V Chile narozený světoběžník Alejandro Jodorowsky u nás patří k oblíbeným a nakladateli vyhledávaným scenáristům. Vyšly tu jak jeho nejslavnější (sci-fi) série Incal a Kasta Metabaronů, díla historická se značnou příměsí erotiky (Borgia, Diosamante), tak práce na pomezí surrealismu (Andělské drápky). Možná i proto, že Jodorowsky rád využívá pokleslé žánry, jejichž pokleslost ještě zdůrazňuje explicitním násilím a sexem, přičemž zároveň budí dojem, že jde o rafinovanou postmoderní hru.

To je také případ westernové série Bouncer. Její základní pojetí vychází z italských spaghetti westernů, jejichž tvůrci se příliš neohlíželi na věrohodnost a soustředili se hlavně na působivé násilné a akční scény. Už mnohé tyto filmy pracovaly s desítkami mrtvých a místy dost bizarními postavami a rekvizitami – a Bouncer v tomto směru ještě přitvrzuje. Zabíjí se tu s pomocí jedovatého hada i kulometu, popravují se nevinní i děti, vystupují tu postavy patřící spíše do hororu než do realistického westernu. Podobná koncentrace okázalého brutálního násilí se ve westernovém komiksu objevila snad jen v přiznaně hororové americké sérii Johan Hex (resp. v minisérii Two-Gun Mojo, která česky nevyšla), přičemž Jodorowsky ještě přidává tajuplné identity a příbuzenské propletence charakteristické pro pokleslé čtivo všeho druhu, od červené knihovny po dobrodružné romány. Neboli na různých stranách konfliktu se – často pod falešnými identitami – ocitají sourozenci, rodiče a jejich děti, manželé a milenci, a dokonce i oddělená siamská dvojčata. Povoláním obvykle nájemní pistolníci a vůdci lupičských band, prostitutky či barové zpěvačky.

Sám titulní hrdina je vyhazovačem (bouncer ostatně v angličtině znamená vyhazovač, ovšem jde o dílo francouzských autorů a ti tento výraz používají jako vlastní jméno či přinejmenším přezdívku) v baru ve zlatokopeckém městečku, kde platí právo bohatšího a silnějšího. Chybí mu pravá ruka, o kterou přišel už kdysi dávno (čtenáři se brzy dozvědí jak a proč), což ho ale nijak zvlášť nediskvalifikuje, i jednou rukou je schopen zlikvidovat hned několik zdravých protivníků.

První z celkem tří ucelených příběhů sleduje neblahou historii Bouncerovy rodiny posedlé pátráním po velkém diamantu, který kdysi ukořistila jejich matka. Tři dospělí synové na sebe zaútočí už za jejího života, další etapa soupeření začíná, když prostřední bratr s bandou jižanských veteránů zavraždí toho nejstaršího a potom pronásleduje jeho mladičkého syna. V druhém příběhu se musí Bouncer postavit mocnému rančerovi, který penězi a nikoli planými výhrůžkami získává půdu od menších farmářů, přičemž čtenáři přitom objevují další novinky o hrdinově původu, třetí díl pak už překračuje hranici westernu někam k hororu s fantaskními prvky jak z některých starších filmů Davida Lynche (muž se sekerou v hlavě, kterou se bojí vyndat, znetvořený lékař či vraždící parta školáků). A aby toho nebylo málo, občas do toho Jodorowsky, známý svou zálibou v halucinogenech, přimíchá i nějaké ty delirické stavy, ať už z alkoholu, nebo z magických kaktusů. Je to zkrátka výživný, dějem i akcí nabitý komiks, který je sice v jednom ze dvou doslovů přirovnáván k Shakespearovým dramatům, ale je vlastně jen chytřejší, „postmodernější“ a především přepálenější verzí starých šestákových krváků.

Jistý nadhled mu dodává i skvělá kresba Françoise Boucqa, kterého známe z originální surreálně humoristické série Dobrodružství Jeronýma Moucherota. Tentokrát nejde o výstřední karikatury, Boucq se musí zejména v prvních příbězích držet zdánlivě realistického pojetí, přesto už tady ve vizáži některých postav prosvitne jeho potměšilost, jež se pak naplno projeví v posledním příběhu, který je plný různých znetvořených existencí. A vše je kresleno neobyčejně dynamicky a rozmáchle, často v dlouhých úzkých oknech přes celou stránku, která mají patrně budit dojem širokoúhlého filmu, jimž právě westernové scenérie tak slušely. Působivé jsou také zalidněné scény v jediném okně, kdy má každá z postav svůj výraz a roli v kompozici kresby.

Mnohé komiksy Alejandra Jodorowského jsou pro dospělé čtenáře pověstnou guilty pleasure, čímsi, co rychle rozpoznají jako dílo brakové, stavěné na efekt, na „první signální“, ale přesto čtou fascinovaně dál a opakovaně se k němu vracejí. Bouncer k nim nepochybně patří a všem senior manažerům, IT specialistům a call operátorům udělá pod vánočním stromkem velkou radost.