Každý, kdo někdy studoval některý z méně obvyklých, nebo dokonce vysloveně neobvyklých jazyků, se dříve nebo později dostal do situace, kdy mu došly studijní materiály. Kde ale vzít knihy v jazycích, které u nás nejsou dostupné? Nabízela se zahraniční knihkupectví, případně – pochopitelně důrazně nedoporučovaná – cesta stahování oskenovaných knih dohledatelných na internetu. U první jmenované cesty v případě arabských knih zasílaných z arabských zemí je poštovné a clo prodražuje natolik, že by člověk musel nejspíš pracovat v jiném než filologickém oboru, aby si mohl dovolit pravidelný přísun literatury. Bilingvní česko-arabská Islámská čítanka, pod níž jsou vedle předních českých arabistů podepsaní doktorandi katedry Blízkého východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, výrazným způsobem rozšiřuje u nás běžně dostupné arabské texty. A rozhodně není unikátní jen proto, že přináší zajímavý průřez islámskými texty, Koránem počínaje a tweety islámských autorit konče.

Na první pohled by se mohlo zdát, že je podobná publikace určená jen velice omezenému okruhu čtenářů z řad studentů arabistiky a že není na místě plýtvat na ni drahocenným časem a energií. To by ovšem byla chyba. Čítanka totiž daleko přesahuje rámec bilingvního výukového textu. Na své si v ní nepřijdou jen arabštináři, případně další (i aspirující) odborníci na arabsko-islámský kulturní okruh, ale namátkou například i překladatelé, redaktoři a korektoři, kteří se při své práci setkávají s arabskými jmény a názvoslovím a tápají, jak by měla vypadat jejich správná transkripce do češtiny. Ti zejména ocení úvodní kapitoly, ve kterých Bronislav Ostřanský umně shrnuje a vysvětluje, jak se na tuhle lopatu sedá.

Ukázky z textů, které jsou v čítance řazené chronologicky, jsou rozděleny do tří velkých celků na – pro islám základní – výchozí texty, tvořené ukázkami z Koránu, hadíthů (kanonických zpráv o výrocích a skutcích proroka Muhammada) a modliteb; následují texty klasického období a konečně oddíl věnovaný moderním, současným textům. Každý z těchto velkých oddílů otevírá pasáž, která stručně charakterizuje literární tvorbu příslušného období. Následují ukázky jednotlivých žánrů, opět doplněné o shrnující průvodní slovo. Kolektiv autorů vybral ukázky z tvorby čelných představitelů těchto žánrů. Zrcadlové texty jsou většinou krátké – jedno- až dvoustránkové – a bohatě stačí na to, aby si čtenář udělal představu o tom, jak příslušný žánr vypadá.

Jména jednotlivých představitelů patří k těm, s nimiž se každý zájemce o arabsko-islámskou oblast musí nevyhnutelně setkat. Mezi středověkými velikány najdeme například jednoho z největších historiků a vykladačů Koránu Ibn Tabarího nebo reformátora Ibn Tajmíju, jehož dodnes nesmírně vlivné Wásitské vyznání vyšlo česky v roce 2013 v překladu Pavla Ťupka. U moderních témat nechybí představitelé radikální pozice, jako je nejvlivnější myslitel džihádistického hnutí Abú Muhammad al-Maqdisí, který svými texty inspiroval řadu teroristů v Evropě i na Blízkém východě, ale také feministické autorky stejně jako představitelé sekularismu a liberalismu. Každého autora uvádí stručný medailonek, doplněný buď o jeho fotografii, případně u starších autorů o ukázku z rukopisu.

Vybrané texty jsou většinou zajímavé, místy dokonce vysloveně zábavné, jako například ten z pera zastánce umírněného islámského revivalismu Muhammada al-Ghazálího (1917–1996), jenž ve svých Mravech muslima doporučuje: „Před tím, než člověk promluví k ostatním, je nutné, aby se zeptal sám sebe: je žádoucí hovořit? A jestli ano, nechť mluví. V opačném případě je lepší mlčet. Vystříhat se mluvení, když to není nutné, je bohoslužba zasluhující hojnou odměnu. ‘Abdalláh ibn Mas‘úd, nechť je s ním Bůh spokojen, řekl: ‚Při Tom, kromě Nějž není žádného božstva, na celé zemi není nic, co by potřebovalo vězení více nežli jazyk.‘“ (s. 169, přel. Ondřej Beránek) Jak krásně by se žilo, kdyby se al-Ghazálího doporučením řídili všichni lidé bez rozdílu vyznání…

Čtenáři v arabštině ocení příjemný font (kdo zná kvalitu tisku arabských knih, ví, že právě toto není v žádném případě samozřejmost) a všichni pak bohatý obrazový materiál a obsáhlý seznam doporučené literatury, který doplňuje úvody k jednotlivým oddílům čítanky a jenž může být velmi nápomocný při případném dalším, podrobnějším studiu jednotlivých témat. Osobně bych ocenila detailnější úvod k jednotlivým podkapitolám, lze však předpokládat, že něco podobného spíše neumožňoval rozsah publikace, než že by se do takové práce autorům nechtělo.