Sága o Völsunzích a jiné ságy o severském dávnověku doplňuje v Argu již dříve vydané Starší Eddu a Snorriho Eddu a Ságu o Ynglinzích. Ságu o Völsunzích přeložil již v roce 1960 Leopold Zatočil, nového překladu se ujaly Helena Kadečková a Veronika Dudková.

Příběh o udatném Sigurðu Drakobijci, nejvýznamnějším představiteli rodu Völsungů, je znám z vícero podání, ale pouze Sága o Völsunzích jej líčí detailně a zasazuje ho do širšího kontextu Sigurðovy rodové linie. Sigurð totiž není nikdo jiný než proslulý Siegfried ze středověkého hrdinského eposu Píseň o Nibelunzích. Obě díla měla stejný základ. Když Richard Wagner komponoval svou čtyřdílnou operu Prsten Nibelungů, zkombinoval prvky německé a severské tradice, čímž vznikla nová variace na starogermánský příběh. Sága o Völsunzích tak kromě požitku ze samotného čtení nabízí další rozměr spočívající v možnosti srovnání různých zpracování téhož vyprávění.

Sága o Völsunzích, sepsaná na Islandu zřejmě ve druhé polovině 13. století, líčí osudy mnoha členů rodu Völsungů. Nejdůležitější postavou je Sigurð, nebojácný muž, který zabije draka Fáfniho a získá jeho nesmírné, nicméně prokleté bohatství. Zamiluje se do bojovné Brynhild, ale vzápětí o ni přichází kvůli kouzelnému lektvaru, který mu připraví jeho budoucí tchyně. Sigurð na Brynhild zapomene a ožení se s Guðrún. Není jim přáno žít šťastně, neboť Fáfniho zlato nikomu užitek nepřinese a na všechny majitele čeká brzká smrt. Sigurða zanedlouho zabijí vlastní švagři a koloběh pomsty se nezastaví, dokud všechny hlavní postavy nejsou mrtvé. Tragická láska, zrada a pomsta – tyto „univerzální“ atributy se zasloužily o to, že příběh o Sigurðovi ani po staletích neztrácí nic ze své čtivosti ani na aktuálnosti.

Recenzovaná kniha neobsahuje pouze Ságu o Völsunzích, ale také Ságu o Ragnaru Huňaté nohavici a Ságu o Bósim a Herrauðovi. Všechny tři ságy jsou umně propojeny rodovými vazbami, takže má čtenář pocit, jako by legendární příběh o královském rodu pocházejícím ze samotného boha Óðina neměl nikdy skončit. Ságám předchází stručný úvod největší české odbornice na staroislandskou literaturu Heleny Kadečkové, který ozřejmuje původ a pozadí ság a vyjadřuje se k problematice překladu. Stejně jako v této recenzi se v textu knihy objevují u nás dosud nepoužívané znaky ð a þ, což svědčí o chvályhodné pokrokovosti nakladatelství Argo. Převyprávění děje ság, které dopředu prozrazuje zápletky i vyústění, je v úvodu poněkud nadbytečné. 

Ságy o dávnověku právem nejsou považovány za hodnověrné jako například ságy rodové, do čtivosti a úderného stylu si však s nimi nezadají, spíše naopak. Ve své době byly vyprávěny především pro pobavení. Helena Kadečková je trefně přirovnává k dobrodružným románům, či dokonce k dobovým thrillerům. A skutečně, míra násilí a akce je v ságách o dávnověku podstatně vyšší. Zabíjí se z malicherných důvodů, morální aspekt se vytrácí. Není výjimkou, že rodiče zavraždí vlastní děti z pomsty nebo z obavy, že nejsou dost statečné. Muži musí být udatní a ženy krásné. Krása je přímo úměrná vznešenosti a urozenosti ženy a představuje nejdůležitější měřítko, podle něhož je žena ostatními posuzována. Hnacím motorem příběhů bývá pomsta členů rodiny, typicky otce či bratra. Hrdinná smrt v bitvě představuje kýžený ideál.

Důležité místo zaujímají v ságách o dávnověku nadpřirozené prvky. Čarodějné kejkle jsou poměrně běžné i v rodových ságách, zde však nezřídka dochází k výměně podob či boji s trolly. Nezaměnitelnou roli hraje osud – mnoho postav prorokuje budoucnost, která se nevyhnutelně naplní. Jelikož se jednalo o zábavnou literaturu, autoři se snažili do ság včlenit humorné pasáže, někdy s erotickým nádechem. V této oblasti jsou ságy o dávnověku mnohem otevřenější, než na co jsme u staroseverské literatury zvyklí. Pornografii ovšem pochopitelně nečekejte. Lehký erotický nádech knize některými ilustracemi dodává také Petr Sládek. Jeho ilustrace však celkový dojem z knihy spíše kazí. Tehdejší Islanďanky v jeho představách nabývají podoby a rozměrů Věstonické venuše, Islanďané v bojové zbroji zase připomínají želvy Ninja.

Zájemcům o středověkou literaturu, obzvlášť severskou, by tato publikace neměla ujít. Pokud jste dosud žádnou ságu nečetli, kniha je dobrou příležitostí, jak se s tímto typem literatury blíže seznámit. V takovém případě ale doporučuji si nejdřív alespoň prolistovat některé z populárně naučných děl o germánské mytologii. Nakladatelství Argo chystá také české vydání Legendy o Sigurdovi a Gudrún, kterou sestavil J. R. R. Tolkien. Kontext Ságy o Völsunzích se tak brzy rozroste o další dimenzi.