Nový překlad z díla slavného japonského spisovatele poválečné doby přináší novelu, která byla původně publikována na pokračování. Život na prodej tak představuje jinou vypravěčskou polohu Jukia Mišimy (1925–1970) než do češtiny dříve přeložené romány.

Pohledný a úspěšný mladík Hanio se jednoho dne rozhodne spáchat sebevraždu. Když se mu to nezdaří, podá si v novinách inzerát, že dává svůj život k dispozici. Očekává, že při výkonu některé z objednávek brzy zemře, a dosáhne tak svého, aniž by za svou smrt v důsledku nesl odpovědnost. Následuje řada bizarních příhod, po nichž Hanio v poslední třetině vyprávění zjišťuje, že už se mu umřít nechce. Život na prodej (Inoči urimasu, 1968) se tak v něčem podobá Kaurismäkiho filmu Najal jsem si vraha (I Hired a Contract Killer, 1990), v němž si londýnský úředník po neúspěšném pokusu o oběšení objedná vraždu sebe sama, ale než stihne nájemný zabiják akci provést, úředník se zamiluje a chce žít dál.

Oproti působivým románům Zlatý pavilon (Kinkakudži, 1956) a Zpověď masky (Kamen no kokuhaku, 1949), které do češtiny přeložila Klára Macúchová a nedávno vydalo (či reeditovalo) nakladatelství Rubato, působí Život na prodej jako pouhá hříčka. Zásadním způsobem se v něm odráží jeho původní určení a vznik – byl publikován na pokračování v časopise Playboy Šúkan v roce 1968. To se projevuje nejen v lechtivých erotických odbočkách, které jsou explicitně vykreslovány a průběžně dávkovány během celého vyprávění, aniž by byly v zápletce zapotřebí, ale také v kompozici rychlého sledu krátkých kapitol plných natahovaných monologů, nečekaných dějových zvratů, cliffhangerů a nedokončených vět na koncích kapitol: „A teď dejte pomalu ukazováček na spoušť…“ (s. 65)

Bizarní postavy napříč žánry

Jednotlivé epizody, v nichž klienti hodlají cizí život využít, jsou propojeny hrdinovým přežitím. Plány a očekávání nevycházejí a věci se vyvíjejí jiným směrem, než osoby předpokládaly. Místo Hania umírají jiní, ve všech případech monotónně ženy, s nimiž se v rámci objednávky seznámil. Z podstaty schématu „života na prodej“ za hlavním hrdinou přicházejí samé bizarní postavy, a novela tak přeskakuje mezi různými žánry – od příběhu pomsty přes gotický román s upírem, bondovku s ukradeným náhrdelníkem a šifrovanou diplomatickou korespondencí až po špionský thriller. Hanio se dostává do množství pitoreskních situací, které jsou natolik přehnané, že je nelze brát vážně: „Ve skutečnosti byly tyto drobné nepravidelnosti do syntetického kamene záměrně začleněny tak, aby sloužily velvyslanci jako dešifrovací klíč pro dekódování přísně tajných telegramů.“ (s. 113) „Z ulomeného hrotu černého trnu vycházely sotva znatelné vibrace. Střelili mu přesně do stehna miniaturní vysílač.“ (s. 187)

Tuto atmosféru ještě podtrhují absurdity, které si Hanio – coby člověk nelpící na životě – vymýšlí: jednu klientku nabádá, aby se zřekla manželství a pořídila si krokodýla nebo gorilu, o které se bude muset starat; po jiném muži chce, aby si pořídil siamskou kočku a mléko jí dával pít z naběračky a máčel jí čumáček; agenti jsou otráveni mrkví s kyanidem draselným. To pochopitelně budí dojem, že celé vyprávění má být groteskní a bavit svou přehnaností. Bohužel v celku působí spíše bezradně, banální vysvětlení, proč Hanio pokaždé přežije, působí nevěrohodně (mafián se ukazuje být nadšeným malířem; žena, která se do hrdiny stihla během jednoho odpoledne zamilovat, spáchá sebevraždu místo něj; trafikantka mu před posledním odevzdáním krve zavolá sanitku), natož když se v závěru jednotlivé epizody spojují a jsou překlopeny v jednu plánovanou operaci jisté zločinecké skupiny.

Úvodní sebevražda, přestože neúspěšná, v novele představuje předěl, jímž jako by hrdina skoncoval se starým životem. Během pasáží, v nichž Hanio prodává svůj život, se prezentuje jako cynik. Jakmile se však příběh tomuto schématu, které nelze udržovat donekonečna, vymkne, stává se z hrdiny pronásledovaný psanec. Překladatel Jan Levora v doslovu píše, že Život na prodej je vlastně existencialistický thriller, který si ironicky pohrává s popkulturními vzory. Bohužel se zdá, že ona žánrová klišé v knize převážila, protože i témata lidské svobody, ceny života či odcizení jsou podána povrchně a jen jako součást zábavného časopiseckého textu.