Když jsme na iLiteratuře 3. ledna 2020 uveřejnili novoroční sloupek Davida Zábranského, osobně jsem netušil, že minimálně v jednom odstavci dám spisovateli za pravdu. „Bude to už od pohledu tupý rok. Repetitivní a digitální. […] Bude se hodně sdílet a všude jako mor zasáhnou obrázky. Děti možná zůstanou na pískovišti, ale dospělí se beze zbytku přestěhují na sociální sítě, na tu poušť a pískoviště pro dospělé.“ A tak dále pokračuje Zábranský. Ano, byl to digitální rok, jakýsi ten mor se též objevil a nás 115 literary artists bylo kvůli němu nuceno nořit se do dun onoho dospěláckého písečku, pracovat z domova – ze své vlastní cely.

Projekt CELA zažívá momentálně svou druhou edici, ta první skončila loni. Dnes se mi zdá skoro k nevíře, že jsme se v lednu sešli v tom kolosálním počtu na třídenním úvodním projektovém setkání v Bruselu a bez roušek se v jedné místnosti seznamovali. Zpočátku anglicky, a čím níže se slunce sklánělo, tím výše jsme stavěli naše individuální znalosti češtiny, slovinštiny, polštiny, španělštiny, italštiny, nizozemštiny, srbštiny, portugalštiny a rumunštiny. Literatury všech těchto jazyků se totiž v Bruselu vařily jako v obrovském kreativním kotlíku. Když nás jako na hromádce uviděla první den Kim van Kaam, koordinátorka toho všeho, žasla, až jí oči z důlků lezly. Jako kdyby chtěla říct: „Já vím, že vás mělo být tolik, ale neuměla jsem si představit, že vás bude tolik!“

Evropské projekty představují rozmanitý a různými způsoby reflektovaný epitel. Když jsme v lednu dosedali na ranvej bruselského letiště, znovu jsem, tak trochu skepticky, kontroloval harmonogram na následující tři dny: řada workshopů s odlišnými náplněmi a roztodivnými anglickými názvy (Transmedia Storytelling – to zní jako kapitola z Kinga; Visibility – jak jako vizybylity??; Promoting books in the weakest of European book market – co??; a tak podobně), setkání s ostatními překladateli, oběd, setkání s autory, kuřpauza, setkání s profesionály, večeře, večerní představení, večerní družba, pivo… Jo, vypadá to přinejmenším velice evropsky. Jenže se nakonec ukázalo, že tohle dohromady perfektně funguje. Jedním z výsledků je i vánoční seriál článků, který počínaje dneškem poběží do 30. prosince na iLiteratuře.

České autory v CELE zastupuje trio Faulerová – Háblová – Macl. Českých překladatelů je třikrát tolik, to snad ani nemá cenu zmiňovat… Já vám dám, že nemá! Chlebovská, Dohňanský, Honsová, Horáčková, Huláková, Juranová, Kutková, Prymak a Štefková – to jsou ti vysvítající ochotníci, kteří do češtiny překládají fragmenty třikrát devíti jiných evropských autorů. Nás všechny do toho kolotoče jazyků, knih, workshopů a pauz naverbovaly dvě projektové partnerky Čičvaková a Kuglerová. Prý „nemá cenu zmiňovat“… Pravý opak, ten je cílem celého projektu – vynořovat se, nechat vynořit, nechat zaznít, variovat...

(Euro)skeptik by mohl říct, že jelikož se kvůli moru musely všechny naše naplánované aktivity přesunout na pískoviště, o nějakém vynořování a variování si můžeme nechat leda zdát. Chyba lávky. V rámci re-connect akce jsme se všichni sešli na olbřímí videokonferenci, a jakmile bude svět zase normální, čeká nás další kotlíkové vaření, výjezdy do zahraničí, workshopy, přednášky, zkrátka další propojování.

Až do příští středy se budou každý den na iLiteratuře uveřejňovat rozhovory s vybranými spisovateli zapojenými do projektu CELA a přeložené ukázky z jejich nejnovější tvorby. Mezi dopékáním cukroví, zametáním jehličí a čekáním na sníh se tak můžete nechat unášet na literárních vlnách vanoucích od Rumunska až po Portugalsko. Vám všem, našim čtenářům, bych rád popřál šťastné a klidné Vánoce. Doufám, že i vám tento netradiční seriál pomůže pochopit, že zavřít se do CELY nemusí nutně znamenat to samé jako zavřít se do karantény.