Alcatraz Smedry je naprosto normální třináctiletý Američan. „Normální“ tedy v uvozovkách: jednak tu máme jméno odkazující na nejslavnější věznici Spojených států, jednak jeho talent rozbíjet věci – od spotřebičů po kuře, které pak už chtělo jen žrádlo pro kočky. A navíc pár zdánlivě nepodstatných detailů, třeba hned v úvodu první kapitoly leží Alcatraz spoutaný na oltáři z vyřazených encyklopedií a smiřuje se s tím, že ho kult ďábelských knihovníků co nevidět obětuje temným silám. V tu chvíli se nabízejí jen dvě možnosti: Alcatraz si hrozně, ale opravdu hrozně moc vymýšlí a utíká se do světa fantazie, nebo je to všechno jinak a my bychom měli přehodnotit vše, co víme o našem světě a jeho fungování. Ale najde se i třetí vysvětlení, které je průnikem obou předchozích.

Sandersonův styl

Brandon Sanderson vydal první knihu Alcatrazových dobrodružství v podstatě na začátku své kariéry. Čtenáři tehdy měli možnost seznámit se jen s románem Elantris a dvěma díly první mistbornské trilogie. V roce 2007 na Sandersona jeho největší úspěchy (včetně spolupráce na dokončení legendární série Roberta Jordana Kolo času) prostě teprve čekaly. Naštěstí se to nijak negativně neprojevuje na kvalitě románu, ostatně Sanderson byl už tehdy vypsaný autor s řadou knih čekajících v šuplíku na vydání. 

Rozhodně se však doba vzniku projevuje na autorově stylu. Alcatraz versus ďábelští knihovníci je Sandersonova zdaleka nejhravější kniha. Poťouchlý humor a smysl pro ironii, konverzační i situační vtip jsou sice nedílnou součástí celé jeho tvorby, ale postupně byly vykázány do okrajových dějových linií, případně jsou využity jen jako kontrast ke smrtelně vážné až tragicky pojaté zápletce. Dokonce i povídky z cyklu Spousta od vtipné zápletky o člověku, který si vytváří sekundární identity disponující nejrůznějšími talenty, jež dává vzpomenout na podobně hravé cykly Henrryho Kuttnera ze zlatého věku science fiction (například z česky vydané sbírky Roboti nemají ocas), postupně přecházejí až v jakýsi fantaskní existencialismus.

Šílená fantasy pro děti

V cyklu o Alcatrazovi jsou ovšem tyto složky hrdě použity jako základní stavební kameny. Sanderson si doslova vychutnává šílenou zápletku s šílenými zvraty a ještě šílenějšími rozuzleními. Pokud už musí mít v knize dinosaury, jsou to dinosauři mluvící a s ryze britským vybraným chováním, žádná monstra! Aby bylo jasno – Sanderson pracuje s premisou, že svět se dělí na tzv. Svobodná království a Tišiny. My žijeme v Tišinách, kde nám řád ďábelských knihovníků posedlých pořádkem (inu, knihovníci!) vymyl mozek a přesvědčil nás o různých absurditách. Že na světě je jen šest kontinentů. Že výtahy jsou technologicky pokročilejší než schodiště. Že fyzikální zákony jsou neměnné. Nebo že Alcatraz versus ďábelští knihovníci je rozverná fantasy pro děti (skutečně pro děti, nikoliv young adult, jako jsou Sandersonovy pozdější cykly Zúčtovatelé či Vzhůru k obloze), a nikoliv smrtelně vážná, naprosto seriózní literatura.

Sanderson si zároveň díky základní knihovnické zápletce dopřál spoustu šlehů do teorie výstavby příběhu nebo nespolehlivého vypravěče. Alcatraz, který celý příběh vypráví, si libuje v odbočkách. Vysvětluje v nich například princip cliffhangerů, proč se postavy v knize relativně malého rozsahu tak dlouho plácají ve vězení nebo co je podstatou správného spisovatele (odpovědí je samozřejmě sadismus, protože spisovatelé jsou lidé, kteří zjistili, že psaní je jedinou formou mučení nevinných obětí alias čtenářů, za něž je nikdo nepotrestá).

Zákony magie

Zároveň kniha uplatňuje Sandersonova základní pravidla o využívání magie (nebo i v širším slova smyslu vědy). Alcatraz tak pochází z rodu, jehož členové disponují roztodivnými talenty. O rozbíjení věcí už byla řeč, ale narazíme i na nadání přijít všude pozdě nebo sebou nečekaně švihnout o zem. Vtip je v tom, že pokud někdo dostatečně přemýšlí, dokáže ve svůj prospěch využít v podstatě cokoliv. A tak například Alcatrazův dědeček přichází pozdě takovým způsobem, že je nemožné jej střelit nebo mučit (protože sama bolest přichází pozdě).

Z autorových „tří zákonů magie“ (především vědomí toho, že autorova schopnost vyřešit problém magií je přímo úměrná jeho schopnosti vysvětlit fungování této magie čtenáři) a jejich promýšlení pak vycházejí i specifické nástroje Smedryů a knihovníků. Všichni využívají nejrůznější brýle, s jejichž pomocí mohou sledovat nepřátele nebo vysílat koncentrovaný žár... A knihovníci dokážou oživit nejrůznější předměty a přetvořit je v jakési strašlivé golemy – pokud je tedy původní materiál schopen pracovat s emocemi (nejsilnější monstra tak vznikají ze stránek zpravodajství černé kroniky nebo brakových romantických slaďáren).

Osudy filmových adaptací a překladů

Díky způsobu, jakým Sanderson Alcatrazův příběh vypráví a jak neustále odbíhá ke zdánlivě nedůležitým detailům (aby ve správných chvílích pronesl něco ve stylu „vy jste nedávali pozor, co jsem vám řekl na stránce 71“), je kniha nádherně dynamická a doslova svádí k hlasitému předčítání či zpracování v podobě audioknihy. Nebo ulítlého animovaného seriálu ve stylu Rick a Morty. Bohužel filmová práva, ačkoliv byla zakoupena v podstatě hned po vydání, nechala společnost DreamWorks Animation po několika letech propadnout. Naštěstí autor sám se k postavě opakovaně vrací. Dokonce ve chvíli, kdy původní vydavatel nechtěl pokračovat, odkoupil práva na celou sérii. K dnešnímu dni tak existuje pět základních knih a jeden sequel napsaný ve spolupráci s Janci Pattersonovou. Doufejme, že se bude Alcatrazovi dařit i v českých překladech a my se budeme moci bavit autorovým jinak tak střídmě dávkovaným humorem.