Nejčastěji se jim říká generace Z, protože následovala po generaci Y. (Ta nejnovější dostala označení „generace ALFA“). Jsou prý přecitlivělí a plačtiví. Ale když v něco věří, tak „jdou do ulic a bojují za to.“ Je to generace, kterou „staré hranice mezi státy, národnostmi nebo barvami kůže vzrušují čím dál míň“. Co je vzrušuje místo toho, to je pro sociology a psychology ale stále hádanka, psalo se roku 2019 v Respektu. Víme to už nyní lépe?

V češtině zatím neexistuje kniha, která by toto téma pojednávala komplexně, k dispozici jsou ale útlé specializované svazky věnující se generaci Z na pracovišti nebo v pedagogickém procesu (Výuka generace sněhových vloček: nové metody a výzvy: sborník příspěvků z kulatého stolu. Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, Praha, 2022). Co do zastoupených profesí je zatím asi nejpestřejší knížka V co (ne)věří generace Z.

Sešly se v ní texty nejen teologické, ale také sociologické, ekonomické a psychologické. Jde o sborník příspěvků z kurzu Spolku evangelických kazatelů, přičemž mezi mluvčími nechyběli ani známý sociolog Daniel Prokop, autor knihy Slepé skvrny, nebo celebrity, které svým působením svět současné mládeže spoluvytvářejí – například influencer Kovy nebo básnířka slam poetry Ellen Makumbirofa. Zastoupena je i youtuberská dvojice Pastoral Brothers. A nechybí ani lingvistické okénko dešifrující slovníček generace Z (Flexit = flákat se; Čilovat = odpočívat, zklidnit se; Rektit = někoho setřít). 

Otevření a podnikaví?  

Kniha tedy nenabízí jediný ucelený pohled. Místo toho ukazuje, že zmíněná generace je ekonomicky stratifikovaná podobně jako celá společnost. (Někteří její příslušníci podle Daniela Prokopa patří do „nastupující metropolitní třídy“, jelikož vystudovali prosperující obory, jiní do třídy „ohrožené“: jejich platy jsou podhodnocené a jejich zaměstnání trpí prekarizací.) 

Způsoby, jak tuto generaci charakterizovat z hlediska postojů a chování, se pak v knize značně liší. Teoložka Tabita Landová přehledně shrnuje, že minimálně v USA se jedná o rasově dosud nejrůznorodější generaci. Dále se v ní vyskytuje vysoký počet ne-heterosexuální orientace a akceptování genderově fluidní identifikace. Odtud plyne otevřenost, touha po inkluzi a rovnosti, které tato generace pokládá za podstatné pro to, aby se svět stal lepším místem pro život. Mezi důležité hodnoty patří schopnost podívat se na svět z perspektivy někoho jiného a schopnost spolupracovat s různými lidmi. Jde o generaci, která nepokládá diverzitu za něco, co je třeba překonat, ale považuje ji za zrcadlení toho, kdo jsme. V amerických výzkumech hodnot vedou u generace Z hodnoty jako štěstí, rodina, přátelské vztahy, finanční zajištění a práce. 

Jejich spiritualita je spíše neinstituční, charakterizuje ji privatizace: náboženství již není pojímáno jako cíl pro svou vlastní vnitřní hodnotu, nýbrž jako „nástroj k seberozvoji a k osobnímu růstu jednotlivce“. Typická je prý také silná tendence k synkretismu. Poměrně vysoké je mezi nimi procento těch, kteří věří v sílu amuletů, schopnost předpovídat budoucnost či spolehlivost horoskopů. Tito mladí lidé jsou také nejčastějšími zájemci o poznání náboženských směrů, které byly v našem kulturním okruhu dosud neznámé.

Víc než jedna identita

Mnozí z generace Z žijí paralelně ve fyzickém a virtuálním světě. Někdy jako by měli identitu dvou zcela rozdílných lidí: identitu v reálném životě a identitu online, kterou dokáží velmi dobře prezentovat. 

Influencer Kovy dodává, že výhodou této generace je jejich jazykové vybavení. „Možnost cestovat a vyjet na studium do zahraničí je také skvělá. Smartphony propojují online a offline světy, světy které již mladší generace nevnímá odděleně.“ Obecně je generace Z podnikavá, až 72 % z nich chce pracovat na sebe. 

Také David Novák (1966), teolog a předseda Rady Církve bratrské, se vyjadřuje vstřícně. Když rozebírá videa oblíbených zpěváků a hudebních skupin generace Z, konstatuje, že člověku jeho generace tyto výtvory můžou připadat mělké, ale jejich poselství nehodnotí záporně. Zmíněná videa hlásají, že si „lidé mají být rovni, podporují společenství, odmítají rasismus, měkké drogy považují za normální, nikdo v nich nic nehrotí a nikoho za nic neodsuzuje“. 

Rozmazaní a povrchně konzumní? 

Kniha ale zahrnuje i názory silně kritické. Tabita Landová na adresu náboženského prožívání generace Z poznamenává, že výše popsané pojetí „neposkytuje žádná kritéria pro rozlišování mezi tím, co je vírou a co pověrou, co vede ke skutečné lidské celistvosti a co naopak nepřekračuje zaměřenost na sebe sama“. Dále kniha reprodukuje kritiku sociologa Petra Saka (1945). Podle něj se příslušníci generace Z postupně stěhují z přirozeného světa do virtuálního: „Mladí lidé někdy připomínají mátožné zombie, které ožívají napojením na signál. Zkracuje se doba jejich pobytu venku. Nejmladší generaci se také vytrácí povědomí o historickém času a vnímání kontinuity mezi minulostí, přítomností a minulostí. Chybí jí znalost historických kořenů. Rozmazaná generace je rozmazaná i v důsledku rozvolnění tradičních sociálních rolí a sexuální identity. Dochází k vyhasínání mateřského instinktu. Homosexualita přestala být něčím marginálním a z původní normální většinové heterosexuality se ve společnosti a zvláště v této generaci oddělují další druhy sexuální identity, čímž dochází k dalšímu, tentokrát sexuálnímu rozmazávání této generace.“ Stírání hranic mezi náboženstvími nejde podle Saka směrem ekumenismu a poznávání a chápání druhých náboženství, ale směrem upadání znalosti a významu vlastního původního náboženství, tedy křesťanství, na nízkou úroveň jiných náboženství. Dochází k poklesu četby knih. Snižuje se význam duchovních hodnot, hlavním trendem je hédonismus a konzumní životní styl. 

Dodejme, že i v českém veřejném prostoru se střetávají analogicky rozštěpené pohledy na generaci Z: někteří ji z konzervativních pozic kritizují pro nedostatek disciplíny a odolnosti (Matyáš Zrno v článku Hlavně klid a pohodu); jiní, jako v Respektu, se sympatiemi píší o generaci, která „odmítá nechat planetu v rukou svých nezodpovědných rodičů“. A která produkuje už i pozoruhodné kulturní výtvory, v nichž „lidé, kteří se vracejí z nákupu, na sebe berou vlastnosti hrdinů počítačových her, herní reálie se prolínají s odkazy na trubadúry středověku a obohacuje je mytologie starých pověstí českých“. (Nesmí prý být poznat, jestli je toho součástí, nebo si z toho dělá „srandu“.) Zatímco ještě jiní estetiku této generace, k níž prý patří tzv. styl cottagecore, ironizují. Jako Karel Veselý: „Dávají přednost propojení s přírodou místo propojení s lidmi na sociálních sítích, kam ale stejně chodí vyvěšovat svoje fotky. Protože kde jinde se pochlubit novými šaty s kytičkami, že ano.“ Navíc se objevují hlasy, že deklarovanou důležitost ekologického vědomí u nich ne zcela odráží skutečné spotřební chování, totiž jejich vysoká poptávka po „fast fashion“.

Tištěnými texty k nim neproniknete

Předem zavrhovat příslušníky této generace je nerozumné, ale proniknout k nim rovněž nemusí být nijak snadné. Ostatně faráři ze zmíněné dvojice Pastoral Brothers otevřeně přiznávají, že ve svém původním cíli, totiž oslovit křesťanským obsahem právě generaci Z, vlastně selhali, protože mnohem více je sledují lidé starší, ve věku 25–55 let. Je dobré mít na paměti, co tvrdí Kovy, totiž že mladá generace méně čte, ale více sleduje televizi a internet nebo poslouchá podcasty: „Tištěnými texty k ní neproniknete. Najdete ji v online prostředí.“ Koneckonců i v knize Výuka generace sněhových vloček se konstatuje, že tradiční tištěná skripta je nezajímají. 

I v případě, že člověk starší generace přijme zmiňované premisy a naučí se výrazy, které tato generace používá, ještě to nemusí stačit, protože důležité je pochopit i to, jaké mezi jejími zástupci existují subkultury nebo jestli u nich vznikají i nějaké svébytné náboženské kulty. (Lucie Vopálenská nedávno v rozhovoru s Tomášem Halíkem správně upozornila, že příslušník generace Z o sobě může prohlašovat, že je přesvědčený ateista, ale současně může „hltat“ staroseverské mýty a žít ve virtuálních příbězích o boji dobra se zlem.) Kniha V co (ne)věří generace Z některá z těchto témat pootevírá, ale rozhodně nechává rozsáhlý prostor pro další badatele či průzkumníky. Teprve čas ovšem ukáže, co je dáno věkem a co trvalým generačním rysem: mladí lidé kupříkladu bývají citově labilnější a citlivější. To ovšem platí pro všechny generace…