Co vlastně víme o počátcích českých dějin před vznikem Velké Moravy? Víme o Sámově říši, kroniky se krátce zmiňují o pokusu vojsk Karla Velikého dobýt roku 805 hradiště Canburg, ležící kdesi na českém území, už paralelně s dějinami Velké Moravy se dočteme o křtu blíže neznámých čtrnácti českých knížat v Řezně v roce 845. Archeologickými nálezy doložíme spojenectví Slovanů s Avary, podpořené nepříliš konkrétními zmínkami v byzantských kronikách, a díky archeologii si můžeme udělat jakousi představu o všedním životě našich dávných předků. Shrnout a srozumitelnou formou zpřístupnit dosavadní poznatky se rozhodl brněnský medievista Jindřich Kačer (nar. 1977), který se kromě starých Slovanů věnuje také období vlády posledních Přemyslovců a prvních Lucemburků. Dlouhá léta působil v redakci časopisu Živá historie, poté byl několik let šéfredaktorem časopisu Historické války a po jeho zániku přesunul své publikační aktivity na internet, kde provozuje web Válečníci starých časů. Temné počátky českých dějin, které v loňském roce vydalo nakladatelství Jan Melvil Publishing, představují jeho knižní debut.

Hned na začátku je vhodné upozornit, že ačkoliv by to název knihy i autorova dosavadní publikační činnost naznačovaly, nejde v knize primárně o přehled a rozbor válečných střetů a násilných konfliktů v dané době. Kačer se nejprve snaží zrekonstruovat pravděpodobný chronologický sled událostí doprovázejících usazování slovanského etnika na českém území, přičemž neopomíjí ani otázku polohy původní pravlasti všech Slovanů (a také, zda vůbec existovala) a poté přechází k ryze „archeologickým“ tématům, týkajícím se každodenního života prvních Slovanů: podoba obydlí, styl odívání, strava, řemeslnické dovednosti, náboženství a víra v nadpřirozené bytosti a samozřejmě i vedení boje a výzbroj. Stylem i obsahem tak Kačerův text v mnohém připomíná starší Hádanky naší minulosti Jiřího Bílka nebo ještě starší Legendu o Ostojovi z pera Zdeňka Smetánky. V žádném případě se ale nejedná o kompilát starších textů, byť řada informací bude čtenářům znít jistě povědomě. Kačer do textu zahrnuje i nejnovější archeologické nálezy a rovněž teorie, které u zmíněných autorů nenalezneme (např. tu o Slovanech jako jakési suchozemské obdobě vikingů potulujících se střední Evropou v bojových družinách a teprve po obsazení vhodného místa vracejících se „vyzvednout“ ženy a děti žijící do té doby ve starém sídlišti), na druhou stranu některé teorie vztahující se k tomuto období Kačer pomíjí (čtenář se tak například nedozví, že podle některých teorií nebyl Sámo kupec, ale spíše bojovník najatý kupci k ochraně nebo že výraz „Sámo“ možná neoznačoval jeho jméno, ale skutečnost, že dotyčný vládl sám, bez rady starších či podobné instituce).

Rekonstruovat chronologický sled událostí i každodenní život na českém území mezi 6. a 9. stoletím je pochopitelně nelehký úkol i tehdy, pokud si vedle kronikářských zápisů vezmeme na pomoc i výsledky archeologických výzkumů na českém území. Celkem pochopitelně tak autor odvozuje analogie i z jiných území obývaných Slovany, vždy však varovně doplní, že dokud nebudou dotyčné analogie doloženy nálezy učiněnými u nás, nelze je pokládat za prokázané. Vedle toho si vypomáhá rovněž poznatky experimentální archeologie, především poměrně známými výzkumnými pokusy prováděnými ve skanzenu v Březnu u Postoloprt. V předmluvě se Kačer odvolává též na výsledky dosažené při tzv. larpu, v samotném textu knihy ale výslovně neuvádí, které z uvedených údajů a tvrzení mají oporu v této poněkud neortodoxní archeologické metodě. Přinejmenším ale nejspíše právě z larpu pochází část fotografické přílohy, tyto fotografie představují vedle archeologických nálezů a rekonstrukcí jejich nedochovaných částí určité oživení.

K oživení textu Kačer použil poměrně neotřelý způsob, kdy jednotlivé kapitoly prokládá krátkými povídkami, v nichž na osudu fiktivních postav demonstruje téma, o němž daná kapitola pojednává. Některé proto působí téměř jako „polopatický“ výklad pro méně bystré čtenáře, jiným nelze navzdory krátkému rozsahu upřít dramatičnost či napínavou zápletku. Zároveň však právě tyto povídky obsahují některé rozpory a chyby, jimž se v ostatním textu Kačerovi podařilo vystříhat: postavy v rozhovorech mezi sebou střídají tykání a vykání, užívají některé germanismy a expresivní výrazy (vandrovat, felčar, brácha), hned v první povídce o osobě vypravěč tvrdí, že je mu 17 let, v poznámce pod čarou u jiné povídky ale autor uvádí, že Slované svůj věk jen odhadovali, pokud se jím vůbec potřebovali zabývat, obdobně v rámci jedné povídky autor v poznámce pod čarou u vyprávění ženské postavy uvádí, že pro používání zástěr u starých Slovanů nemáme žádné doklady, načež hned na další stránce nechá vypravěččina otce sundat si kovářskou zástěru. Navzdory těmto výtkám se zařazení krátkých povídek jeví jako zajímavý nápad, byť jistě nemusí být každému čtenáři po chuti.

Temné počátky českých dějin představují (i když to pro někoho může být protimluv) seriózní populárně-naučnou knihu, která nepřináší skandální odhalení převracející dosavadní stav poznání naruby ani ezoterické či jiné „oficiální vědou opomíjené“ teorie o původu Čechů. Třebaže poučenější zájemci o dané téma v knize nenaleznou až tolik nových informací, pro nové zájemce o tuto problematiku se jedná o vhodný odrazový můstek.