Slovenská autorka Ivana Gibová patří k výrazným hlasům současné slovenské literatury. Po nominaci na nejprestižnější slovenskou cenu Anasoft Litera za novelu Barbora, buch & katarze z roku 2017 i úspěšných povídkách Eklektik Bastard mohou zůstat očekávání českého posluchače od nového zpracování novely Bordeline (původně vydané v roce 2013) spíš nenaplněná. Vulgarita, sarkasmus, emoční citlivost hlavní hrdinky a ženatí milenci jsou motivy pro autorku typické, ovšem konečný výsledek je i co do literárních kvalit značně odlišný. Audiokniha vychází jako součást projektu nakladatelství Větrné mlýny a Slezské univerzity s názvem Češi počúvajte, v němž již vyšla řada audioknih současných slovenských autorů a autorek ve slovenštině. Kromě Bordeline například Silberputzen Pavla Vilikovského nebo Milo nemilo Mila Janáče. Všechny zvukové stopy obsahují audioknihy i malý česko-slovenský slovníček diferenčních slov.

Novela stojí na výpovědi o psychické nemoci a neúspěšných pokusech hlavní hrdinky žít vlastní život. Retrospektivně se vrací do měst, která střídá stejně jako muže, jež v nich potkává. Odpor k otci a rodině, odmítání sebe sama, ale i snaha obhájit své chování jsou hlavní body, jimiž děj ubíhá. Vypravěččin rozčilený hlas v podání Viktórie Pejkové projde za necelé dvě hodiny její dosavadní život od dětství a rodiny přes psychiatrickou léčebnu a milence až po konečnou katarzi, kdy už vyzpovídaná ze svých problémů odjíždí do dalšího města.

Diagnóza hraniční poruchy osobnosti, v angličtině bordeline, vypravěčce utkví ne snad jako onemocnění, kterým trpí, ale jako „bordová čárka“, jež ji neustále vrací do vzpomínek a minulosti. Posluchač se tedy musí nedobrovolně ujmout role psychiatra, sedící v ordinaci s ženou, která se topí v proudu vlastních slov. Bordeline nenabízí lehce sledovatelnou dějovou linku, a ačkoli se časové roviny poměrně funkčně přelévají jedna do druhé, orientaci v tom, co vlastně posloucháme, neulehčují. Snad jde právě o zvukové zpracování novely, které ukazuje, že literární styl Ivany Gibové se lépe čte, než poslouchá. Takže jediné, na co lze při poslechu myslet, je, kolik minut zbývá do konce.

Hnus, který hlavní postava vyjadřuje ke všemu, co se týká jejího života, je lepkavý a nepříjemný. Čelíme monologu ženy točící se ve spirále mezi otcem a muži-milenci, které všechny příznačně nazývá „otěc“ – vždy staršími, zadanými a nepřístupnými. Vypravěčka není hrdinkou, ale obětí sebe samé. Je roztříštěnou existencí poskládanou z hněvu, nezvladatelného ega a snahy ospravedlnit, nebo možná vysvětlit svůj vlastní život. Formulace „román, který možná není románem, o životě, který možná není životem“, poměrně vystihuje celý děj, který spíš není, než je.

Provedení audioknihy celkem naplňuje vypravěčské strategie, ačkoli zvukové předěly nelze hodnotit jako nijak zvlášť důmyslné nebo zvukově inovativní. Interpretace Viktórie Pejkové je silná, dramatická a velmi dobře vystihuje nuance v emočních tocích hlavní postavy. Vzhledem k tomu, že se jedná o dvouhodinový monolog, se ale audiokniha stává lehce monotónní a posluchačsky náročnou.

Ačkoli se anotace tváří, že jde o zajímavou experimentální prózu reflektující naši současnost a život s psychickým onemocněním, naprosto rezignuje na cokoli přesahující omezené univerzum hlavní postavy. Audiokniha Bordeline představuje komplikovaný poslech, ve kterém se hrdinka, žánr i vypravěčská strategie vzpírají normám kladeným jak na literární dílo, tak na posluchače a posluchačky.