Ačkoli pandemie, válka a související ekonomické potíže klimatickou změnu z hlediska mediální pozornosti na čas trochu zastínily, nikam nezmizela, ba naopak, vesele bují a nabírá na intenzitě. A stejně čile pokračuje debata o klimatické změně (KZ) zapříčiněné člověkem, a to nejen mezi odborníky, nýbrž i mezi širokou veřejností, jíž se nedotýkají jen samotné projevy KZ, ale i mnohdy nepopulární snahy o její zpomalení. Laickému zájemci o problematiku ovšem tato diskuse musí kvůli někdy zcela protichůdným informacím připadat mimořádně nepřehledná. Od popírání KZ (dnes o ní v podstatě nikdo nepochybuje) se posunula k zpochybňování míry, v jaké je na vině člověk, či kritice výdajů, které si „boj“ s KZ vyžádá.

V poslední době se na trhu objevila celá řada knih, které se KZ tím či oním způsobem zabývají, od Falešného poplachu (Dokořán, Argo, 2021) „skeptického ekologa“ Bjørna Lomborga a knihy Apokalypsa nebude (Argo, 2022) Michaela Shellenbergera, kteří varují před klimatickým alarmismem a „zeleným šílenstvím“, po Novou klimatickou válku (Host, 2022) klimatologa, tvůrce hokejkového grafu a silného kritika obou výše zmíněných autorů Michaela E. Manna, jenž sice také varuje před příliš černými scénáři, ale z docela jiného důvodu: berou lidstvu naději, uvrhají jej do letargie a brání mu začít okamžitě jednat. Tyto knihy, stejně jako například Ani na to nemyslete (Host, 2022) George Marshalla, ale často nejsou přímo o samotné klimatické změně, nýbrž spíše o „politice“ kolem ní, a když už ano, vzhledem k tomu, že jde o překladové tituly, zpravidla českému čtenáři neposkytují bližší informace o situaci u něj doma. Alespoň část problematiky (konkrétně dopad KZ na lesy a lesnické hospodaření) pokrývají dvě nedávné kolektivní monografie: Jiné klima – jiný les (Academia, 2021) a Český a moravský les (Dokořán, 2022). Mnohem komplexněji KZ (či šířeji GZ – globální změnu) pojímá kniha Klimatická změna – příčiny, dopady a adaptace, na níž se pod vedením ředitele Ústavu výzkumu globální změny AV ČR Michala V. Marka podílel autorský kolektiv složený z několika desítek českých odborníků.

Publikace je rozdělená do třinácti kapitol, a jelikož má být přístupná víceméně všem zájemcům bez ohledu na jejich (ne)odbornost, dbá na pečlivé uvedení do problematiky a jasnou definici všech klíčových termínů, což je úkol úvodních tří oddílů. Důležité pojmy jsou navíc srozumitelně vysvětleny ještě ve slovníčku na konci knihy. Následují tři klimatologické kapitoly, které se soustřeďují čistě na území České republiky. První shrnuje vývoj klimatu v holocénu (tedy asi posledních 11 700 let) a nabízí i velmi zajímavý popis metod, jak se podobné rekonstrukce vlastně dělají. Druhá stručně představí stav zdejšího klimatu v současnosti a poslední, značně depresivní, přináší řadu modelů, jak by se klima na našem území mohlo vyvíjet v nadcházejících desetiletích v závislosti na tom, zda proti klimatické změně zasáhneme, nebo věcem necháme volný průběh.

Další oddíly se již zaměřují na konkrétnější dopady KZ na krajinu, například na destabilizaci ekosystémů či na souvislost mezi globální změnou a chemickým znečištěním prostředí. K vůbec nejpoutavějším patří kapitola, která zkoumá „vliv změny klimatu na živou složku půdy“ a detailně popisuje, jak umělé dodávání dusíku do půdy narušuje vztah mezi rostlinami a okolními (mikro)organismy, což má dlouhodobě neblahý dopad na její kvalitu, a jak se na tomto už nyní pošramoceném vztahu podepíše KZ. Stejně tak je zajímavý i následující příspěvek, který takřka učebnicovým postupem rozebírá mediálně poněkud opomíjenou problematiku biodiverzity, třebaže vztahu mezi ní a KZ se věnuje spíše okrajově. Po poměrně stručném pojednání o možnostech, jak zmírnit KZ a jak se adaptovat na její dopady, přichází už poslední, vyloženě teoretická kapitola, která čtenářům představuje koncept antropocénu coby nové geologické epochy, jejíž „název odkazuje k uvědomění, že lidská činnost se stala geologickou a klimatickou silou srovnatelnou s těmi, jež formují planetu v měřítkách geologického času, jako jsou erozní a sedimentační procesy nebo periodické změny oběžné dráhy Země kolem Slunce, či je dokonce překonává.“ Autoři zde líčí současnou diskusi odborné veřejnosti o tom, zda je zavedení antropocénu vůbec na místě, podle čeho v případě kladné odpovědi stanovit jeho začátek nebo jaké důsledky z idey antropocénu vlastně plynou pro vztah člověka (kultury) a přírody.

Zájemce o problematiku klimatické změny recenzovaná kniha patrně nezklame. Podobně jako u všech publikací, na jejichž přípravě se podílel rozsáhlý autorský kolektiv, trpí tím, že způsob, jakým k tématu přistupuje, není úplně sevřený a provázanost mezi jednotlivými příspěvky je někdy relativně volná. Stejně tak není v možnostech jedné rozumně dlouhé knihy klimatickou změnu prodiskutovat ze všech úhlů, a kapitoly proto vypichují některé konkrétní aspekty, kdežto jiné nechávají stranou. To je případ kupříkladu adaptací na KZ, na něž odkazuje i podtitul knihy, leč příslušná kapitola se této otázce věnuje dosti stručně. Nicméně v tomto ohledu (a platí to pro všechny ostatní pouze naznačená témata) se čtenář může uchýlit k jiným, v češtině dostupným publikacím, třeba několik let starému Věku nerovnováhy (Academia, 2019). I tak ale, suma sumárum, poskytuje Klimatická změna celistvý a nezaujatý pohled na KZ, její dopady a také možnosti, jak s ní bojovat, byť přirozeně zazní výtky, že se hlouběji nezabývá například právě výdaji, které by si takový boj žádal. Kritici si ale málokdy uvědomí, že tyto výdaje lze do značné míry považovat za investice, a při návrzích, že je lepší počkat a vypořádat se až s následky, zapomínají, že by to pravděpodobně bylo mnohonásobně nákladnější, než se snažit oheň hasit, dokud se plně nerozhořel.

Ačkoli Klimatická změna probírá poměrně komplikovaná témata, autoři se své příspěvky snažili napsat tak, aby byly přístupné širší veřejnosti, a to se jim podařilo. Dopomáhá k tomu i velké množství grafů a ilustrací, které vydají za mnoho slov, či shrnutí doplněné na konec každé kapitoly. Zamrzí jen absence rejstříku, který by si taková publikace zasloužila, jakkoli by jeho příprava byla jistě náročná. Jinak jde ale o zdařilou knihu, která přináší aktuální pohled na jednu z největších současných hrozeb pro lidstvo, je přesně tím, co by veřejnost od Akademie věd měla očekávat.