Probíráme tam nejnovější sbírky, navzájem si je doporučujeme, poukazujeme na nové trendy, jsou-li zrovna v nabídce. Někdy jen tak nezávazně drbeme básníky nebo řešíme poslední kauzy, jako třeba proč zrovna ten a ten dostal tuhle literární cenu nebo grant od Českého literárního centra a jak je to nefér. Nejčastěji ale probíráme své básnické idoly, protože naše manželky a manžele, s kterými bychom si o poezii povídali nejraději, to nezajímá a většinou otravuje.

Jsem tu rád a nebyl bych tu, kdyby mě sem kamarád, význačný básník, nepozval. I jeho někdo pozval, tak to musí být a jinak to nejde, abychom se cítili důležití. Bez pozvánky se sem nedostanete. Jsme tu totiž všichni, co v české poezii něco znamenají, básníci i kritici, recenzenti a nakladatelé, a všichni do jednoho máme přinejmenším dobrý vkus a někteří ještě navíc erudici. Čas od času se někomu něčí názor hrubě znelíbí nebo se znelíbí jen pouhá přítomnost potenciálního nositele onoho nepřijatelného názoru, prostě někomu něco přeletí přes nos, náhlá či dlouhodobě neléčená alergie na nějakou poetiku či básnický proud, do kterého dotyčný přísluší, a vyhlásí Hlasování o vyloučení ze skupiny. To je ten nejobávanější moment. Hlasují všichni podobně jako v Counter-Striku, a pokud se prostá většina shodne, že ten či ona mají vypadnout, jsou okamžitě vypoklonkováni.

Je fajn mít přátele, kteří mají ve skupině prestiž, která se odvozuje od počtu dní, po který se členu Diskurzu podaří udržet své členství, protože za každý takový den obdrží jeden hlas – ve chvíli, kdy jde do tuhého, pak disponuje všemi svými hlasy a zachrání vás před veřejným ponížením. Je to samozřejmě i v jeho zájmu, protože když dojde na lámání chleba v případě jeho osoby, zachráněný se pochopitelně odvděčí (anebo taky ne, záleží na aktuální situaci a na tom, co je zrovna ve hře). Návrat těch, kteří byli z Diskurzu vyloučeni, je sice možný, ale po takové hanbě velice nepříjemný a nepochybně znamená ztrátu prestiže (rozuměj disponibilních hlasů za každý den strávený na této sociální síti).

Někdy někdo manifestačně zruší svůj účet, ale to nás nerozhází. Víme, že až všude rozhlásí, že z Diskurzu odešel dobrovolně, zase se k nám vrátí.

Tato komunikační a sociální platforma představuje pro nás všechny vzrušující politickou hru, jejímž účelem je vydržet v Diskurzu co nejdéle, tj. udržet si prestiž. Je taktické vzdávat úctu starším a předcházet si mladé. O těch, kteří se nepřipojují každý den, se často hlasuje a často jsou vylučováni z Diskurzu, je tudíž jasné, že Diskurz vyvolává chorobnou závislost, protože v sázce je mnoho. Někteří z nás se do Diskurzu připojujeme několikrát denně. Důležité je přispívat, dávat o sobě vědět, nebýt nudný, hodně chválit, kritizovat jen nepřítomné, nebát se občas zariskovat kontroverzním názorem, který nejen naštve, ale i pobaví a rozčeří ustálenou hladinu diskurzu. Nedávno se skupina básnířek dohodla a vyloučila všechny básníky. Po nějakou dobu zůstali jen spříznění nakladatelé a kritici, ale poté co vyšlo několik výhradně ženských antologií, se situace uklidnila.

Jsem rád na Diskurzu. Je těžké držet krok s dobou a být neustále v obraze, ale není jiná cesta. Kdo tu není, jako by nikdy nebyl.