Literu za detektivku v rámci knižních cen Magnesia Litera si letos odnesla Jana Jašová, přičemž během dvou ročníků této nové kategorie to byla už její druhá nominace. Je tedy zřejmé, že přinejmenším dle názoru poroty se tu přednedávnem zjevila nová a žánrově slibná autorka, přestože je ročník 1968 a už před vydáním své první detektivky Znič to jméno v roce 2022 měla za sebou několik knih pro děti a mládež i celou řadu překladů.

Loňský román Krutý měsíc je navíc nezvyklý a překvapivý v tom, že na rozdíl od většiny současných českých krimirománů (výjimkou je Zdenka Hamerová) vůbec nepracuje se schématem vyšetřování zločinu a do děje v podstatě nevpouští policii. Jde o komorní thriller v duchu dnes již klasických kriminálních románů bez detektiva, jakými se v 50. a 60. letech proslavila Američanka Patricia Highsmithová, francouzská dvojice Boileau–Narcejac či jejich krajan Sébastien Japrisot. A které rychle a s úspěchem využívali pro své filmy přední režiséři té doby v čele s Alfredem Hitchcockem.

Hitchcocka v textu své knihy zmíní i sečtělá Jašová; je to další mrknutí, které vysílá ke zkušenějším čtenářům. Ty by mohlo odradit už užití prvku, který se právě v 50. a 60. letech objevoval dosti (možná až příliš) často, totiž ztráta paměti. Příběh začíná dramaticky děsivou scénou. Vypravěčka a hlavní hrdinka románu Tamara se totiž probere ve svém autě na kraji silnice v lese, ruce, oblečení i vnitřek auta má od krve a z předchozího dne si nepamatuje vůbec nic. V šoku se ještě dokáže dopravit domů (přesněji řečeno do luxusní vily na okraji vesnice, která patří jejímu partnerovi Michalovi), kde na ni čeká další zneklidňující zjištění: Michal ani čtrnáctiletý syn Ben totiž nejsou doma, od Bena jen dostala esemesku, aby ho nehledala, navíc odeslanou ze skrytého čísla.

Zoufalá Tamara hledá pomoc u sousedky Betyny, vrstevnice, která ovšem na rozdíl od webdesignérky z Prahy ve vsi od dětství žije a „lufťačku“ nevítá zrovna s nadšením. Betyna je druhou vypravěčkou příběhu a vnáší do něj poněkud odlišný pohled na dění ve vesnici i minulost obou rodin, které spolu sousedí. Situaci oběma ženám komplikuje přísný lockdown: vše se odehrává o Velikonocích roku 2021, kdy jsou uzavřené i hranice okresů, o čemž se přesvědčí i Tamara, kterou hlídka vrátí z cesty do Děčína; vesnice totiž spadá pod vzdálenější Českou Lípu.

Autorka pak v průběhu několika málo velikonočních dní postupně odkrývá minulost všech postav, jejich větší či menší hříchy a poklesky. A spolu s tím se Tamara rozpomíná, co se toho osudného dne stalo a zda náhodou někoho v pominutí smyslů nezabila. Autorka jí přitom přichystá několik drobných kalamit, takže ve výsledku se Tamara nachází s ošklivě pohmožděným kotníkem v domě, který je pro ni čím dál cizejší a nebezpečnější.

Jak se odhalují jednotlivé charaktery, začíná být jasné, že jedna postava je padouch. První to zjistí Betyna, brzy po ní čtenáři, Tamaře pak trvá prozření opravdu dlouho. Onen padouch navíc zůstane hlavním padouchem až do konce knihy, jen k němu přibyde jeden další. Nekoná se žádný zvrat ani žádné překvapivé odhalení, jak by se v tomto žánru dalo předpokládat a k němuž se uchylovali jeho zmínění klasici. Což je asi ta jediná zásadnější věc, kterou lze Krutému měsíci vytknout.

Jinak jde totiž o román nadmíru konzistentní, vyprávěný sice civilně, ale zároveň dostatečně napínavě. Jašová ústrojně využívá unikátní situace covidové uzávěry, která hlavní hrdinky uvězní doma. Výtečně pracuje s dvojím pohledem, kdy čtenář nějak vnímá Tamaru a Betynu z pasáží, které samy vypravují, a trochu jinak z vyprávění té druhé. Nevyužívá klišé v podobě rozporu mezi pražskou měšťačkou a rázovitou venkovankou. Brzy se totiž ukáže, že ani Betyna není tak jednoduchou vesničankou, jak se může na první pohled zdát; má za sebou velmi pestrý život a mezi místní příliš nezapadá. Sympatickým také je, když autorka naznačí, že hlavní padouch je sám tak trochu obětí.

Jistě, občas tu najdeme momenty, kdy se postavy chovají příliš iracionálně, jindy dojde k důležitým náhodám. To ale k thrillerovému žánru patří: kdyby se hrdinové takových románů chovali normálně, nikdy by z toho nevznikla dramatická zápletka s ohrožením života.