Umírněný návrat do historického Kladska

V lázeňském městě Dušníky je na jaře roku 1921 nalezeno tělo pět let pohřešované Sabine Hunfeldové, dcery zámožného obchodníka. Tím ožívá starý případ dívčina únosu, jehož vyšetřování dostali před lety na starost kladští policisté. Nyní mají šanci napravit chyby, kterých se tehdy dopustili. Do Dušníků přijíždí Franz Koschella, velitel nového kriminálního oddělení, a má před sebou opravdu nelehký úkol. Nejen samotné dívčino zmizení, ale i tehdejší vyšetřování jsou opředeny tajemstvím, a má-li Koschella prokázat své schopnosti, musí případ vyřešit dřív, než vychladnou i poslední stopy, které přečkaly válku. Když vyšetřování nabere nečekaný směr, do Kladska se vrací kapitán Wilhelm Klein, aby pomohl příteli v nouzi.

Polský spisovatel Tomasz Duszyński (nar. 1976) se představil historickou detektivkou Glatz. Záhadné vraždy z pohraničí, v níž kapitán Klein spolu s Franzem Koschellou vyšetřují rituální vraždy v kruzích kladské smetánky. Duszyńského návrat do Kladska je o poznání střízlivější. Nesnaží se šokovat brutalitou a teatrálností vražd, ani se nezaplétá do konspiračních spiknutí s prorockým podtextem. Druhý kladský případ je umírněnější, a díky tomu také realističtější. Neznamená to však, že by mu scházelo napětí a spád, právě naopak. Přestože Duszyński tempo vyprávění rozdělením děje do kapitol zvolnil, stále je text velmi čtivý a věrohodnější zápletka mu dodává na síle.

Na prvních několika stranách má čtenář pocit, že si autor příliš nelámal hlavu s rozvržením románu a v základních obrysech kopíruje díl první. Postavy připomínají figurky na orloji, které se jen pootočily, a tak se v okénku záhadného, fyzicky znetvořeného vyšetřovatele „zvenčí“ ukazuje Koschella. Jako místní dychtivý a ambiciózní mladý policista, který je pověřen donášením na kladského kolegu, se představuje Klaus Bausch a v roli nerudného ostříleného policisty, kterému se nelíbí vyšetřovací praktiky velícího Koschelly, z okénka shlíží Paul Seipelt. Toto počáteční zdánlivé opakování prvního dílu čtenáře (náhodou či záměrně) uchlácholí a o to působivější je pak náhlý předěl, který přivádí zpět na scénu kapitána Kleina. Duszyński jako by krátce vzdával hold svému prvnímu románu, který ho dostal do podvědomí čtenářů, a pak chtěl rázně ukázat, že neusnul na vavřínech a svůj spisovatelský um dále tříbí.

Střízlivější a působivější

V druhém románu autor daleko lépe pracuje s dobovými reáliemi. Nejde jen o historickou přesnost názvů ulic a obchodů, tentokrát se také hlouběji ponořil do probádání společnosti 20. let minulého století. Kontext válečného a poválečného období získává jasnější kontury, zvláště díky (alespoň zběžnému) vyobrazení dobových společenských problémů, ať už jde o přídělové lístky, nebo o celospolečenský chaos, nahrávající obchodníkům s bílým masem. Nečteme nicméně společenský román, a je tedy zjevné, že sociální a sociologická stránka doby není jeho stěžejním tématem, nicméně je dobré vidět, že je autor nepustil ze zřetele zcela.

Volbou zápletky Duszyński dává najevo, jak si uvědomil, že není potřeba vypůjčovat si dramata dob budoucích, protože samotná první světová válka a její důsledky skýtají pro dostatečně napínavé zločiny bohatý materiál. Dobovou atmosféru nejistoty výmluvně podtrhuje například zobrazená krutost zkorumpovaného justičního systému. Válka doznívá v absenci morální spravedlnosti a cti, zatímco šance, že dojde k ozdravení společnosti a obnově hodnot, jsou nevelké. Autor umně použije několik jazykových figur, které tuto skutečnost tematizují, aniž by z ní činil samostatný motiv, příkladem za všechny budiž první setkání mladého dozorce s realitou systému: „Jestli k této práci přistupoval s rovnou páteří, bude mu dnes na několika místech zlomena. Jen na něm bude záležet, jak rychle se znovu naučí chodit a jakým člověkem se stane.“ (s. 191)

Přestože je Země Pána Boha střízlivější, reálnější, neodpustil si autor nádech mystična. Kladsku a zejména pevnosti tyčící se nad ním vdechl atmosféru místa, kde se ve stínech ukrývají přízraky a dřímající obři, podzemní tunely se stávají podsvětím v pravém slova smyslu a sestup do nich téměř duchovní poutí. Není to však nijak násilná symbolika a jako motiv funguje spíše na pozadí, dodává však románu další rozměr.

Neutuchající práce

Při práci s postavami dává Duszyński průchod své radosti z návratu do literárního Kladska. Patrné je to zejména u Wilhelma Kleina, který už není tajemný a nepřístupný, zbavil se démonů minulosti a při příjezdu do města ho všichni vítají s úsměvy a otevřenou náručí. Koschella už není hrubián, který má raději pivo než svou práci, ale stává se z něj charakterní vyšetřovatel se světlou budoucností. Tyto dvě hlavní proměny mají své světlé i stinné stránky. Ve čtenářích možná vzbuzují větší sympatie a náklonnost, na druhou stranu se ale autor připravil o zajímavé možnosti při rozkrývání jednotlivých vrstev charakterů obou mužů a jejich postupný rozvoj na stránkách románů. Nezbývá než doufat, že si něco z toho schovává do svých budoucích knih.

Přes veškerý pozitivní rozvoj spisovatelského umu zbývá Duszyńskému zbavit se jednoho přetrvávajícího nešvaru, a to opakování křestních jmen u vícero postav. Ačkoli tím zřejmě kopíruje situace z reálného života, v omezeném světě románu jsou všichni ti Franzové pro čtenáře zbytečně matoucí. Není to nic, co by kazilo čtenářský požitek, ale přesto by se autoři měli takovým případům pokud možno vyhýbat, nemá-li stejné jméno dvou (a více) postav motivické opodstatnění.

Také závěrečná kapitola prozazuje jistý prostor pro zlepšení. Nebudovat si nápadný můstek k zápletce dalšího dílu by románu prospělo. Přestože je tato kapitola vypravěčsky dobře zvládnutá a potěší paralelami s úvodní kapitolou, celkový dojem z knihy zbytečně oslabuje.

Tomasz Duszyński na svůj debut více než zdařile navázal. Jeho druhý román je o poznání vyzrálejší, klasické mocenské intriky a vrah zametající za sebou stopy působí propracovanějším dojmem než konspirační spiknutí a prorocké průpovídky o blížícím se zlu. Tentokrát autor ani neopomněl více využít kontext doby, a přestože se nevyhne drobným historickým přešlapům (omluvitelným uměleckou svobodou), čtenář má více příležitostí ocenit specifičnost poválečných let.

Duszyński síly napnul k líčení vesměs obyčejného zločinu a rozhodně to byl krok správným směrem. Postupně odhaluje díly skládačky a zaplňuje bílá místa způsobem, který nedá čtenáři oddechnout, a tak je i jeho druhá historická detektivka dobře zvládnutý reprezentant žánru, kterou je navíc při čtení oproti prvnímu dílu ještě o chlup těžší odložit.