Zakletý klášter začíná kdesi v Kansasu. K ošumělé obchodní stanici přijíždí osamělý jezdec. Nezajímá ho odpočinek ani místní bramborový šnaps, kteréžto slovo v něm vzbuzuje vzpomínky na Vídeň. Pase po mužích, kteří přepadli rodinu českých přistěhovalců – zavraždili rodiče a malého chlapce, dvě dívky unesli. Nestojí o žádné potíže, jenže marná snaha, potíže stojí o něj. Napětí postupně houstne až k nevyhnutelnému výbuchu násilí. Bohužel se brzy ukáže, že odstřelením pár grázlů spravedlnosti zadost neučiníte. Ne, když jsou místní soudce i šerif jedna ruka s majiteli místního bordelu, kam vedou stopy po dalších unesených dívkách. A tak se Čarostřelec, veterán z unionistické armády a nejschopnější lovec lidí v Kansasu, vlastním jménem Adam Šarkan, rozhodne vrátit domů. Právě včas, protože jeho sestra má potíže. Její manžel nejenže zadlužil rodinné panství u obávaného barona nevalné pověsti, ale především se ztratil. Dost možná během pátrání po legendárním klášteře a hlavně pokladu templářů…

Juraj Červenák opět zkouší něco trochu jiného. Jeho první knihy byly oslavou hrdinské fantasy směřující postupně od jednoduchých historek plných „rubaček“ k propracované epice. Ať už se jednalo o jeho conanovky, cyklus o černokněžníkovi Roganovi, který zažíval svá dobrodružství v době upadající avarské říše, nebo v současnosti znovu vycházející cyklus Bohatýr inspirovaný ruskými bylinami, vždy platilo, že Červenák čím dál víc pracoval s historickými prameny a postupně se vypracoval v dost možná nejlepšího autora historických knih na Slovensku i v Čechách. Následně revitalizoval žánr velkého dobrodružného románu, když v sérii o kapitánovi Báthorym zavítal do dob velkých protitureckých válek šestnáctého století. Jen o něco později se pak odehrává populární cyklus historických detektivek Stein a Barbarič. Pokaždé – bez ohledu na to, zda v nich hrály roli nadpřirozené prvky a magie, či nikoliv – byly v knihách jasně zřetelné inspirace literární (především R. E. Howard) i filmové (akční filmy přelomu osmdesátých a devadesátých let). A nyní dokazuje, že tento přístup skvěle vyhovuje i ve chvíli, kdy je děj zasazen do devatenáctého století na jihovýchodní Slovensko kolem Gemeru a jednou z důležitých postav se stane evangelický farář a slovenský národní buditel Pavol Dobšinský. 

Zakletý klášter logicky sahá pro inspiraci k westernům a postupně adaptuje reálie Divokého západu na Divoký východ. Od obchodních stanic a zaplivaných salonů ke zchátralým šlechtickým panstvím a honosným (byť mnohdy stále zaplivaným) podnikům, které maskují kuplířství a karban, vede přímá cesta. Bandy psanců jsou plynule nahrazeny bandami zbojníků. A ne náhodou je jeden z padouchů fascinován historkami o pistolnících. Úvod z Kansasu tak hraje mnohem důležitější roli než jen ustavení vědomí, jak je Šarkan nebezpečný zabiják a co všechno má za sebou. Zážitky v rodném kraji od jisté chvíle odráží události, které vedly k jeho návratu ze Spojených států – s tím rozdílem, že i když už není součástí oficiálních struktur, má nyní mnohem více spojenců a může svůj boj za spravedlnost dotáhnout do konce.

Červenák už jednou do westernu zabrousil v příbězích Chřestýše Callahana. Ty ovšem byly ryzí zábavou s větším než malým množstvím přiznané parodie například na mayovky. Zakletý klášter je mnohem ambicióznější a stylově vypulírovanější (Chřestýš Callahan ostatně vznikal neuspořádaně a původně vycházel časopisecky). Tentokrát je pevně ukotven ve spaghetti westernech a drsných a špinavých westernech Sama Peckinpaha. Což nádherně souzní s autorovým citem pro jazyk a využívání slov, která už z běžného projevu vymizela, ale skvěle dokreslují atmosféru. Potrest, panduři či štajftáci (podle tvrdých klobouků v němčině označovaných jako steifer hut) krásně zapadají vedle pistolníka s koltem i faráře s valaškou. Atmosféru pak skvěle dokreslují bohaté ilustrace Michala Ivana, rozvíjející styl známý z mayovek či dobových kolportážních románů. 

Pro ty, kdo se k Červenákovi dostali přes příběhy Steina a Barbariče, může být překvapivé, že tentokrát se autor otevřeně přiklání i k nadpřirozeným motivům. Nijak je nenadužívá, ale jednoznačně pracuje s tím, že Šarkan i jeho sestra mají jisté neobvyklé schopnosti. Nejde přitom o to, aby se v románu objevily další atrakce, ale o přípravu některých až hororově laděných scén, pro které měl autor vždy cit.

V Zakletém klášteře tedy Červenák naplno využívá svých autorských zkušeností a dokazuje, že perfektně ví, kam chce svůj příběh zavést. A v epilogu pak i to, že stále ještě existují žánry, které do jím budovaných zápletek nádherně logicky pasují a ve zdánlivě nudném středoevropském prostředí nacházejí barvité světy plné v nejlepším slova smyslu vášnivých a živých postav i zázraků.