O dějinách lidstva – od pravěku až po moderní dobu – bylo vytvořeno nespočet učebnic, encyklopedií a (dokumentárních) filmů. S dějinami lidí je to ale jiné. Ačkoliv existují práce o dějinách sportu, medicíny, jazyka, náboženství či umění, ještě donedávna se žádná kniha kulturní rozmanitosti nevěnovala v celé její šíři. Změnu přináší etnolog Martin Rychlík ve své nejnovější monografii Dějiny lidí, která poprvé poskytuje unikátní přehled „všelidských“ vlastností, zvyků a vzorců chování, jež nás všechny činí lidmi, i když mnohdy zcela odlišnými.

Již několik desetiletí se Martin Rychlík (nar. 1977) tématy kulturní historie zabývá ve svém univerzitním, publikačním, profesním i zájmovém životě. Vystudoval etnologii spolu s dějinami a teorií kultury na Univerzitě Karlově, získal dva doktoráty, působil jako redaktor v České tiskové kanceláři a známých periodicích, uspořádal řadu výstav po celé České republice a napsal několik knih. Díky své rozmanité profesní dráze v sobě jakožto autor velmi úspěšně spojuje zarytého akademika a zvídavého publicistu, jemuž se informace daří předávat v takové formě, která baví širokou veřejnost a zároveň nenudí odborné publikum. Už dříve to ostatně dokázaly jeho knihy Dějiny tetování (2014) a Dějiny vlasů (2018), jež se setkaly s velmi pozitivními ohlasy a recenzemi.

Dějiny lidí obsahují 73 svébytných kapitol, založených na stejném počtu lidských univerzálií, které roku 1945 definoval americký antropolog George P. Murdock. Patří do nich jednak ty, jež pod pojmem „kulturní rozmanitost“ vytanou ihned na mysli: zdobení, účesy, gesta, jednak fenomény, jimž bychom na první pohled kulturní univerzálnost možná nepřipsali: věštění, potravní tabu nebo populační politika. Kapitoly jsou sestaveny z historických okének, přes která se čtenář vydává na dobrodružnou cestu časem a prostorem. Hudební rytmy zněly z jeskyní už před 40 000 lety, pozdravy se na světě v různé podobě pronášejí přes 4 000 let, míčové hry byly oblíbené už u Aztéků, jídlo třikrát denně vymysleli Řekové a pravidla (vy)dědění upravoval již Chammurapiho zákoník. Mezi jihoamerickými Indiány porodní bolesti „prožívají“ i muži, v Kongu musejí chlapci pod vlivem drogy zapomenout na dětství, Papuánci si pochutnávají na červech, Pygmejové mají až 300 důvodů, proč něco nejíst, a aljašští Inuité rok dělí na 15 období…

Texty jsou vystavěny na těch nejzajímavějších přístupech k lidským univerzáliím, které pak dohromady vytvářejí pestrou paletu možností, jak se vůbec dá žít. Nad některými praktikami zůstává rozum stát, jiné vyvolávají zděšení, nepochopení, obdiv, nebo touhu vidět je na vlastní oči. Ani to ostatně není nemožné, neboť text je doprovázen bohatým obrazovým materiálem, do nějž patří dobové obrazy, plánky, náčrtky a fotografie, mnohdy pocházející z osobního archivu autora. Autenticitu kapitolám dodávají také citace z kronik, deníků či průkopnických vědeckých prací.

Tím, že kniha Martina Rychlíka lidské univerzálie neukazuje izolovaně, ale staví je vedle sebe pod hlavičkou jednoho společného tématu, aspiruje na změnu společenského postoje ke stále sílící multikulturalitě. V prvé řadě mění egocentrický pohled na populační rozmanitost – kultura vysoce rozvinutých zemí 21. století již není modelem, s nímž by se popisované skutečnosti srovnávaly či dávaly do kontrastu, ale je jen jednou z možností, jak se k některé z všelidských hodnot postavit. Díky své koncepci má kniha rovněž velkou šanci upoutat mladší generace, přivést je k zájmu o historii různých kultur i celkovou podstatu „lidství“, kterou je s ohledem na globální výzvy posledních let nutné znovu a znovu tematizovat.