Kateřina Čupová (nar. 1992) aktuálně patří k nejpilnějším kreslířkám českého komiksu. Na podzim 2020 knižně debutovala rozsáhlou komiksovou adaptací Čapkovy divadelní hry R.U.R. a půldruhého roku nato vydává další komiksovou knihu, více než dvousetstránkovou. Mezitím časopisecky nebo ve sbornících publikovala ještě několik krátkých komiksů, z nichž skautská povídka Druhý břeh získala cenu Muriel. Toto vítězství i další tři nominace (za rozdílné práce) svědčí o tom, že kvantita nemusí snižovat kvalitu.

A jestliže v R.U.R. působila její kresba uměřeně a ukázněně, což jistě souviselo i s charakterem adaptované hry, v Hrnečku vař! již poznáváme tu rozevlátou kresbu z povídek, velmi dynamickou, prozrazující – podobně jako u dalších kreslířů její generace – inspiraci mangou, nejnápadněji u postavy malé temperamentní dívky Míly.

Ta je kamarádkou odhadem tak třináctiletého Víti, trojlístek doplňuje uvážlivější Jana – a i když autorka (Čupová si napsala i scénář) v úvodu proklamuje, že hlavním hrdinou komiksu je Víťa, ve skutečnosti si je trojice dětských hrdinů rovnocenná. Víťa má samozřejmě tu výhodu, že potkal kouzelného dědečka, kterému dobře poradil a za to dostal čarodějný hrnec, schopný na povel uvařit horu kaše. A protože se děj odehrává v současnosti, kdy dětským hrám nevládnou pohádkové bytosti, ale komiksoví superhrdinové, rozhodnou se děti magický hrnec využít právě v duchu superhrdinů. Z Víti se stane Kašoman s hrncem vždy připraveným střílet hroudy kaše, dívky si alespoň pořídí podomácku vyrobené kostýmy. Zprvu v malé ospalé vísce marně hledají zločince, které by mohli stíhat, postupně se jim s pomocí kaše daří napravovat drobná příkoří (šikana, autobus, který ujíždí ze zastávky předčasně) a na obzoru je střet s velkolepým superpadouchem, který samozřejmě také pochází z českých pohádek. Otesánek je tu již rovnou jako obří monstrum, které je schopné pohltit kravský povoz, – tedy důstojný soupeř komiksovým superhrdinům.

Takto rekapitulováno to trochu připomíná některé studiové inscenace Česk(oslovensk)é televize z osmdesátých a raných devadesátých let, které se také občas, obvykle dost toporně, snažily modernizovat klasické pohádky. Ale zatímco tehdy tvůrci zkoušeli z aktualizací ždímat prvoplánový humor, Čupové nejde o lacinou parodii, jen hledá motivy superhrdinských komiksů v domácím prostředí. A protože i světy superhrdinů se v posledních desetiletích rozvinuly do všech představitelných směrů, jejich fanoušky nemůže nijak překvapit ani Kašoman. Jistěže má Hrnečku vař! humorné momenty, ale spíše jde o dílčí scény a situace, některé dialogy či postmoderně zcizující prvky („Dvě stránky zpátky to nebylo tak hrozné. – Autorce se to jen nechtělo kreslit.“), které se objevují nejčastěji na koncích kapitol, v černobílých bonusech.

Dokonalý komiks to samozřejmě není. Scénaristka Čupová jako by se trochu trápila a zamotávala v peripetiích osudu Kouzelného dědečka (opakovaně se mu vracejí chmury, i když už má všechno, co by je mělo zahnat), také zjevení magické kočky Mločky a její role v příběhu jsou nejasné. Drobné lapsy a zacyklení příběhu naštěstí zachraňuje suverénní kresba, nápadité panelování a množství ornamentálně nazdobených (ale ne samoúčelně) oken. Vizuálně je to komiks dynamický, barevný a barvitý, se spoustou drobných vtípků a vizuálních efektů.

Školním dětem určený komiks Hrnečku vař! je vlastně takové prázdninové dobrodružství. Nejvíce jej samozřejmě ocení čtenáři, kteří už mají nějaké ty komiksy přečtené. Ostatně i rodiče se budou při jeho čtení dobře bavit, přinejmenším ti, kteří klasické pohádky nenadřazují komiksovému médiu.