Islámský stát, teroristická organizace fanatických muslimů, která si klade za cíl ovládnout svět, nás intenzivně strašila v médiích poslední tři roky. A přestože se nakonec ukázala jako neživotaschopná a její síla je de facto zlomena, podařilo se jí docílit toho, že ji ještě vloni považovalo ve výzkumu veřejného mínění prováděného v deseti zemích Evropy za významnou hrozbu 76 % dotázaných. Stejně tak dokázala svými činy a činy těch, kteří se k organizaci známé také pod arabským akronymem Dá’iš hlásí, zvýšit obavy z terorismu a hojně pohnojit a zalít obavy z muslimů zaseté už v předchozích letech konkurenční al-Qá’idou. Mohlo by se zdát, že monografie Islámský stát: Blízký východ na konci časů, kterou připravili editoři Ondřej Beránek a Bronislav Ostřanský a jež vyšla v roce 2016 v nakladatelství Academia, musí být nevyhnutelně poplatná době. Bylo by však chybou domnívat se, že titul ztratil na zajímavosti kvůli tomu, že dnes již víme to, co autoři v době, kdy na něm pracovali (od podzimu 2015 a do jara/léta 2016), vědět nemohli. Islámský stát přináší hned několik zajímavých úhlů pohledu na organizaci, jejíž znovuzrození, byť nejspíš v trochu odlišné podobě, lze podle všeho očekávat.

Jistoty propagandy

Monografie obsahuje deset studií, jejichž společným jmenovatelem je Islámský stát (IS) a které připravili k vydání spolu novinářem Martinem Novákem a politologem Ondřejem Ditrychem přední čeští arabisté. Odlišnost odborného zaměření každého z přispěvatelů zajistila, že před čtenáři vyvstane plastický obraz IS, jeho pozadí, fungování a otázek s ním spojených.

Ředitel Orientálního ústavu AV ČR a jeden z editorů titulu Ondřej Beránek přispěl dvěma studiemi. První zasazuje dění v Iráku do širšího politickohistorického rámce a vysvětluje, proč vlastně k vzniku IS mohlo dojít. Druhá studie se věnuje ikonoklasmu, byť především na území Saúdské Arábie, a IS se dotýká jen okrajově. Existenci samotného IS, jeho vznik a fungování, stejně jako celkový politický vývoj v oblasti velice čtivě mapuje ve svém příspěvku Martin Novák, redaktor zpravodajského serveru Aktuálně.

Extrémně zajímavé jsou texty Jana Čuříka a Attily Kovácse, věnované ekonomice IS a mediální propagandě organizace. Obzvláště u prvně jmenovaného jakožto neodborník oceňuji přístupnost, s níž Čuřík píše, aniž by příspěvek ztrácel na informační hodnotě. Kovács detailně mapuje všechny nástroje propagandy IS, jež nám mohou místy připadat až úsměvné, ať už jde o snahu zmírnit krvavý obraz bojovníků tím, že pózují s roztomilými koťaty nebo tím, že organizace ve svém anglicky psaném časopisu nazvaném Dabiq prezentuje své území „jako ráj míru na zemi, zatímco vnější svět je peklem nejistoty a války – a dělí je jen ohnivá čára, na níž stojí bojovníci IS. To je tedy základní pozice Dabiqu a jiných tiskovin IS: ráj existuje, i když je v ohrožení“ (s. 156–157).

Apokalyptika vzkvétá

V médiích často probíraným tématem zahraničních bojovníků v řadách IS se zabývá Ondřej Ditrych, jenž předestírá mimo jiné i důvody, proč se mohl IS stát pro mladé lidi natolik zajímavým, aby opustili domovy a vydali se bojovat do jeho řad. Jeho příspěvek se neomezuje pouze na oblast Blízkého východu, zabývá se také tím, jak se existence a činnost IS odrazila na každodenním životě Evropanů. Obavy z terorismu v nich posilují nedůvěřivost k druhým, zejména k přistěhovalcům, vedou je k podpoře exekutivy a politiků, kteří slibují posílení národní bezpečnosti a bezpečnostní praktik na úkor občanských svobod (s. 236). Zároveň věcně připomíná, že „navzdory mírnému nárůstu intenzity politického násilí v posledních letech jsou počty zabitých stále několikanásobně nižší než v ‚horkých‘ obdobích studené války ve století, které si vyžádalo na 200 milionů obětí válek, genocid a jehož druhá polovina byla navíc poznamenána terorem ‚vzájemného zaručeného ničení‘“ (s. 241). Není to výzva k bagatelizování, jen k odstupu a pohledu z širší perspektivy. Obdobnému tématu jako Ditrych se věnuje i Zuzana Kováčiková, která mapuje zapojení bojovníků kavkazské původu do činnosti IS.

Z úplně jiného soudku je potom příspěvek druhého editora monografie Bronislava Ostřanského, jenž se zabývá způsoby, jimiž IS implantoval do své rétoriky postapokalyptické výjevy související s blížícím se koncem světa, který IS hlásá, a do jaké míry jim „instrumentalizace apokalyptiky“ vycházela a pomáhala získávat nové sympatizanty. Následuje studie Pavla Ťupka věnovaná rétorice IS, využívání salafitských termínů a práci s pojmem chalífát a poté příspěvek Miroslava Melčáka, který přináší přehled aktuálního stavu architektonického dědictví v iráckém Mosulu, na jehož likvidaci si IS v posledních letech dala obzvlášť záležet.

Je více než zřejmé, že se editorům podařilo v monografii shromáždit texty pokrývajících skutečně rozmanitou škálu témat. Navzdory tomuto rozptylu a vysoké odborné kvalitě jsou všechny příspěvky snadno přístupné a nevyžadují od čtenáře hluboké znalosti o oblasti ani o islámu. Každý příspěvek je doplněn rozsáhlým poznámkovým aparátem a seznamem použitých zdrojů, což podstatně ulehčuje práci potenciálním zájemcům o další, hlubší studium tématu. Kniha obsahuje též obrazovou přílohu.

Přestože by se mohlo zdát, že Islámský stát to má spočítané a nemusí už nikoho zajímat, nezapomeňme, že jak známo dějiny mají neblahý sklon se opakovat. Je proto na místě vědět, co byl Islámský stát zač, kdo jej stvořil a kdo tvořil, čemu jeho stoupenci věřili a jak se vlastně něco takového mohlo jen tak zjevit na světové scéně. Islámský stát je fakty nabitý titul, který, ač se to zdá téměř nemožné, zůstává velmi čtivou záležitostí. Žádný ze zájemců nejen o oblast Blízkého východu, ale i o světovou politickou a bezpečností situaci by si jej neměl nechat ujít.