V kategorii dětské literatury pro nejmenší sice na českých pultech převažují publikace tuzemské i zahraniční provenience s vesměs průměrnými texty a jednoduchým, nikterak výjimečným obrazovým doprovodem, existuje zde však i řada uvědomělých nakladatelství produkujících originální, vysoce kvalitní tituly. Jejich autoři umně propojují estetické, etické, edukační a literární hodnoty, nebojí se experimentovat a kladou důraz na jednotu obsahového, výtvarného a řemeslného zpracování. Jedním z nich je nezávislé nakladatelství Lux (Začátek a konec, Atlas světa), jehož vázané leporelo Malý červený míč (2024) hravě splňuje všechny výše uvedené kvality. Na zhruba dvaceti stranách předestírá jeho autor a zakladatel nakladatelství Michal Štěpánek (nar. 1984) ve spolupráci s výtvarníkem a režisérem animovaných filmů Filipem Pošivačem (nar. 1986) ucelené, kompaktní dílo, které by nemělo uniknout čtenářské pozornosti.

Zápletka krátké pohádky pro čtenáře od dvou let není složitá: malý chlapec ztratil na sídlištním hřišti červený míč a chce ho najít. Venku ale objevuje jen opuštěného, zmoklého psa. Ten mu za odvázání vodítka od lavičky nabídne svou pomoc. Dvojice postupně obchází všechna zvířata a lidi v okolí, kteří by mohli mít s míčem co do činění, a podstupuje zdánlivě nekonečné pátrání. Prostřednictvím promyšleného textu autor u dětí rozvíjí smysl pro všímavost a výstižný popis předmětů, zároveň u nich nenápadnou formou fixuje základy slušného chování pomocí opakovaného kouzelného slovíčka „děkuji“. Dialogy mezi hrdinou a potencionálními držiteli míče staví na repetici: dotazovaný se vždy ptá, jak ztracený míč vypadá, a chlapec zase na vzhled zvířete/osoby, kteří míč viděli naposledy, načež za každou radu zdvořile poděkuje. Popisné přívlastky hledaného míče se na sebe nabalují („Je malý, červený, kulatý, hladký, měl v sobě malou dírku a odnesla ho voda.“), obdobně jako při paměťové slovní hře „Co si sbalit na dovolenou“. Právě metoda opakování by si mohla vysloužit jedinou, poněkud hnidopišskou výtku, protože může při opětovné četbě jemně iritovat a zdržovat, zejména dospělé předčítače.

Motiv hledání se v dětské literatuře těší velké oblibě, neboť přináší napětí, chuť pátrat a reflektuje všem dobře známou (a podstatně méně oblíbenou) realitu při každodenním hledání zašantročených předmětů. Námětem i formou připomíná Malý červený míč titul Petra Horáčka Papuchalk Petr (2011, č. 2013), jehož protagonista za pomoci hodné velryby pátrá po ztraceném kamarádovi a taktéž opakuje otázky a popisy v dialozích. Ve Štěpánkově příběhu se ukrývá ponaučení o důležitosti vytrvalosti a vzájemné pomoci, neboť bez psa a rad ostatních by chlapec míč nenašel a bez kluka by zase pes nenašel nový domov. Kniha navíc v závěru získává moderní eko-rozměr – pes na skládce nakonec skutečně vyčenichá chlapcův červený míč a protagonista se ho s maminkou navzdory všem prasklinám pokusí opravit. A ejhle, s míčem se dá opět hrát.

Malý červený míč má perfektně vypilovanou koncepci, a to jak obsahovou, tak vizuální. Jedna strana je určena pro text s čtenářsky přívětivou grafickou podobou, kdy jsou promlouvající postavy odlišeny barevně a popisné pasáže oddělující dialogy vyvedeny velkým písmem vhodným pro první čtení. Protilehlou stranu pak zdobí korespondující ilustrace zvířátka s míčem (např. myš si v něm chtěla udělat byteček, vrána ho rozlousknout jako ořech, ježek sníst jako vajíčko). Ilustrace, přesněji stylizované trojrozměrné fotografie ilustrací, činí z knihy opravdové umělecké dílo. Pošivač vytvořil osobité, detailní koláže a kulisy, jež působí laskavě, roztomile, autenticky (sídlištní paneláky v pozadí) i vtipně (myš má v bytě bustu Beethovena). Navzdory všem detailům zaujme fakt, že tvář malého bezejmenného hocha v knize nevidíme, takže si za něj můžeme dosadit, koho chceme. Nemalou roli sehrál při tvorbě ilustrací kameraman Ondřej Nedvěd, jenž pomocí filmových světel, skleněného multiplánu a hry se stíny vtiskl titulu jedinečnou atmosféru. Obrázky vrhají realistické stíny a volba typu osvětlení dokresluje náladu instalované scény – ježek se choulí v listí prozářeném teplým sluncem, naproti tomu pes sedí u kaluže zahalen do chladivějších tónů. Umělecký bonbonek představuje samotný přebal leporela zobrazující míč a žabáka v tůňce ve 3D provedení pomocí lentikulární technologie.

Dějová, grafická a výtvarná složka spolu úžasně korespondují, doplňují se a stoprocentně konvenují nejmenším recipientům. Hledání ztraceného míče rozhodně není ztrátou času.