Když malí padouši zkoušejí obehrát ty velké
Další případ vyšetřujícího právníka Jacka Irishe naplňuje očekávání čtenářů série a tentokrát se také vyhýbá příliš divokému akčnímu závěru, jaký trochu kazil dojem z minulých dvou románů.
Když české nakladatelství Mystery Press začalo vydávat celkem čtyřdílnou sérii detektivní drsné školy od australského spisovatele Petera Templa, zdálo se to trochu zpozdilé, možná už vlastně retro. Případy nekonvenčního právníka Jacka Irishe se totiž odehrávají převážně v devadesátých letech, kdy je také autor napsal, a občas pracují s rekvizitami, které dnešním čtenářům mohou připadat poněkud obstarožní (zejména když jsou zápletky nebo některé jejich prvky postaveny na překvapivých technologických novinkách, jako je třeba internet nebo mobilní telefon). Ale Temple patřil doma v Austrálii i mezinárodně k nejoceňovanějším autorům kriminálního žánru a i všechny díly později zfilmované série se vyznačují suverénním vyprávěním s citem pro tón chandlerovské drsné školy, propojením několika obvykle nesouvisejících případů a stupňováním napětí v závěru.
K tomu stupňování napětí bohužel Temple občas používal až příliš nadsazené akční scény, v nichž vybuchovaly byty a domy a hlavní hrdina se ocital v prudkých přestřelkách. Tyto prvky byly naštěstí v Konci světa utlumeny, závěr sice opět nabídne akční scénu s poněkud krkolomnou likvidací gangsterské bandy, ale je to krátká výjimka v jinak civilně vyprávěném příběhu. „Civilně“ neznamená, že bez napětí a spádu: obojí umí Temple vykouzlit i bez střílení z automatických zbraní a výbuchů, třebaže samozřejmě Irishovi v průběhu vyšetřování opět někdo usiluje o život.
Templovi k onomu kouzlení stačí dobře vymyšlená zápletka, jež se točí okolo mladého narkomana a dealera, který je nalezen mrtvý, přičemž policie případ odloží, protože neshledá cizí zavinění. Na Irishe se ale obrátí jeden vlivný soudce, který si přeje případ pořádně, ale bez rozruchu prověřit. Brzy začne vycházet najevo, že soudcova motivace k najmutí Irishe byla jiná, než jakou deklaroval, že mladík měl více tváří a aktivit, než většina jeho známých tušila, a že se celým případem prostupuje hned několik zločinných zájmů a intrik.
Kromě toho Irish dál s partou kamarádů organizuje sázení na dostihy, které ovšem nevychází z pouhé znalosti kvality startujících koní, ale předpokládá šikovnou přípravu málo známých outsiderů, kteří navzdory vysokým kurzům dokáží nějaký dostih vyhrát. Jenže tentokrát jim do jejich plánů vstupují neznámí násilníci, kteří přepadávají kurýry jejich peněžních výher. A nechybí ani třetí typ Irishových aktivit, totiž práce v truhlářské dílně, kde se odreaguje a zklidní a také více přemýšlí. Neboli jestliže měl Sherlock Holmes housle, Jack Irish má místo nich dláto, kladivo a lepidlo.
Je to funkční mix, byť ve třetím pokračování již trochu obehraný: ale formální opakování, reprodukování zavedených, čtenáři očekávaných a někdy vyloženě vyžadovaných postupů, dějových i vyprávěcích, ke znakům detektivky patřívá. V tomto ohledu Temple jen naplňuje pravidla žánru, která výrazněji opustil (stejně jako opustil postavu Jacka Irishe) až ve dvou pozdějších románech Drsné pobřeží (2005) a Pravda (2009); dodejme, že Konec světa vyšel v roce 2000. Jack Irish je typickým hrdinou detektivní drsné školy: samotář, který má v každém románu jinou ženu (zde se tedy vrací jedna z předchozího), má svou oblíbenou putyku (zde spojenou se zahořklým fanděním jednomu ne moc úspěšnému sportovnímu týmu) a dění komentuje s odstupem, někdy kritickým, někdy sarkastickým, ale převážně posmutnělým a zklamávaným z poměrů osobních i společenských. Což mimochodem nesouvisí s apokalypticky znějícím názvem románu: ten se v originále jmenuje mnohovýznamově Dead Point a jeho česká verze má na mysli konec světa spíše ve smyslu geografickém, tedy opuštěný zapadákov z finále příběhu. Padouši jsou opět napojeni na významné boháče a politiky, svědkové mu lžou, a to i takoví, u nichž se zdá, že k tomu nemohou mít důvod, a zápletka je postavená na tom, že zločinci malého formátu se pokusili hrát na hřišti zločinců podstatně horších, mocnějších a bezcitnějších – a doplatili na to.
Neboli je to drsná škola ve své ryzí podstatě. A kdo má tenhle žánr rád a nechce dokola číst ještě o dekády starší romány Dashiela Hammetta, Raymonda Chandlera nebo Rosse Macdonalda, ten by neměl sérii Petera Templa minout.
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.