I tak samotářskou a na pohled nudnou aktivitu, jako je čtení knih, lze prezentovat jako cosi módního, atraktivního, co vás vydělí z davu hloupých a hrubých. Již několik let to úspěšně dokazují instagramerky a knižní influencerky v zahraničí i v Česku, když s velkým ohlasem publikují na sociálních sítích videa či fotografie s knihou, šálkem kávy a krátkým textem, který obvykle nadšenými (a nepříliš sofistikovanými) slovy líčí jejich zážitky z čtení. Literární kritici se této vlny sice občas děsí, nicméně pro posílení pocitu náctiletých nebo o něco málo starších dívek, že čtení knih není ani v éře elektronických médií nudné a desocializující, jak možná slýchají od svých přátel nebo rodiny, tyto příspěvky mohou znamenat hodně.

Podobné publikum určitě osloví také soubor komiksových stripů britské autorky asijského původu Debbie Tungové (nar. 1990), který česky vyšel pod názvem Ze života knihomolky. Je to už druhá česky vydaná autorčina kniha, tou první byla (také loni) Introvertka v hlučném světě, což je autorčina prvotina vydaná v Británii v roce 2017. Oba svazky přitom obsahem i formou korespondují, byť se nedá říct, že Ze života knihomolky na předchozí přímo navazuje. Vesměs jde o sebrané stripy či kresby z autorčina blo-gu, na který se po práci programátorky v posledních letech zaměřila, přičemž tyto stripy s nadsázkou a ironií zachycují převážně její vlastní zážitky, úvahy a nápady.

Sledujeme tu dívku v mikině a dlouhých kalhotách, která si hledá a nachází další a další důvody, záminky či ospravedlnění ke čtení knih kdykoliv a kdekoliv. Naznačí to hned v jednom z prvních stripů: „To je ale ponurý a upršený den. – Ideální pro domácí posezení s čajem a knížkou. / To je ale krásný slunečný den. – Ideální pro domácí posezení s čajem a knížkou.” Zhruba takto to jde dál celou knihu. Bezejmenná hrdinka s knihami prokrastinuje, nikde se od nich nemůže odtrhnout, ba dokonce až narkomansky podléhá i jejich vůni. Většinou se pokouší o jemný humor, občas ale jen konstatuje stav nebo myšlenku. Opakovaně a místy až únavně se tu bohužel opakují fráze o tom, že knihy mohou změnit život, zanést čtenáře na kouzelná místa, do jiných světů a jiných životů. Obecně platí, že když autorka zvážní a zjihne, dere se z toho klišé, zatímco když zůstane civilní, vykouzlí, když ne vtip, tak alespoň milou poznámku. Někdy platí, že přání je u ní otcem myšlenky („Láska ke knihám… je vysoce nakažlivá.”) a že nejvtipnější bývají stripy, kde se autorka ke knihám chová jako k lidem nebo přinejmenším domácím mazlíčkům. Možná by mohla mít od čtenářské vášně ještě více ironického odstupu: tam, kde si sama sebe a sobě podobné knihomolky trochu dobírá, stejně používá humor spíše láskyplný než doopravdy jízlivý. Tím vším se ostatně tak trochu přiřazuje ke zmíněným instagramerkám, jen to dělá kreativněji.

Kresba celému konceptu odpovídá: je jednoduchá, jemná, bez barvy, jen v odstínech šedé a černé. Tungová přitom jemnými posuny umí docela dobře zachytit emoce – jak zklamání poté, co hrdinka dokoukala filmovou adaptaci své oblíbené knihy, tak nadšení, kterého tu nacházíme mnohem víc a místy má až charakter blouznění. Nadsazená přecitlivělost přitom patří k hlavním stavebním prvkům autorčina humoru.

Knihomolové muži asi více ocení předloni vydané komiksové stripy Toma Gaulda Pečeme s Kafkou, které jsou sarkastičtější, konkrétnější a sofistikovanější. Ale knihomolky možná budou šťastnější u čtení stripů Debbie Tungové, zvláště když v mnoha všednodenních situacích poznají samy sebe.