Jefferson Bouchard z Hrnčírny vede klidný život. Stará se jenom o sebe – a pečlivě: rád dobře vypadá, dobře se nají a s chutí sáhne po dobré knize. Má taky dobrého kamaráda Gilberta, s nímž tráví hodně času. Když se náhodou chvíli nevidí, hned sáhnou po mobilním telefonu, a když si zrovna nevolají, alespoň si posílají zprávy. Zatím je Jefferson ještě svobodný, ale líbí se mu kadeřnice Carole. „Co víc chtít od života?“ lebedí si na straně 11… Tenhle banální úvod však záhy naruší rychlý sled podivných událostí, jež z Jeffersona učiní hledaného vraha. Ale než začneme tu zamotanou historii vyšetřovat, snad ještě jen taková maličkost: Jefferson Bouchard je ježek, jeho přítel Gilbert divoké prase.

Jak to jde všechno dohromady? Jean-Claude Mourlevat napsal detektivku pro děti a zasadil ji do zvířecího světa. Ocitáme se zkrátka v personifikovaném zvířecím univerzu, kde všechna zvířata chodí po dvou, oblékají se a fintí, vaří si, nakupují, vyrážejí do knihovny anebo do kadeřnictví. I jinak se lidem podobají: někteří z nich jsou milí a hodní, někteří protivní, a dokonce i zlí.

Když ježek Jefferson přijde do kadeřnictví, najde zavražděného majitele, jezevce Edgara. Přiskočí, vytáhne mu vražedný nástroj (kadeřnické nůžky) z hrudi, bohužel už ho ale nezachrání. Naopak, stane se něco horšího: skloněného nad mrtvolou a se zkrvavenými nůžkami v ruce ho přistihla koza Kristiansenová. Jefferson je rázem hlavní a jediný podezřelý. Dál už se nesluší podrobnosti prozrazovat, jen stručně: ježek je na útěku před rukou spravedlnosti, divočák se mu snaží pomoct, společně se pokoušejí vypátrat skutečného vraha, aby se ježek mohl od obvinění očistit. Pátrání je složité, brzy se ukáže, že stopa vede do světa lidí. Příběh tak dostává novou rovinu.

Ježek Jefferson s divočákem Gilbertem se v rámci svého pátrání zúčastní zájezdu s cestovkou: autobus zvířecí firmy Vyleťal jede na výlet do Městonína podívat se... na lidi. Měli dost odvahy, dobrý čuch, ale hlavně se jim podaří celou partu cestovatelů dokonale stmelit a v mnoha různých zvířatech vzbudit kolegialitu a touhu zabojovat za správnou věc. Po mnoha perných peripetiích nakonec vše dobře dopadne.

Jsou to pěkná jatka!
Celý příběh má hodně zvratů, některé poněkud nečekané, některé snadno předvídatelné. Nicméně mějme na paměti, že je to sice detektivka, ale pro děti. A posláním textu je čtenáře i trochu poučit. Vidíme tak, že zatímco zvířata se umějí chovat velmi „lidsky“, někteří lidé jsou „jako zvířata“. Hlavně ale nelze všechny házet do jednoho pytle, na jedné i druhé straně žijí jak dobří, tak špatní. Přátelství a obětavost se stávají velice důležitými hodnotami, ukazuje se, jak rozumné je nespoléhat se na rychlý a povrchní soud – Mourlevat v tomto směru využívá nejen možností zápletky, ale s chutí také poukazuje na stereotypy našeho vnímání různých druhů zvířat (ne každé prase se chová jako prase).

V jednu chvíli se však ukazuje, že Mourlevat celý příběh bere jako záminku pro oslavu vegetariánství a odsouzení krutého zabíjení zvířat na jatkách. Přehnaná konzumace masa jistě není správná, velkochovy jsou zavrženíhodné, zvířata by neměla trpět – s tím se nedá polemizovat. Jenže autor nevede děti, aby si udělaly samy názor, předkládá jim už vyhrocený obraz a hotový závěr. Pasáž, kdy se Gilbert nechtěně stane svědkem hromadné jateční porážky a s hrůzou sleduje utrpení svých druhů v posledních chvílích jejich života, je nečekaně realistická a až zbytečně rozvedená do detailů. Ve vyprávění, které doposud vyznívalo jako velká nadsázka, najednou všechna legrace končí. V příběhu samotném ta scéna i problematika s ní spojená působí neústrojně, navázání na dějovou linku se nezdá být úplně opodstatněné. Navíc tu vyvstávají otázky, které Mourlevat nezmiňuje, ale vnímavého – i dětského – čtenáře napadnout mohou: nejsou snad i mezi zvířaty masožravci? Chovají se v přírodě k sobě zvířata tak ohleduplně a láskyplně, jak se to předpokládá u nás, u lidí? Jak je možné, že v knize jsou dva zvířecí světy – v tom jednom jsou zvířata (ta, jež známe jako domácí či chovná, i ta divoká volně žijící) polidštěna, dělají si, co chtějí, mají všechna práva a svobodu, a v tom druhém jsou vězněna a odsouzena na jatka? S přibývajícími otázkami si uvědomíme, jak ošemetné bylo zasadit příběh do světa polidštěných zvířat: ten rámec má své limity, možná to byl materiál na dvě různé knihy.

Pro tyto drobnosti nelze knihu hned zavrhnout, jen by možná bylo dobré myslet na to, že by malý čtenář měl mít možnost si po přečtení o svých pocitech s někým promluvit, téma ještě promyslet. Rodiče by podobně mohli korigovat třeba i dojem z úvodní scény, kdy se Jefferson nechtěně stane místo zachránce rovnou vrahem – bylo rozumné vytrhnout nůžky oběti z hrudi? Kdyby v tu chvíli ještě žila, nepřivodil by jí obětavý ježek naopak ještě další potíže?

Konec dobrý, všechno dobré?
Jean-Claude Mourlevat (nar. 1952) je autorem téměř třiceti knih, a to zejména titulů pro děti a mládež. Zásluhou nakladatelství Baobab se českým čtenářům představil už v roce 2008 knihou Zimní bitva a po osmileté přestávce pak dalším románem Řeka teče pozpátku, přičemž oba svazky jsou určeny starším dětem. V roce 2016 vyšel v nakladatelství Argo také román pro dospělé, Drahý příteli. Mourlevat ho napsal spolu s Anne-Laure Bondouxovou, a to ve formě e-mailové korespondence stárnoucího spisovatele a jeho nadšené čtenářky.

Jefferson byl ve Francii uveden na trh jako kniha pro děti ve věku 9 až 11 let, české vydání žádné takové doporučení nenese. Už podle počtu stran a grafického zpracování však lze snadno odhadnout, že to nebude titul ani pro nečtenáře, ani pro prvočtenáře. Velikost zvoleného fontu napoví, že svazek má přijít do rukou dětem, které už čtou, ale například dlouhé popisné pasáže by je ještě odrazovaly, na druhé straně je potěší odlehčení soustředěné četby nějakou tou ilustrací a zejména šikovným strukturováním textu do kratších celků a jeho oživení častými dialogy. Mourlevatova kniha je čtenářsky vděčná i jinak. Kromě odkazů k aktuálnímu světu (mobilní telefony) nabízí také napínavý příběh s detektivní zápletkou a ještě další plus: text je hravý a vtipný na mnoha rovinách. Milá jména hrdinů a výstižné názvy míst (jež jsou pečlivě převedena i do češtiny, namátkou kadeřnictví Šmik-Fik později přejmenované na Šmik-Šik, Městonín) střídají vtipné průpovídky, jazykové hříčky, nemluvě o různých veselých souvislostech, které vyplývají ze soužití zvířat v situacích, jež jsou více pohádkové než reálné.

Jefferson tedy nabízí docela dost: dobrodružství, humor, nadsázku, pro některé čtenáře možná první setkání s detektivní knihou. A nadto ukazuje, jak je důležité mít dobré přátele.