Originální knihy pro děti rakousko-českého autora Michaela Stavariče (nar. 1972), jenž v sedmi letech s rodiči emigroval do Vídně, se v německy mluvících zemích často umísťují na předních příčkách literárních ocenění. Vydal jich již přes patnáct a ze tří se můžeme radovat i v českém překladu. Po hravém Včelikáři aneb mravenci nemají o opylování vskutku ani ponětí (2008, č. 2009) a jemně melancholickém příběhu Děvčátko s kosou (2010, č. 2015) nás autor vyzývá k ponoru do hlubin oceánu a objevování světa rafinovaných hlavonožců v populárně-naučné publikaci Fantastické chobotnice (2021, č. 2024). Kniha získala Rakouskou a Vídeňskou knižní cenu za literaturu pro děti a mládež a byla doporučena v mezinárodním katalogu White Ravens 2022. Fantastické chobotnice Stavarič brzy rozšířil o Fantastické medúzy (Faszination Qualle, 2022) a Fantastické žraloky (Faszination Haie, 2023) a dále tak ve čtenářích probouzí touhu po poznání, zvídavost a obdiv k planetě Zemi a mořským tvorům. Stavaričův literární záběr nicméně sahá daleko za hranice dětské literatury, neboť se těší uznání i jako talentovaný romanopisec a experimentátor, básník, esejista a v neposlední řadě překladatel českých děl do němčiny (překládá například Jiřího Grušu, Patrika Ouředníka, Petru Hůlovou nebo Simonu Smatana).

Devět mozků v jednom těle

Popis fyziologie chobotnic zaručuje pořádnou dávku fascinujících informací, nad kterými někdy zůstává rozum stát i dospělým. Věděli jste třeba, že chobotnice mají tři srdce, v podstatě devět mozků (jeden centrální a k němu dalších osm v chapadlech) a že díky slizu na povrchu těla dokážou vnímat chutě celým tělem? Nebo že chobotnice velká zvládne otevřít sklenici a naklást až sto tisíc vajíček? Že si umějí hrát a mají sny? Stavarič o těchto mnohdy zatracovaných mořských „potvorách“ píše s láskou a proměňuje je v sympaťáky. Ačkoliv jsou Fantastické chobotnice především knihou faktografickou, není v ní nouze ani o různé odbočky a experimenty, které jí dodávají na čtivosti. Velkou devízu knihy kromě naučného aspektu představuje autorovo nakažlivé nadšení a přátelský přístup. Mladé čtenáře přímo oslovuje, diví se s nimi a téměř spiklenecky vysvětluje fyzikální jevy, které bychom měli znát ze školních lavic, nebo v závorkách připomíná již dříve zmíněné. V knize prozradí i pár slov o sobě, to když se svěřuje se svými dětskými sny a vyzývá čtenáře k zapsání vlastních snů přímo do knihy. Uvádí, že se kdysi chtěl stát mořským biologem, a jak je vidno z jeho vynikajících znalostí, okouzlení oceány ho neopustilo dodnes.

Leckoho může, možná i nemile, překvapit, že se v knize o chobotnicích autor k hlavonožcům dostane až po prvních třiceti stranách. Začíná totiž obšírně: vznikem vesmíru, naší planety, života a postupně i chobotnic a lidí. Ti žijí na Zemi, jak píše, směšně krátce – pouhých čtyřicet tisíc let, na rozdíl od chobotnic, které obývají oceány už čtyři sta milionů let. Autor vytváří paralelu mezi hlubokým, neprobádaným vesmírem a oceánem, což podtrhují černobílé ilustrace Michèle Ganserové. Temné mořské hlubiny vykresluje se světélkujícími živočichy v pozadí připomínajícími hvězdy na nočním nebi. Volba černobílých obrázků jakoby vyrytých tenkou jehlou (občas se zlatým detailem) je pro dětskou publikaci netradiční, obzvlášť jedná-li se o přírodovědnou tématiku, Stavarič však knihu píše dostatečně barvitě. Na některých stranách dokonce vyzývá k vybarvení pastelkami, zakroužkování chobotnic schovávajících se na mořském dně nebo k vystřihování. Kniha tak přechází od pasivního přijímání informací k aktivitě, přičemž úkoly skvěle umožňují odpočinout si od „biflování“. Ačkoliv by se některým rodičům mohlo příčit nechat děti kreslit do tak nádherné a nákladné publikace (doporučená cena je 499 Kč), dnes už není psaní do knih žádnou výjimkou, neboť při učení se klade důraz na co největší zapojení do činnosti. V textu bohužel najdeme i pár nedostatků: autor například vyzývá k vybarvení obrázků pastelkami, což na křídovém papíře moc dobře nejde. Na straně 42 odkazuje na obraz sépie na straně 38, kde ale žádnou sépii nenajdeme, a v první kapitole ilustrace příliš nekorespondují s popisovanými jevy – v rámečku o mlhovině plave mořský koník, u planety 55 Cancri E mušle, u galaxie Sombrero zase ryba a další.

Magická osmička

Jakkoliv mohou být fakta z říše chobotnic zajímavá (což autor několikrát opakuje), jsou leckdy poměrně komplikovaná, neboť je doplňují latinské názvy živočišných druhů, popisy fyzikálních jevů nebo množství číslic (velikost, rozměr, vzdálenost). V katalogu White Ravens se jako cílová skupina uvádí kategorie čtenářů od šesti let, ale tak mladí čtenáři by u četby pro její náročnost asi příliš dlouho nevydrželi. Tok textu věnovaného charakteristice chobotnic často přerušují odskoky k jiným tématům a informacím v rámečku označeném „pro chytré hlavičky“, čímž kniha jako celek zanechává roztříštěny dojem. Autor Fantastické chobotnice rozdělil do osmi kapitol, což odpovídá počtu chapadel chobotnic, a s osmičkou si pohrává na více místech, když jmenuje různé kategorie: svých osm nejoblíbenějších chobotnic, osm příkladů z bioniky nebo osm předmětů začínající na „kra“ jako krakatice (kraksna, krav maga). Každou z kapitol uvozuje krátká, humorná říkanka o chobotnicích ve stylu Jiřího Žáčka, která ale v porovnání se zbytkem textu působí dětinsky – obdobně jako osm ne moc povedených vtipů o chobotnicích z pera rakouských dětí. V osmé kapitole ale přichází s podařeným experimentem, který mohou docenit jak děti, tak i dospělí. Jedná se o jakousi kafkovskou minipovídku, ve které se chobotnice jednoho rána probudí v těle člověka a neví, co si počít.

Fantastické chobotnice jsou publikace pro zvídavé děti se zájmem o mořský svět, která díky Stavarovičově stylu psaní není suchá příručka, ale originální a zasvěcený hold, složený všem hlavonožcům. Překrásné ilustrace a přátelský tón proměňují dobrodružnou cestu za poznáním říše chobotnic v nevšední, vědecko-estetický zážitek.