Z hodin dějepisu, lidových písní, historických románů, ale třeba i stále populárních filmových a televizních pohádek si většina lidí vágně vybaví, že se v dobách minulých platilo groši, dukáty a zlatými, za něž se daly pořídit věrtele obilí, lokty sukna nebo tucty vajec. Podrobnější představu o cenových poměrech, které se nadto často měnily v závislosti na (ne)úrodě, morové epidemii či válce, má jen poměrně úzká skupina odborníků. Do složitých principů tehdejší ekonomiky zasahovala též nejrůznější královská, šlechtická, městská a cechovní privilegia, takže se vcelku nelze divit, že hospodářské dějiny představují v rámci historiografie svébytnou disciplínu, která ovšem stojí poněkud ve stínu dějin politických i vojenských. I nabídka publikací týkajících se hospodářských dějin je o poznání skromnější než u jiných historických disciplín, a proto jistě nejeden zájemce o tuto problematiku uvítal kolektivní monografii Ceny – mzdy – peníze s podtitulem Ekonomické myšlení ve středověkých a raně novověkých městech, kterou péčí editora Martina Musílka letos vydalo nakladatelství Argo.

Studie regionální i nadregionální

Publikace, jejíž název odkazuje k starší sérii sborníků Ceny, mzdy a měna, vydávaných v šedesátých letech v Brně, zahrnuje celkem deset studií, jejichž autoři reprezentují několik generací historiků, od zasloužilých doyenů po nadějné nováčky. Byť by podtitul knihy mohl vytvořit dojem, že se jedná o téma poměrně úzce specifikované, pokrývají studie široké spektrum témat. Při podrobnější analýze si lze povšimnout, že v knize lehce převažují studie zaměřené na ekonomické poměry v určitém městě či regionu nad studiemi zkoumajícími poměry v celém českém království nebo přinejmenším jeho větší části. K druhým jmenovaným patří studie Jana Boublíka o pravidlech a zvyklostech zacházení se zlatou a stříbrnou mincí, která má velmi blízko k studii numismatické, a závěrečná studie Jana Lhotáka o dosud málo prozkoumaném fenoménu tzv. šacuňku, který by v moderním jazyce bylo možné přibližně označit jako podklad pro výpočet daně z nemovitosti. Lhoták nejen podrobně vysvětluje princip této specifické součásti berního systému a okolnosti jeho vzniku, ale rovněž upozorňuje na úskalí spojená se skutečností, že se v jednotlivých městech šacuňk vypočítával různými způsoby. Dále připojuje příklady, kdy některá města údaje uváděla úmyslně nesprávně, aby ušetřila na královské berni na město uvalené. Do poměrně obsáhlého srovnání cen hned ve čtyřech oblastech se pustil Tomáš Klír, který do své studie zahrnul Chebsko, Čechy, Norimbersko a Vratislavsko (bohužel bez bližšího zdůvodnění, proč si vybral právě tyto regiony). Práce, kterou si Klír dal s vyhotovením nejrůznějších tabulkových přehledů, si bezesporu zaslouží ocenění a představuje solidní základ, od kterého se může ve svém výzkumu odrazit celá řada budoucích badatelů. Čtvrtou z těchto studií s nadregionálním záběrem představuje příspěvek Ondřeje Vodičky, jenž mapuje finanční postavení katolických měšťanů, kteří museli kvůli husitskému řádění opustit své domovy a dočasně či trvale nalezli útočiště v jiných městech. Jedná se tedy o rozbor velmi zajímavého a přitom doposud v podstatě opomíjeného aspektu husitského období, výmluvně ilustrujícího majetkový a právní chaos, který české země v oné době zachvátil. Jedinou výtkou k Vodičkově studii může být snad jen to, že se bez bližší specifikace zcela evidentně zaměřuje na uprchlíky z bohatších měšťanských vrstev, respektive z řad církve, a ty chudší, kteří na tom jistě byli o mnoho hůře (pakliže vůbec svůj domov opustit mohli), beze slova pomíjí. 

Na pomezí mezi studiemi nadregionálními a regionálními stojí příspěvek Marka Ďurčanského, který blíže představuje úřad kvestora pražské univerzity. Tato speciální funkce, jejíž držitel měl dohlížet na hospodaření univerzity, existovala po dobu pouhých deseti let (1612–1622) a znovu byla obnovena až v moderní době. Více než na ekonomické aspekty se však Ďurčanský zaměřil na vypracování medailonků čtyř učenců, kteří se během tohoto krátkého období ve funkci vystřídali, přičemž dosavadní stav bádání naznačuje, že si většina z nich ve funkci nijak oslnivě nevedla.

Do Prahy, Brna i Kutné Hory

Ke studiím s regionálním záběrem patří především hned studie úvodní, kterou vypracoval editor knihy Musílek spolu s Pavlem Taiblem. Na příkladu Týnského dvora v ní ukazují pravidla zahraničního obchodu na českém území a jeho význam pro hospodaření Starého města pražského. Řeší ale také otázky spojené s konkrétní lokací tzv. Ungeltu a představují výsledky archeologického bádání, které může o organizaci života na tomto na české poměry velmi specifickém místě mnohé napovědět. Do moravského protipólu Prahy pak čtenáře zavádí Ludmila Sulitková svou studií o fiskálních poměrech předbělohorského Brna, v níž jako jedna z mála ve sborníku obsažených studií přibližuje cenové hladiny základního zboží a porovnává je s výdělkem příslušníků nejběžnějších povolání. Celkově však klade důraz na prezentaci shromážděných faktů a příliš se nezabývá jejich další analýzou. 

V souvislosti s hospodářskými dějinami středověkých a raně novověkých Čech pochopitelně nelze pominout Kutnou Horu. Analýzou cen a mezd v tehdy velice významném městě se zabývá Viktor Pohanka a řeší přitom otázky jak institucionálního charakteru, konkrétně ceny ovsa pro důlní koně, tak i problémy spojené s osobními potřebami horníků, především poměr ceny a kvality nejběžnějších potravin i spory o formu vyplácení mzdy. Pro větší názornost je možné zmínit, že kutnohorští konšelé museli opakovaně vyzývat městské pekaře, aby zlepšili kvalitu svých výrobků, zatímco řezníci se zdají být ve světle dochovaných pramenů poctivými muži. Horníkům se též nelíbilo, že za svou práci při těžbě kvalitního stříbra byli často odměňováni nikoli v místě raženými groši, jak by se snad dalo očekávat, nýbrž méně kvalitními mincemi z Uher. 

Půjčky a poplatky

K hospodaření často patří i půjčky, na ty zaměřil pozornost Kajetán Holeček, a to na příkladu Znojma, které vedlo samostatnou knihu zaměřenou na půjčky poskytované místními Židy. Díky tomuto jedinečnému prameni tak autor pomáhá čtenářům nejen získat představu o celkovém objemu těchto transakcí, ale i o sociálním postavení dlužníků a jejich původu. V neposlední řadě si všímá i toho, v jakém období roku se obyvatelé města zadlužovali více a kdy méně. Snad jen skutečnost, že se autor zaměřil pouze na krátké období přelomu let 1425 až 1426, nutí k jisté opatrnosti, co se týče jeho interpretace získaných údajů. Analýza delšího časového období by v tomto případě jistě nebyla na škodu.

Různými privilegii a omezeními, která spoluvytvářela středověký a raně novověký obchod, se na příkladu Písku zabývá Veronika Večeřová. Nejrůznější předpisy, omezení, výhody a poplatky, které se pro sebe snažila jednotlivá města na úkor svých konkurentů od panovníka získat, podává autorka čtivou formou a jasně tak ukazuje, jak dalece se dobové obchodování lišilo od dnešní velmi liberální ekonomiky. Tehdejší ekonomice neprospívaly ani záměrně vágní formulace, které jednotlivá panovníkem často ad hoc bez hlubšího systémového ukotvení vydávaná privilegia obsahovala, ani vleklé soudní spory o jejich výklad. Autorka ovšem v poznámce pod čarou přiznává, že při psaní studie vycházela pouze z pramenů publikovaných, a čtenář se tak neubrání myšlence, že vysvětlení mnoha zmíněných nejasností a do ztracena vyšumělých soudních sporů se možná jen skrývá v okresních archivech v Písku a jeho okolí.

Uvedené studie, byť jistě málokterého čtenáře osloví všechny stejně, jsou jasným dokladem, že hospodářské dějiny mají navzdory svému opomíjenému postavení při poznání minulosti svou roli. Zejména v případě mladších badatelů, jejichž texty byly do této publikace zařazeny, pak bude jistě zajímavé sledovat, k jakým dalším zjištěním v následujících letech dospějí.