Marcel Sauer je autor rukopisných prozaických textů, které vynikají jazykovou krásou a spletitostí. V této knize vytěžil to nejlepší ze svých literárních spádů – i ze své profese diplomata. K té patří jistá náhodnost výběru „hostitelské země“, kam diplomat odcestuje leckdy spíše na základě vysoutěženého místa než vlastních priorit. A Marcel Sauer přistál v Římě s rodinou po pozoruhodných „štacích“ – Vídeň, New York, Tokyo… V životě diplomata jsou země, do kterých se dobře přijíždí a špatně se z nich později odjíždí. Anebo země, do kterých se špatně přijíždí, ale velmi dobře se z nich odjíždí zpátky. V případě Sauerovy Itálie došlo k anomálii: v podstatě z ní (duchovně) neodjel, a byť jeho mise skončila, stále se tam (i fyzicky) vrací.

Jeho kniha je „poeticko-obrazovým průvodcem“ místy, situacemi i vztahy, a zároveň klíčem zmáhajícím plynutí času. Právě to se autorovi podařilo: zachytit momenty v jejich unikavé kráse. Kniha ostatně vznikla ze série zastavení při putování Římem zaznamenaných nejdřív na facebooku. Formou fotografie provázané s poetickým textem. Autorovi přátelé se ho brzy začali ptát, co ta vznikající kniha? Jak pokračuje? Už na facebookových postech se objevily charakteristické medailony, které jsou i v knize. V prvních měsících italského pobytu se zároveň vynořil podtitul knihy, autentické povzdechnutí autora: A všude na dosah je krása. (Romantický… leč vzhledem k obsahu přesvědčivý.)

Medailonky míst

Kniha, kvalitně a velkoryse vydaná, je koncipována jako hudební skladba, s příslušnými oddíly naznačujícími tempo. Skládá se z velkého množství medailonů – zastavení, která se často týkají chutí, vůní, barev; prožitků. Kromě restaurací, kaváren, cukráren a zmrzlináren jde ovšem i o kostely, mosty, veřejná místa… vždy nějak osobně vztažená. U restauračních podniků se tak čtenář často dočte o historii rodiny, o zvycích a pravidlech zdejšího stolování, dozví se, jaké jsou doporučené pochoutky – včetně případné informace, který den v týdnu si je dát. Text koření úryvky dialogů, oslovení, případně pozdravy, protože autorovi se láska k místu prolnula s podobně smyslovým vztahem k italštině. A místa jsou řazena za sebou, takže vytvářejí trasy neuspěchaných procházek.

Medailonky míst v závěru doprovází jakýsi klíč k Římu, vydestilovaný do toho nejpodstatnějšího: nejlepší restaurace, nejlepší zmrzlina nebo třeba obchod s botami, nejlepší výstřel z děla či západ slunce – tedy místo, odkud ho sledovat. Pečlivě vybrané knihy či filmy, které je záhodno před cestou vstřebat.

Atmosféra bezprostřednosti

Jde samozřejmě o vyznání lásky městu a kultuře, ale zároveň o cestopisný výkon, včetně uživatelsky velmi vstřícných popisů nejlepších způsobů dopravy, ale také komunikace s personálem restaurací apod. Zároveň se jedná o literární počin. O zasvěcený, průvodcovský monolog. Autor čtenáře bezprostředně oslovuje, tyká mu, a nejen takto navozuje atmosféru bezprostřednosti. Tato v mnoha ohledech barvitá kniha vlastně trochu mate jasně definovaným tématem, protože přináší daleko více perspektiv než pouhý cestopisný průvodce. 

Ale vlastně může existovat nezávisle na Římu. Jako doklad, že pozorovat znamená vidět, vidět znamená vyprávět a vyprávět znamená… vztahovat se. Vlastně se jedná o fragmentární esejistiku. A téma, kromě Říma? Popis, jak se mění někdo, kdo vnímá něco tak intenzivního.

Čtenář se nakonec ani nemusí zajímat o Řím či o Itálii. Neměla by mu ale chybět základní zvědavost, cit pro kulturu: ve smyslu staletého obdělávání smyslové i duchovní půdy.