V překladech Lucie Korecké získávají čeští čtenáři přístup k dalšímu žánru bohaté a rozmanité ságové literatury. Jsou jím tzv. ságy o současnosti (starosev. samtíðarsǫgur), jejichž název odráží skutečnost, že popisované události byly zapsány krátce poté, co k nim došlo, většinou na základě vyprávění přímých svědků. Na rozdíl od ság rodových, jejichž děj často začíná v dobách osidlování Islandu (konec 9. století), ale zapisovány byly až od 13. století, se ságy o současnosti odehrávají ve 12. a především 13. století, kdy také byly zaznamenávány. Mezi badateli i překladateli zatím tomuto žánru byla věnována menší pozornost, přestože skutečnost, že doba zápisu se v jejich případě nejvíce přibližuje době děje, z nich činí unikátní výpověď o tehdejší společnosti. Slovy Korecké se jedná o „texty, které nabízejí bezprostřední vhled do názorů a hodnot ústředních osobností tehdejšího politického a kulturního života“. (s. 8) Těmito osobnostmi jsou v první řadě představitelé nejvlivnějších islandských rodů, především rodu Sturlungů, podle něhož dostala doba mocenských bojů, vrcholící kolem poloviny 13. století, název.

Nevyhnutelná centralizace moci
O politickém systému islandské rodové společnosti se někdy mluví jako o prototypu moderní demokracie. Moc neležela v rukou panovníka a jednoho vládnoucího rodu, ale byla fakticky rozprostřena napříč společností. Svobodní islandští muži se účastnili pravidelně konaných sněmů, kde se rozhodovaly nejrůznější spory. Na druhou stranu ovšem chyběla moc výkonná, která by rozhodnutí sněmu realizovala. V průběhu 12. století postupně vystupuje do popředí několik nejmocnějších rodů, které si nárokují právo rozhodovat o lokálních záležitostech. Stále silnější pozici získává již zmiňovaný rod Sturlungů, o jehož vzestupu a soupeření s ostatními rody pojednává kompilace známá jako Sága o Sturlunzích. Právě v této sbírce se dochovala naprostá většina ság o současnosti, jejichž části Korecká překládá. Mimo ně zařazuje do knihy i samostatně dochovanou Ságu o Aronu Hjǫrleifssonovi.

Z rodu Sturlungů pocházelo mnoho výrazných osobností, například Snorri Sturluson, autor Snorriho Eddy i sbírky královských ság Heimskringla. Korecká ve studiích následujících za překladovou částí knihy některé ze Sturlungů blíže představuje a označuje za určité literární typy jako mírumilovný velmož, bojovník nebo skald. I když v ságách o současnosti vystupují historické osobnosti, v rámci narativu se jako jeho součást stávají literárními postavami a jsou stylizovány do určitých rolí. Ti, kteří vystupují v roli agresorů, bývají přitom hodnoceni negativně, zatímco kladně jsou zobrazeni ti, kdo se snaží vyřešit spory mírovou cestou. Tu ve výsledku představuje centralizace moci v podobě sjednocení země pod jedním mužem. Dodejme, že k ní došlo roku 1262, kdy byl Island začleněn do Norského království.

Odvaha a čest i partie šachů
Pozornost vypravěče ulpívá primárně na komplikované politické situaci jak uvnitř Islandu, tak co se týká jeho vztahu k Norsku. Do domácích záležitostí zasahuje norský král i biskupové, které na ostrov vysílá, aby tam prosazovali jeho zájmy. Islandští velmožové se zase jezdí radit k panovníkovi, jak se dočítáme například v Sáze o Þórðovi Sighvatssonovi: „Toho léta pobývali u krále Hákona mnozí Islanďané (…) a proběhla řada setkání, na nichž se hovořilo o tom, jak by se měly záležitosti v zemi [na Islandu] uspořádat.“ (s. 160) Stejně jako v rodových ságách představuje i zde oblíbený námět detailní, často scénické líčení ozbrojených střetů. Co do odvahy prokázané v boji přitom postavy nijak nezaostávají za klasickými ságovými hrdiny, jako jsou Gísli, Skarphedin nebo Gretti. Stejně jako oni se řídí zásadou, že lepší je zemřít v boji než žít s poskvrněnou pověstí. Þorgils ze Ságy o Þorgilsovi Zaječím pysku například prohlašuje: „Přemýšlím o tom, jak mě trápí, že o mně nebude co vyprávět, pokud můj život skončí, aniž bych pomstil potupu, kterou jsem teď utržil.“ (s. 190)

Na pozadí mocenských bojů se místy vynořují drobnější příhody, které dokreslují určitý výjev nebo povahu hrdiny a zároveň prozrazují vypravěčův smysl pro detail. Při líčení napínavé scény, v níž postavy přespávají na jednom dvorci, zatímco se k nim blíží ozbrojení nepřátelé, například uvádí, že hospodyně se správcem mezitím vařili venku na ohni pivo. Jinde zase popisuje, jak se Þorgils Zaječí pysk u partie šachů natolik rozzlobil, že udeřil protihráče přes ucho. Oproti rodovým ságám, jejichž hrdinové emoce projevují jen minimálně, jsou zde pocity zachyceny otevřeněji. Dočítáme se například, že když Gizurovi Þorvaldssonovi zemřela žena a syn, valily se mu po tváři slzy, jako když padají kroupy. Právě podobné detaily čtenáře vtáhnou do děje, umožní mu lépe se vcítit do postav i vizualizovat si danou scénu.

Důkladná překladatelsko-badatelská práce
Korecká pracuje s pramennými texty velice pečlivě. Protože Sága o Sturlunzích je rozsáhlá, vybírá z ní jen nejzajímavější kapitoly, vynechaný děj však shrnuje, aby čtenář měl přehled o událostech celé ságy. Překlady jsou doplněny podrobnými studiemi, kde je rozebírán obsah nebo jsou objasňovány motivy jednání postav. V závěru knihy najdeme genealogie nejvýznamnějších islandských rodů a na mapě vyznačená území, kde sídlily. Vychází tak nejen první český překlad ság o současnosti, ale také první obsáhlé vědecké představení tohoto žánru.