Básník a prozaik Egoyan Zheng (vl. jménem Zheng Qianci / Čeng Čchien-cch’, nar. 1977) je považován za jednoho z nejvýznamnějších tchajwanských autorů mladší generace. Kromě literatury vystudoval i psychologii a medicínu. Je nositelem několika literárních cen, byl zařazen i do užšího výběru Man Asian Literary Prize. Jeho politicko-katastrofický thriller Epicentrum vyšel v roce 2013 (č. 2020), kdy se na Tchaj-wanu schylovalo k referendu o dokončení takzvané Čtvrté jaderné elektrárny. Zhangův motiv pro napsání Epicentra byl zřejmý, tvůrce chtěl ovlivnit veřejné mínění a dostavbu elektrárny zastavit. Rozhovor vznikl při příležitosti autorovy návštěvy veletrhu Svět knihy 2023. 

iLiteratura: Původně jste studoval psychologii a medicínu. Proč jste se rozhodl zcela změnit kariéru a stát se spisovatelem?
Egoyan Zheng: Rozdíl mezi oběma obory není tak velký, jak by se na první pohled mohlo zdát. Měl jsem být psychologem nebo psychiatrem. Už jako malý jsem se zajímal o lidské chování, o to, proč jsou lidé veselí nebo smutní. Kromě toho jsem rád četl sci-fi romány a ty podle mého názoru mají k psychologii i filozofii docela blízko.

iLiteratura: Ve románu Epicentrum píšete o jaderné energii. Jaký na ni máte názor? A na vztah mezi technikou a člověkem obecně?
Egoyan Zheng: Myslím, že vztah mezi člověkem a technikou je dynamický a proměnlivý. Jaderná věda také prošla velkým vývojem: dříve panoval názor, že odpad z jaderných elektráren bude mít velmi špatný vliv, teď už se názor na to mění ‒ těžko říci, jak to bude vypadat v budoucnosti. Doba, v níž žijeme, se rychle mění. Lidstvo stojí na křižovatce. Máme ChatGPT, umělou inteligenci, která výrazně ovlivňuje naše životy a přináší nové problémy, jež musíme řešit. Má to svá pozitiva i negativa, ovšem ta nejsou pevně daná či definovaná. Zatím přesně nevíme, co dobrého či špatného to přinese v budoucnosti. Připomíná to Kafkův labyrint: musíme přemýšlet o vztahu techniky a lidského života.

iLiteratura: Moderní technologie a politika k sobě mají blízko, nemyslíte?
Egoyan Zheng: Ano, i tady existují rizika. Mnoho lidí si myslí, že knihy čínských autorů sci-fi žánru ukazují jen fantazijní svět, že neexistuje spojení mezi nimi a reálným životem. ChatGPT to ale změnil, čtenáři najednou začali mít pocit, že jsou tito spisovatelé důležití. Ve skutečnosti už je na čase sepsat zákony omezující umělou inteligenci nebo alespoň nějak nastavit hranice. Je to opravdu riskantní.

iLiteratura: Jakou roli tedy autoři (nejen) sci-fi hrají ve společnosti?
Egoyan Zheng: Situace jednotlivých autorů se liší. Záleží na každém z nich. Někdo má jasnou představu, co se má nebo nemá dělat. Jsem přesvědčen, že většina spisovatelů raději klade otázky, než dává odpovědi. Osobně to považuji za nesmírně důležité. Například to, zda máme sestavit zákony omezující umělou inteligenci. Musíme si ujasnit, v jaké situaci mají mít roboti vlastní tělo a kdy ho naopak nepotřebují. O tom mluvil i Milan Kundera. Dobrý román vám objasní, že věci nikdy nejsou tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát.

iLiteratura: Svůj román Epicentrum jste psal v době, kdy se rozhodovalo o výstavbě jaderné elektrárny. Co pro vás bylo při psaní důležitější? Společenský dopad románu, nebo jeho literární kvality?
Egoyan Zheng: Obojí. V té době se na Tchaj-wanu hodně debatovalo o tom, zda má být postaven další blok jaderné elektrárny. Nešlo ani tak o jadernou energii, ale o politiku. Nad tou se musíme zamýšlet především. Román ukazuje, jak komplikovaná politika je, ale upozorňuje i na to, že se musíme zamýšlet nad technologiemi. Kniha přibližuje čtenáři komplexnost vztahu lidského života a techniky. Obě témata jsou důležitá a mají vliv na to, jaký způsob života si zvolíme.

iLiteratura: Své texty jste sám nechal přeložit do angličtiny. Ve svých úvahách jste se zabýval i postavením tchajwanských autorů ve světové literatuře. Jaké tedy podle vás je?
Egoyan Zheng: Myslím, že mezi všemi dobrými světovými spisovateli není velký rozdíl. Přemýšlíme o stejných otázkách a problémech. Na různých místech světa se sice mohou nabízet různá řešení, ale spisovatelé mají to hlavní společné. Jejich hlavním úkolem je rozpoznat problémy a následně klást otázky, které se jich konkrétně týkají.