Amerického spisovatele Davida Vanna (*1966) už znají čeští čtenáři poměrně dobře. V roce 2011 mu v nakladatelství Argo vyšla novela Ostrov Sukkwan, která byla součástí jeho oceňované debutové sbírky kratších próz Legend of a Suicide z roku 2008. V roce 2014 pak v témže nakladatelství vyšel román Srub (orig. 2012). Nedávno vydalo Argo v edici AAA třetí titul Davida Vanna, čtyři roky starou novelu Akvárium. Zatímco předchozí dvě česky vydané prózy byly situované na Aljašku, Akvárium se odehrává v Seattlu, na severozápadě Spojených států, v polovině devadesátých let. I třetí do češtiny přeložený titul Davida Vanna potvrzuje, že stálicí jeho psaní jsou až děsivě pokroucené rodinné vztahy.

Protagonistkou románu je dvanáctiletá Caitlin, která žije poblíž městského letiště se svou matkou Sheri, jež pracuje jako dělnice v nákladním přístavu a na niž Caitlin vždy po vyučování čeká v akváriu Mořský svět poblíž školy. Tam se seznámí se starým mužem, který, jak se brzy ukáže, je jejím dědečkem. Dědečkem, kterého jí matka celý život zatajovala, jelikož odešel od rodiny ve chvíli, kdy jeho žena umírala. A Sheri, tehdy věkem v brzké pubertě, se musela o nemocnou matku dnem i nocí starat.

Vidina života s dědečkem – dosud byly s matkou žalostně samy – se pro Caitlin brzy mění v noční můru. Aby jí Sheri ukázala, jak moc v dětství trpěla, a přesvědčila ji, že dědeček si nezaslouží jakékoliv sympatie, uchýlí se k mimořádně kruté praktice. Po dobu několika dnů hodlá vystavit Caitlin všemu, co dělala pro svou umírající matku ona sama. Caitlin se během tohoto testu musí starat o domácnost, tahat Sheri, která se odmítá hýbat, do vany a z vany, neustále převlékat postel a prát povlečení, do nějž Sheri naschvál močí i kálí, a rovněž má zakázáno chodit do školy, jelikož musí být „nemohoucí“ matce dvacet čtyři hodin denně k dispozici. Vše se však k jejímu štěstí brzy začne měnit, a to i díky zásahu Steva, matčina bodrého přítele.

Další rovinu novely Akvárium představuje Caitlinin vztah s indickou spolužačkou Šalíni, v němž počáteční nevinné doteky přerostou v silnou erotickou přitažlivost, kterou dívky odmítají potlačovat. Až se čtenář ptá, jestli je jejich zájem o lidské tělo či povědomí o tom, „jak to funguje“, adekvátní věku. Právě zde narážíme na velice výrazný nedostatek Akvária. Vztah Šalíni a Caitlin totiž není jediné místo, kde to s věrohodností trochu skřípe.

Zarážející je například to, že se Sheri oboří na Steva ve chvíli, kdy se před Caitlin zmíní o pubertě: „Proč promiň, vždyť je fajn, že mý dvanáctiletý dceři vykládáš o pubertě, že jo.“ (s. 35) Taková reakce působí sama o sobě trochu nepatřičně, ale co teprve, když ji zasadíme do širšího kontextu. Sheri se totiž jindy nezdráhá povídat si s dvanáctiletou dcerou o milostné příležitosti, která se jí rýsuje, když vyráží na rande: „A ty budeš dnes spát ve svým pokoji, pro případ, že by to dopadlo dobře.“ (s. 16) A v jedné chvíli dokonce před dceřinýma očima Steva svede a odvede si jej do ložnice, kde se s ním před jídlem pomiluje. Nevěrohodně působí i situace, kdy jsou Catilin a Šalíni – děvčata, která si vyměňují fráze jako „Spát tě nenechám […]. Ani na pět minut“ – bez sebe strachy z historky o yettim, kterou jim vypráví Steve a kvůli níž se málem ztratí v lese.

Největším nedostatkem Akvária je však nevěrohodnost toho, jak brutálně se Caitlinina matka najednou začne chovat. Lze si možná představit, že by osamělou matku dohnaly vzpomínky na nezodpovědné rodiče k tak nepřiměřeným praktikám, při nichž dokonce vystaví děti přímému nebezpečí – Sheri pošle dceru vprostřed noci shánět léky, přičemž žijí na ne zrovna příznivém a bezpečném místě. I kdybychom přistoupili na to, že podobné chování možné je, Davidu Vannovi se jej nepodařilo zpracovat tak sugestivně, aby mu čtenáři uvěřili. Což jednak zplošťuje postavy a jednak je dalšími a dalšími Sherinými testy a naschvály zkoušena trpělivost čtenářů.

Je to škoda, kniha totiž má i své klady. Ve dvou předcházejících titulech přiblížil David Vann nehostinné prostředí Aljašky a i v Akváriu je Seattle vykreslen dostatečně přesvědčivě a jeho strohost náležitě doplňuje surový ráz příběhu. Stejně tak ústřední metafora akvária jako místa, do něhož nemůže vstoupit skutečný nepřítel a které Caitlin ráda sleduje, zatímco na její život jeden nepoměrně silnější predátor zaútočí, je nosná a lze si s ní interpretačně vyhrát. I kompozičně je novela vcelku propracovaná, jelikož se ukazuje, že nejen Sheri, ale i Caitlinin dědeček si nese nějaké ty rány z minulosti, které mu znemožňují udržovat zdravé mezilidské vztahy. Nabízí se tak otázka, kdy a zda vůbec se uzavře kruh dalších a dalších příkoří, jež lidé svým blízkým způsobují proto, že „nemůžou jinak“. Ale i v tomto případě narážíme na určitou plochost a především nevěrohodnost, s níž autor myšlenku předkládá. Především kvůli tomu hraje jeho Akvárium mezi mnoha skvělými tituly z edice AAA maximálně druhé housle.