Na zhodnocení stopy, kterou v dějinách české politiky a společnosti zanechal bývalý prezident Miloš Zeman, je nejspíše ještě brzy, brání v tom jak příliš krátký časový odstup od zkoumaného období, tak dosud rozvířené emoce, které Zeman svým působením často i záměrně vyvolával. Zatímco tedy historici zatím čekají, až nadejde jejich čas, novináři a komentátoři naopak v souladu s tím, co od nich veřejnost očekává, začali hodnotit Zemanovu vládu v podstatě v témže okamžiku, kdy byly oznámeny výsledky letošních prezidentských voleb. Většinou se jednalo převážně o přehledové analýzy, které konkrétní události či kauzy zmiňovaly spíše jako ilustrační příklad pro celkové hodnocení. Jiným směrem se vydal editor zahraniční redakce Deníku N Jan Kudláček, který shrnul deset let Zemanova mandátu chronologicky, téměř až v kronikářském stylu, v knize s názvem Tohle jsme chtěli a podtitulem Prezident Zeman: slova a činy.

Zmíněný kronikářský styl se v knize projevuje nejen chronologickým uspořádáním, ale i jazykem. Autor zůstává objektivně popisný a své postoje, jakkoliv není příliš náročné je odhadnout, explicitně najevo nedává. Občas ovšem z pouhé zmínky o dřívějších výrocích a postojích, konfrontovaných s činy a výroky pozdějšími, jasně vyzařuje ironie a sarkasmus, zřetelně odrážející Kudláčkův názor na celou věc. Záměr nechat za sebe mluvit výroky a činy samotného Zemana (a jejich kontrast) vedl rovněž k tomu, že do knihy nejsou zahrnuty satirické reakce, jimiž se v podstatě po každém Zemanově kroku zaplnil český internet. Nejspíše ze stejného důvodu se autor ani nepouští na tenký led spekulací a do knihy zahrnul jen ověřitelná fakta – nejvíce to vyniká v částech věnovaných Zemanově hospitalizaci na podzim 2021, kterou Kudláček poměrně podrobně popisuje, aniž by hledal odpověď na otázku, co se vlastně se Zemanem tehdy opravdu dělo a zda byl jeho život v bezprostředním ohrožení, či nikoliv. 

Do knihy je zařazen téměř každý moment, na který si čtenář v souvislosti s výrazem „prezident Zeman“ vzpomene a nemá smysl je zde vyjmenovávat. V některých případech se jim Kudláček ovšem věnuje až v okamžiku, kdy už ve veřejném prostoru rezonovaly delší dobu (například Zemanovy úvahy o jmenování nového předsedy Ústavního soudu, který by se funkce ujal několik měsíců po převzetí prezidentské funkce Petrem Pavlem) či po několikaletém omílání upadaly do zapomnění (plány na výstavbu kanálu Dunaj-Odra-Labe). Dle vkusu a zájmu jednotlivých čtenářů by se s autorem dalo jistě polemizovat i o pozornosti věnované některým kauzám (výrazný je v tomto ohledu zejména soudní spor mezi Milošem Zemanem a Zdeňkem Šarapatkou, kterému se Kudláček věnuje skutečně detailně, ačkoliv o tento vleklý proces se veřejnost zajímala spíše méně). Pozorný čtenář si nicméně všimne, že slavný Zemanův výrok o posílání hostů na oběd k sousedům, pronesený v srpnu 2016 jako výtka Angele Merkelové ohledně jejího způsobu řešení migrační krize, v knize zařazený není. Můžeme se jenom domýšlet proč. 

Jednotlivé události autor podává stručně, v krátkých, graficky vzájemně oddělených pasážích. I díky tomu se kniha čte lehce, svižně, a je tak přístupná i pro čtenáře spíše svátečnější. Poněkud překvapivě není rozdělena na dvě zhruba stejně dlouhé poloviny, které by kopírovaly stejně dlouhá prezidentská volební období; prvních pět let Zemanova mandátu zabírá v knize výrazně kratší část. Ohledně čtenářského komfortu se lze pozastavit nad tím, že poznámky pod čarou jsou vytištěny kolmo k ostatnímu textu podél hřbetu knihy (tak jako i v jiných knihách z N media), čímž se pro někoho mohou stávat obtížněji čitelnými. Význam doprovodných fotografií pak pro změnu shazuje skutečnost, že fotografie jsou často zařazeny dost daleko od pasáže, které se týkají.

Kudláčkův počin nelze ohodnotit jako knihu objevnou: není v ní v podstatě nic, o čem by se dříve nepsalo v médiích, s výjimkou shrnujícího doslovu z pera Jána Simkaniče. Jde však o záslužný dokument naší doby, nad kterým budou nejspíše ještě další generace čtenářů kroutit hlavou. Pokud jim tato kniha pomůže vystříhat se stejných chyb, jakých se dopustila generace jejich rodičů, pak Kudláčkova kniha svůj účel splní vrchovatě.