Stále vydávaný, stále téměř neznámý
Ne, vskutku nejde o telefonní seznam, jízdní řád ani sbírku zákonů. Ba dokonce ani o proslulou Rudou knížku, jejíž vlastnictví bylo v Číně jednu dobu v podstatě téměř povinné. Jde o knihu, která nás může oslovit právě v čase blížících se Vánoc.
Čas adventní a vánoční přiláká do kostelů i ty návštěvníky, kteří se jinak jejich návštěvě vyhýbají, vystavené betlémy či specifické kouzlo štědrovečerní půlnoční bohoslužby totiž k Vánocům tak nějak stále patří. Nejednoho takovéhoto pravidelně-občasného návštěvníka možná překvapí zjištění, že v kostele zároveň může narazit na jednu z nejvydávanějších knih v Česku (dočkala se dle dostupných údajů minimálně sedmnácti vydání), o jejíž existenci patrně ale většina populace nikdy neslyšela. Nemám tím samozřejmě na mysli Bibli, vůbec nejvydávanější knihu na světě, ale knížečku mnohem skromnějšího rozsahu, jejíž výrazná červená barva prosvěcuje studené a tmavé kostelní lavice (občas ovšem existují i vydání modrá či zelená).
Jde o Kancionál, tedy soubor písní zpívaných při bohoslužbách. Podobně jako velká část lidí netuší o jeho existenci, jsou i v něm obsažené písně nejspíše většině populace neznámé a jejich obsah při zběžném prolistování stěží pochopitelný. Řada písní oslavujících Pannu Marii a Boží dokonalost plná odkazů na biblické texty a podobenství je pro nevěřící na hranici srozumitelnosti (některé pasáže či výrazy ostatně nejsou zcela jasné ani většině věřících), ale jistě k překvapení nejednoho zájemce jsou do Kancionálu zařazeny i důvěrně známé koledy, už dávno převzaté i většinovou sekularizovanou společností. Často jsou zde ale známé texty a melodie útočící na nás z médií i reproduktorů nákupních center doplněny i o další, téměř neznámé, ale neméně poetické sloky. Věděli jste třeba, že Nesem vám noviny má celkem osm slok a Chtíc, aby spal pět? Jen zkuste nalistovat číselnou řadu 200 (jedná se o čísla písní, nikoli čísla stránek), pod kterou jsou vánoční písně řazeny, a třeba se dočkáte dalších překvapení. Případně zkuste překonat vlastní nedůvěru, která – co se tématu náboženství a církve týká – jako by byla mnoha Čechům snad vrozená a nalistujte i číselnou řadu 100, vyhrazenou písním zpívaným v adventním čase. I pokud je pro vás slovo „spasitel“ jen jakousi folklorní záležitostí, texty plné naděje a radostného očekávání mohou otevřít novou perspektivu, jakou lze na předvánoční shon, často zredukovaný na pečení, shánění dárků a povinně dobrovolná posezení s kolegy z práce, nahlížet.
A pokud se do kostela nedostanete, případně jsou v něm Kancionály mimo čas bohoslužeb pečlivě uschované a uzamčené? (Jsme přece jen v Čechách, takže některé kostely do „svých“ exemplářů dokonce místo razítka s nápisem „Kostel svatého XY“ rovnou nechávaly otisknout informaci „Ukradeno z kostela svatého XY“.) Nezoufejte, i církev kráčí alespoň částečně s dobou a texty všech písní i s notami lze pohodlně dohledat i na specializovaném webu. Třeba pak zjistíte, že vás a vaši každodennost s písněmi z Kancionálu spojuje více, než byste čekali. Nevěříte? Zkuste z peněženky vytáhnout dvacetikorunu a porovnat ji s textem písně 830B.