Chodíme kolem nich, vstřebáváme jejich prostřednictvím dějiny, vnímáme je jako orientační body, symboly národní hrdosti i nedílnou součást prostoru, na který jsme zvyklí. Coby tiší svědkové okolního dění nám sochy rovněž poskytují určitý pocit jistoty a věčnosti – stojí tam, kde stály, pořád stejně vypadají a zdálo by se, že takové zůstanou, ať se děje, co se děje. Přítomnost některých figur se stane takovou samozřejmostí, že si jich málem přestaneme všímat, ovšem jen do chvíle, než se něco stane… Co všechno je třeba podniknout k tomu, aby sochy vypadaly tak, jak se nám zapsaly do paměti, a kolik úsilí za tím stojí, popisuje kolektiv oborníků.

Editorka knihy, Marie Foltýnová, již deset let působí na pozici kurátorky veřejné plastiky v Galerii hlavního města Prahy, do jejíž správy aktuálně patří bezmála 300 pražských soch, odrážejících vývoj tohoto umění od 11. do 21. století. Každá z nich v sobě skrývá jedinečný příběh, jehož pokračování vyžaduje individuální přístup a péči ušitou doslova na míru. Slavná mřížka s reliéfem Jana Nepomuckého na Karlově mostě by se bez pravidelného odstraňování zámků lásky zřítila do Vltavy, svatým Václavem neustále otřásá projíždějící metro a mistr Jan Hus na Staroměstském náměstí drží pohromadě hlavně díky včas vyměňovaným šroubům. Něco však mají zdejší sochy přeci jen společné – jejich údržba zdaleka přesahuje vše, na co stačí selský rozum vášnivého milovníka Prahy. 

V knize je péče o sochařské dědictví českého hlavního města popisována fundovaně, avšak zároveň zcela srozumitelně a velmi prakticky. Život sochy v Praze začíná dobrodružným hledáním rovnováhy mezi realitou, pravidly a veřejnými emocemi, které více než samotná socha dokáže rozvibrovat právě její renovace. Že nic nebývá tak zřejmé, jak si většina laické veřejnosti představuje, Foltýnová ukazuje na řadě technických, legislativních i administrativních výzev, jímž musí u každé kulturní památky společně s týmem odborníků čelit. 

Čím dále čteme, tím hlouběji se noříme do restaurátorského řemesla. Zjišťujeme, jak se pátrá po původní podobě sochy a co vše rozhoduje, zda bude konzervována, restaurována, přemístěna, nebo dokonce zcela nahrazena kopií. Následně nás kniha nechává nahlédnout pod mikroskop, pozorovat, jak se mění materiál kamenných soch působením různých enviromentálních vlivů, a rovněž sledovat nejmodernější restaurátorské metody v praxi. Další část knihy patří příběhům sochařských objektů, jež sice nejsou tak notoricky známé jako kultovní pomníky v centru, jejich osud však rozhodně stojí za povšimnutí! Patří k nim díla vzniklá za minulého režimu, sochy, které už nemohou zůstat na svém původním místě kvůli změnám infrastruktury, nebo mozaiky, jež bývá nutné kamínek po kamínku přemístit z demolovaného objektu.

Neoddělitelnou součást knihy tvoří rozhovory s památkáři a specialisty na konkrétní sochařský typ či materiál. Dozvíme se od nich, proč se schvalování restaurátorských záměrů tak „táhne“, co najdeme uvnitř památníků a kdy je měděná socha už příliš zelená. Četné fotografie dokumentují pražské sochy během jejich údržby, opravy nebo výměny, a slouží tak jako dokreslení popisovaných postupů. Ke snadnější orientaci ve výrazech spojených s profesionální péči o umělecká díla pomáhá krátký glosář. Samotná struktura knihy je však poměrně netradiční a může místy působit až zmatečně. Místo závěru publikace končí poněkud úsečně komiksem a fotopřílohou o edukační činnosti pro děti, která by vzhledem k závažnosti tématu zasluhovala vlastní kapitolu. Efektní grafika zase občas brání přehlednosti a čitelnosti textů k fotografiím.

Tato menší výtka však nikterak nezpochybňuje informační hodnotu knihy. Na první pohled by se sice mohlo zdát, že pojednává poměrně úzké, odborné a běžnému obyvateli Prahy vzdálené téma, jeho souvislosti však mají dalekosáhlé osvětové účinky. Právě nahlédnutí do života pražských soch nám kromě krásy a monumentálnosti pomáhá uznat jejich křehkost, a pochopit tak mimořádný přístup k údržbě, kterou je na rozdíl od estetického prožitku vhodné přenechat výhradně odborníkům.