Jaro roku 1920, doba, v níž doznívají ozvěny Velké války a společnost se jen pomalu vzpamatovává z jejích následků – a přesto je na mír už natolik zvyklá, že nález zmrzačeného těla přivázaného na mostě jen pár dní po zastřelení vojenského důstojníka za bílého dne vzbudí mezi obyvateli pozdvižení. Olej do ohně přilévá příjezd záhadného kapitána Wilhelma Kleina, muže těšícího se zvláštní důvěře samotného starosty, který je pověřen vraždy vyšetřit. Kapitán Klein se svého úkolu ujímá s lhostejnou samozřejmostí, s níž se také potýká s protivenstvím vrchního komisaře místní policie a velitele četnictva, kteří mezi sebou cizince nelibě snášejí. Klein nemá v úmyslu zapojovat se do politických tahanic, a proto si sestaví vlastní tým pomocníků, složený z přehlíženého ambiciózního mladíčka a známého hrubiána, jehož policejní kariéra visí na vlásku. Trojice nepravděpodobných spojenců se vydává po stopě vraha, který nalezl zálibu nejen v utrpení svých obětí, ale také v zasílání vzkazů policii a hře na kočku a myš.

Polský spisovatel Tomasz Duszyński (nar. 1976) zasadil svůj detektivní román do poválečného Dolního Slezska, s jehož historickým probádáním si dal značnou práci. Hned v úvodu mnohé čtenáře potěší historickou mapou města Kladska i přehledem tehdejších a současných názvů ulic. Čiší z toho zápal, který nejvíce ocení místní obyvatelé nebo lidé s městem dobře obeznámení, autor se však nevnořuje do popisu samotného Kladska natolik podrobně, aby jeho podobu zprostředkoval těm ostatním. Není to nutně na škodu, ne každý čtenář je milovník popisů, nicméně tím autor zřejmě nedosáhne skromně formulovaného přání přilákat čtenáře na návštěvu Kladska, které vyslovuje v závěru svého poděkování.

Stereotypní hrdinové

Spíše než představení obrazu města věnuje Duszyński na úvod svého románu prostor rozestavění figurek a načrtnutí charakterů postav, takže má čtenář hned od začátku jasnou představu o tom, jak si kdo stojí a co je od něj možné čekat. Klein je poměrně stereotypní vyšetřovatel, přicházející zvenčí, má pohnutou minulost, která se vryla do jeho zjizveného obličeje, je inteligentní a schopný sypat z rukávu obskurní znalosti (například o rozšíření vodního plevele) a při vyšetřování drží karty striktně v rukávu, takže ani jeho nejbližší spolupracovníci netuší, kam se vlastně svými kroky ubírají. I přes jisté nešvary dokáže ve svých podřízených vzbuzovat loajalitu a pro obyvatele města se rychle stává spásným hrdinou, aniž by si vlastně takový obdiv stihl zasloužit. Autor zde využívá svého nezpochybnitelného práva říci čtenáři, jak se věci mají, a nenechávat jej činit závěry na základě zdlouhavé dedukce.

K tomu mu ostatně slouží i zbývající postavy románu, které – stejně jako Klein – příliš nevyčnívají ze stereotypů. Svým chováním nijak nepřekvapí, a tak si čtenář možná ani nevšimne absence psychologického vývoje, ba co víc, nejspíš ho ani nečeká. Jedná se o soubor postav, které jsou čtenáři známé, neboť se s nimi v různých drobných obměnách setkává v knihách, filmech i seriálech už dlouhá léta. To pak umožňuje Duszyńskému napínat síly jiným směrem, než je představování hrdinů a rozbor jejich pohnutek.

Prorocká historie

Glatz je román zasazený do krátkého rozpětí několika dní roku 1920, což se autor snaží čtenáři zprostředkovat již zmíněnou historicko-geografickou přesností. Dobová mapa Kladska, vstřícně umístěná na začátku knihy, je v knize otištěna ještě čtyřikrát (i na dvojstraně), ve zmenšené a prakticky nečitelné podobě, snad aby se čtenář nemusel unavovat listováním a mohl myšlenky vyšetřovatelů dumajících nad plánem města pohodlně sledovat spolu s nimi (a s lupou). Je škoda, že opakované přetištění mapy autor či redaktor nevyužili k tomu, aby do ní zakreslovali poznatky vyšetřovatelů, čímž by její výskyt mohli lépe ospravedlnit.

Kromě plánu města chrlí autor na čtenáře i dobové reálie, ať už zmínky o nejnovějších autech, významných podnicích, nebo odkazy na politickou situaci. Román však do značné míry postrádá sociologickou rovinu, v níž by tehdejší společnost hlouběji rozebíral. Ekonomické problémy jsou jen letmo zmíněny, stejně jako traumata vojáků, kteří si prošli válkou. V tomto ohledu mohl autor potenciál svých historických kulis využít více.

Nouze naopak není o prorocké průpovídky mnohdy pouhých epizodních postav. Například kupec Brass se s Kleinem podělí o vidinu blízké budoucnosti, která přinese válku ještě horší, než jaká právě skončila, věští pohromu pro Židy, a tuší zlo přicházející z nitra německého národa. A není jediný, kdo předpovídá vzestup nacismu a zkázu, kterou s sebou přinese, dokladem budiž promluva profesora Taubeho o symbolice hákového kříže: „Ti idioti jistě ani netuší, že jde o náboženský symbol přítomný ve většině světových kultur a náboženství… Svou činností jsou schopni jej pošpinit.“ (s. 128)

Ačkoli je takováto politická uvědomělost postav jistě chvályhodná, příliš nesplňuje zamýšlené ukotvení příběhu do historického kontextu. Důraz na zmíněné do značné míry prorocké vnímání doby věrohodnosti románu spíše škodí, uvážíme-li, že na začátku roku 1920 byla NSDAP v podstatě teprve čerstvě založenou stranou a jen málokdo mohl předvídat její rozmach a neblahou úlohu v dějinách 20. století. Autor si nicméně těmito historickými detaily vytváří bezesporu živné podhoubí pro další osudy svých kladských hrdinů.

Svižné vyšetřování

Pomineme-li však dějinné kulisy románu, je detektivní příběh překvapivě moderní. Úroveň plánování zločinů, způsob vyšetřování i samotný motiv mají nádech současné kriminálky. Psychologické profilování pachatele a výklad symbolů jsou doménou spíše nedávných kriminálek, byť se samozřejmě nejedná o metody, které by na počátku 20. století neexistovaly (co se týče symbolů, tehdejší člověk byl možná ještě pověrčivější než ten dnešní). Vyšetřování není věnována detailní pozornost, a tak se snad zdá svižnější, než by si pro danou dobu člověk představoval. Tento dojem podtrhuje i fakt, že román není rozdělený do kapitol, a tak se zdánlivě nedostává oddechu postavám ani čtenáři. 

Vyprávění je místy možná až moc uspěchané, hrdinům většinou stačí jen pár replik na to, aby dosáhli převahy v dialogu a zjistili, co potřebují. Vyšetřování se navíc ubírá spíše směrem intuitivního odhadování dalšího kroku pachatele, než že by se soustředilo na analýzu zjištěných poznatků a stop, což má také svůj vliv na celkový dojem kvapného vyprávění bez hloubky. 

Z hlediska žánru nepřináší román nic nového, ale ne vždy je potřeba bořit hranice na to, aby vzniklo svižné, čtivé dílo, které si najde své fanoušky. Román Glatz jim příliš nepřiblíží dobové policejní postupy (a nadšenci pro policejní kynologii možná i zapláčou) a jen zlehka navodí atmosféru dvacátých let 20. století, poskytne však oddechové čtení s příchutí historie a příslibem dalších dobrodružství tajemného kapitána Wilhelma Kleina a jeho společníků.