Ať už sport pronikl do našeho životního stylu více, méně, či vůbec, ve filmovém průmyslu se usadil zcela pevně a zájem o něj přetrvává napříč dobovými i kulturními proměnami. Diváci po celém světě se rádi stávají svědky jedinečných okamžiků sportovní kariéry, v nichž se mísí vyčerpání s pocity štěstí, hrdosti a úlevy. Ať už jsou hlavní hrdinové těchto příběhů skuteční, nebo vymyšlení, nabízejí jedinečnou podívanou, ze které se může stát zdroj důležitých hodnot, ale taktéž účinný manipulační prostředek. Unikátní aspekty filmů se sportovní tematikou ve své nejnovější knize rozebírá bývalý sportovec a mediální odborník Jan Děkanovský.

Vztah sportu a televize autor otevřel již v knižním debutu Sport, média a mýty. Zlatí hoši, královna bílé stopy a další moderní hrdinové (2008). Děkanovský zde ukázal, jakým způsobem masmédia sport přetvářejí, a ovlivňují tak většinovou společnost. Tentokrát však svou pozornost obrací směrem ke kinematografii, jež nabízí ještě širší vyžití pro senzacechtivého diváka i kreativního filmového tvůrce. Kromě psaní knih se autor věnuje taktéž výuce a výzkumu na Katedře mediálních studií Metropolitní univerzity v Praze a k aktivnímu sportu se vrací jako příležitostný veteránský závodník. 

„Sport jsem coby všudypřítomný a důležitý kulturní fenomén podrobil analýze syntetizující koncept karnevalismu s kulturněhistorickým náhledem tělesnosti.“ Tyto dva základní rysy autor ilustruje především na kultovních snímcích, z nichž většina zpracovává jednotlivé stupně sportovcovy kariéry, které divák již podvědomě od filmu očekává. Nekonečná dřina střídaná výhrami i prohrami, prudký vzestup, ještě strmější pád, zklamání a nový začátek od píky. Dle Děkanovkého sportovní film tvoří poměrně svébytnou, i když obtížně definovatelnou žánrovou kategorii. 

Zvláštní postavení má také sportovní dokument, který se sice zakládá na skutečnosti, i tak ale divákovu pozornost dokáže stočit přesně tam, kam si dobová politika žádá. Jak je možné takový film zneužít ve prospěch ideologie, můžeme vidět na několika patriotických snímcích o sportovcích jakožto národních hrdinech, ale hlavně na propagandistické tvorbě Hitlerovy dvorní režisérky Leni Riefenstahlové. V podrobném rozboru filmu Olympia (1938) Děkanovský prozrazuje, co vše byla režisérka ochotna udělat pro to, aby „dokument“ působil velkolepě – od uměle inscenovaných závodů přes unikátní efekty, na nichž pracoval tým 170 kameramanů, až po intriky, manipulace a výhrůžky. Fungování filmu ve službách nacionalismu autor předvádí na snímcích o amerických a sovětských hokejových hvězdách z dob, kdy se sportovní utkání stalo metaforou železné opony. 

Při čtení knihy je třeba počítat s tím, že se jedná především o odbornou publikaci se všemi jejími atributy – hutným textem, komplikovanými větnými konstrukcemi, řadou cizích slov, velkým množstvím termínů a poměrně podrobným popisem metodologie. I když jsou tyto prvky nedílnou součástí akademické literatury a důležitou indicií věrohodnosti předkládaných informací, kniha určená širší veřejnosti by si zasloužila jejich omezení a alespoň jemné přestylizování textu směrem k publicistice. Téma sportu ve filmu je originální a důvěrně známé zároveň, je tedy škoda k němu pustit pouze odborné publikum.