Z Tokia jsem se vlakem vydala na zastávku Sengawa ve městě Čófu, které se nachází asi dvacet kilometrů západním směrem. Hranice měst jsou tady sice nerozeznatelné a zástavba souvislá, po vystoupení z vlaku na mě ale přece jen dýchla atmosféra maloměsta. Tedy, maloměsta v japonském měřítku; mrakodrapy vystřídaly dvou- až třípodlažní domy a pěší zóna se sice hemžila spěchajícími lidmi, už to ale nebyl neprostupný chumel kravaťáků s mobilem a aktovkou v ruce, ale spíše rodiče s dětmi, starší lidé na kolech s nákupem v košíku, skupinky školáků v uniformách nebo návštěvníci přilehlých obchůdků, kaváren a rychlých občerstvení.

Do Sengawy jsem se vydala na kurz kaligrafie, který vedla Júka Koinuma, mladá a energická Japonka – na kurz se oblékla do tradičního japonského kimona. K mému překvapení mě Júka přivítala v prvním patře domu s vývěsním štítem Senichi Books (v překladu Tisíc a jedna kniha), v místnosti plné knih. Ta je kromě polic vybavená i velkým stolem s mnoha židlemi, což napovídá, že zde probíhají nejrůznější setkávání. Doplněním je přilehlý malý kuchyňský kout. Náš rozhovor se tak stočil k Senichi Books, společně provozovanému knihkupectví, za jejímž vznikem Júka stojí.

iLiteratura: Na webu popisujete Senichi Books jako „společně provozované knihkupectví“. Můžete vysvětlit, jak to funguje?
Júka Koinuma: Hlavní myšlenkou je zapojit do koloběhu knih co nejvíce lidí – dát jim prostor k tomu, aby se setkávali s knihami, provozovali vlastní malá knihkupectví a prohlubovali svou lásku ke čtení. Vnímáme to jako cestu ke spokojenosti a pohodě, která roste a vyvíjí se spolu s komunitou.

iLiteratura: Takže každý z vás má poličku o rozměrech 32 × 32 cm a na ní nabízí knihy, které se mu líbí? Všimla jsem si, že to ale nejsou jen knihy.
Júka Koinuma: Ano, každý si pronajímá poličku, kde vystavuje doporučené knihy. Ty pak prodává, přičemž Senichi Books si účtuje malou provizi ve výši 100 jenů za prodanou knihu. Kromě knih můžeme nabízet i ručně vyráběné věci, které mají s knihami a čtením nějakou spojitost; já třeba nabízím záložky s kaligrafickými znaky. Knihkupci se střídají v každodenních návštěvách, takže tu pravidelně někdo je. Přes den se tu také pořádají různé akce.

iLiteratura: Jak projekt Senichi Books vznikl? Měli jste od začátku nějakou konkrétní vizi?
Júka Koinuma: Začali jsme během pandemie covidu-19 s nadějí, že vytvoříme místo, kde si lidé budou moci vyměňovat myšlenky a propojit se prostřednictvím knih. S tím nápadem jsem přišla já a tři další kamarádky. Na začátku jsme spustily crowdfundingovou kampaň, z níž jsme získaly nejen finanční podporu, ale rovnou i první přihlášky od zájemců o pronájem poliček.

iLiteratura: Je koncept sdíleného knihkupectví v Japonsku běžný?
Júka Koinuma: Ano, společná knihkupectví jsou stále častější. Začalo to knihkupectvím Book Mansion v Tokiu, od nich koncept přebrali další včetně nás a šíří se dál. Lidé si tento koncept oblíbili, neboť podporuje komunity a oživuje město.

iLiteratura: Senichi Books je tedy víc než jen místo k prodeji knih. Jaké akce zde pořádáte?
Júka Koinuma: Mnoho vlastníků poliček pořádá akce ve dnech, kdy jsou zodpovědní za provoz. Například workshopy na výrobu rukodělných věcí nebo neformální konzultační setkání. Ostatně i my dvě jsme se tady sešly kvůli kaligrafii. Jeden z autorů dokonce vydal knihu na základě otázek, které mu zákazníci položili během jeho služby v Senichi Books.

iLiteratura: Jak financujete provoz Senichi Books? Funguje to jen díky nadšení lidí, nebo máte nějakou jinou podporu?
Júka Koinuma: Nedostáváme žádnou finanční podporu – i když bychom si ji moc přáli! Projekt je poháněn čistě vášní a odhodláním lidí.

iLiteratura: A kdo jsou ti lidé? Zapojují se i děti nebo teenageři?
Júka Koinuma: Ano, máme tu velmi různorodé prodejce, od devítiletých dětí až po seniory. Mezi nimi najdete ajťáka, překladatele, nezávislou novinářku, knižní grafičku, učitele, knihovnici i žáky z místní daltonské školy.

iLiteratura: V Japonsku jsem si všimla, že v metru nebo autobuse mnoho dětí čte knihy. V Evropě je běžnější vidět děti, jak používají telefony. Proč si myslíte, že japonské děti dávají přednost četbě?
Júka Koinuma: To je zajímavé! I u nás je mnoho dětí přilepených k telefonům. Myslím ale, že náš vzdělávací systém klade velký důraz na čtení, psaní a celkově kulturu papíru, což pomáhá udržet děti blízko knihám. A taky je to přesně důvod, proč jsme založili Senichi Books. Nemyslíte, že když budou dospělí více číst a obklopovat se knihami, děti je budou následovat? Můj patnáctiletý syn například vytvořil vlastní obrázkovou knihu a brzy ji bude prodávat ve své poličce, chystá se ji mimochodem přeložit do angličtiny. Senichi Books je plné semínek kreativity!

iLiteratura: Čtvercové regály nápadně připomínají instagramové příspěvky. Myslíte si, že Senichi Books funguje jako off-line sociální platforma, kde se mohou setkat lidé se stejnými zájmy?
Júka Koinuma: Ano, mnoho majitelů poliček to tak vnímá. Snaží se je vyzdobit, přilákat k nim pozornost, mít je prostě hezké. Někteří využívají knihkupectví jako místo k neformálním setkáním, například autorka píšící o vysoce citlivých osobách (Highly Sensitive Person) zde pravidelně pořádá otevřená diskusní setkání.

iLiteratura: Máte pro Senichi Books nějaké plány do budoucna? Chystají se nějaké velké akce?
Júka Koinuma: Ano! Skupina majitelů poliček organizuje velkou oslavu na 29. září 2024, k příležitosti 100. výročí narození Kóbó Abeho, slavného spisovatele, který u nás v Sengawě čtyřiatřicet let žil. Už teď každý měsíc pořádají knižní klub, kde zkoumají jeho avantgardní tvorbu a v němž diskuse vede profesor Koji Toba z Univerzity Waseda. Tato událost získala mediální pozornost a má i mezinárodní rozměr – podobná akce se konala v březnu v Paříži.

iLiteratura: To zní úžasně! Z toho, co jsem se dozvěděla, mi Senichi Books připadá jako víc než jen knihkupectví. Jak byste vidíte jeho roli v komunitě?
Júka Koinuma: Senichi Books je místem pro přemýšlení a růst, pro pohled na věci z různých úhlů a pro vytváření nových nápadů. Je to místo, kde se rozvíjí a sdílí inteligence a kultura prostřednictvím knih. Především je to prostor pro neomezené spojení a porozumění, které vzniká díky kouzlu čtení.