Na dlouhé polici se za gumovým dětským člunem choulí nafukovací slon a pod ním leží vystavené molitany, protiskluzové podložky, pláštěnky a štětky na záchod. Napravo se vedle lehátka do vody a plaveckého kruhu nachází obrovská nafukovací kachna, klokan a jakýsi gnor. Venku před výlohou se prochází rodinka v nových pršipláštích. Ptáte-li se, před jakým to atypickým obchodem jste se právě ocitli, obří nápis nad prosklenou výkladní tabulí vás nenechá na holičkách, neboť mluví za vše: „Guma“. V krámku najdete nejrůznější výrobky z pryže a spokojenost zákazníků vycházejících zpět na ulici svědčí o tom, že gumové produkty jsou poměrně v kurzu. Pokud chcete zjistit více, můžete si přečíst stručný popisek obchodu ve spodní liště strany anebo v číselném seznamu dohledat názvy jednotlivých předmětů a postaviček. Ve stejném duchu, stylu i formátu (ten mimochodem velikým čtvercovým rozměrem 30 x 29 cm dává dostatečný prostor k vykreslení výkladních skříní) představuje autorka knihy Dívej, ulice (2023) Michaela Kukovičová (nar. 1968) dalších dvacet tři výkladců, na které můžete při troše dobré vůle narazit třeba i na ulicích ve vašem městě.

Najděte pana Klobouka

Autorka, ilustrátorka a ostřílená pozorovatelka „paní Kuko“ nám díky své knize umožňuje nahlédnout i do svého ateliéru, jenž je posledním vyobrazeným místem na zadní desce knihy. Téměř u každého obchodu najdeme i autorčinu fenku Ripley a tajemného pana Klobouka, jejž máme za úkol hledat uprostřed hustě ilustrovaných obchodů či podniků. V ilustracích převládá černá kresba vybarvená převážně třemi barvami – sytě růžovou, kyanově modrou a tmavě žlutou barvou – a jejich kombinace působí hravým, veselým dojmem. Paní Kuko dětským čtenářům ukazuje známé i velmi netradiční prostory, kde detailně a s humorem znázorňuje běžné, ale i poměrně bizarní situace. Škála vykreslených podniků sahá od uzavřeného nonstop baru s posprejovanými žaluziemi až po mumraj obyčejného kadeřnictví. Mezi další klasické obchody a služby českých ulic patří pošta, galerie, barber shop, kavárna, trafika, optika nebo obuvnictví – zde font názvu obchodu „Bota“ vtipně evokuje řetězec Baťa. Autorka reaguje i na aktuální dění a trendy, takže u pošty například zobrazuje „poslední poštovní schránku ve čtvrti“ a u obuvi zase zmiňuje zdraví prospěšné chození naboso.

Ve slovním vyjadřování autorce nechybí nadsázka, jež krásně souzní s obrazovou stránkou. Zrovna před obuvnictvím šlápne pan Klobouk do exkrementu a my si u číslice odkazující k obrázku můžeme přečíst hlášku „do prkvančic“. Zákazník v obchodě s kaktusy se překvapivě píchne do prstu („jauvajs“), k paní sedící na poště přísluší slova „dlouhé čekání“, zatímco paní za přepážkou je označena jako „zasněná paní úřednice“. V každé z výloh jsou umístěny číselné odkazy ke zhruba dvaceti popiskům, na několika místech čísla ale bohužel neodpovídají popisu nebo jsou duplicitní – kupříkladu polohovací křeslo i reklamní poutač v manikúrním salonu nesou číslo osmnáct apod. Ve většině případů čísla odkazují k popisu předmětu, někdy se však jedná o promluvu postavy („už jsem skoro na řadě“ ve frontě v rybárně, „hybaj ven!“ na fenku Ripley v galerii) a v takovém případě by se sem možná více hodila čtenářsky přívětivější konverzační bublina.

Deštníky, kaktusy a koberce

Nejvíce v publikaci zaujmou atypické obchody, jako již zmíněné gumové zboží a dále orientální koberce, gramodesky, kaktusy nebo třeba obchod s deštníky. Nasnadě je otázka, jak může někoho napadnout věnovat celou stranu dětské publikace deštníkům, kaktusům nebo kobercům, ale nakonec se ukáže, že se toho i o takových předmětech dá říct či nakreslit opravdu dost a že se o nich v životě vlastně bavíme častěji, než si myslíme. Ke slovu se dostanou i u dětí velmi oblíbené ptákoviny, které vás buď donutí se zasmát, nebo se stanou tématem k rozhovoru. Opravdu někdo posílá poštou balík s vejci? K čemu slouží psí taburetka? Proč má paní účes à la kaktus? Kdo jsou dvojčata v šupinkových šatech a k čemu může být koberec ve tvaru ryby? Jen tak mezi řádky a s lehkostí sobě vlastní Kukovičová odkazuje na další umělce (Jeffa Koonse, Bruna Munariho) nebo používá jednou hovorová (křusky, šrajtofle), jindy zase složitá a neznámá slova (pseudoantické dlaždice, efilační nůžky, rekomando, záševky, tapenáda, lokum).

Dívej, ulice atakuje nejen zrak, ale i další smysly. V prádelně skoro slyšíme hukot praček a v mléčném baru cítíme vůni všech laskomin. Ačkoliv je listování knihou samo o sobě lahůdkou, její největší přednost spočívá jak ve schopnosti inspirovat k bedlivějšímu prozkoumávání svého vlastního okolí, tak ke konverzaci na dané téma. Jedná se o jednu z těch knih, ke kterým se budete často vracet a vždy objevíte něco nového. Kukovičová patří mezi pravidelně oceňované české umělkyně a také Dívej, ulice získala druhé místo mezi Nejkrásnějšími knihami roku 2023 v kategorii knihy pro děti. Publikace svým obsahem brojí proti povrchnosti a apeluje na trpělivost a zvýšení vnímavosti. Prostřednictvím jednotlivých výřezů situací odehrávajících se těsně před a za výlohou se stanete svědky typizovaných scénářů, které si budete chtít prožít na vlastní kůži.