Ruku na srdce: na poštu a pošťáky dnes nadává kdekdo. Máme ale vůbec ponětí, co takový úřad obnáší? Pojďme radši místo planých řečí zalistovat v reportážní knížce Pan Bartoš, listonoš, kterou originálně ilustroval polský grafik Bartosz Choryan a svérázně otextoval scenárista a prozaik Lukáš Csicsely. Vyšla péčí knižního studia Pop-Pap a komise pro dětskou knihu Svazu českých knihkupců a nakladatelů a Česká sekce IBBY ji zařadily do katalogu Nejlepší knihy dětem 2017/2018.

Netradiční formát knihy jednoznačně evokuje naddimenzovanou DL obálku, grafická úprava knižní obálky si samozřejmě pohrává s atributy obálky dopisní – je ofrankovaná a orazítkovaná, název knihy, autoři i nakladatel zaujaly pozici na adresních řádcích.

Hned při prvním prolistování překvapí kniha svou barevností – je vytištěna na barevném papíře EKO print, základní plochu pro ilustraci i text představuje nikoli jedna stránka, ale celá dvoustrana, sjednocená barvou pozadí. Ilustrace okamžitě zaujmou všudypřítomnou figurou uniformovaného pošťáka s hipsterskými brýlemi a plnovousem, surreálným zveličováním detailů i nápadně velkými, „nevyužitými“ plochami volného místa. Text zaskočí úsporností a jazykovou výstředností, zejména v replikách svérázného pana listonoše.

Tradicionalisty kniha možná už v tuto chvíli odradí a nepřijdou jí na chuť ani po pozorném přečtení, výstředníky zláká kresbami naháče nebo ultravelké pošťácké propisky porostlé houbičkami a oblezlé všemožnou havětí, jistou přitažlivost může mít i listonošova prostořekost. Občas zkrátka počítejme s humorem pro otrlejší. Matyáš Bartoš je totiž pořádný řízek, co se s ničím nemaže. Mluví, jak mu zobák narost („Tak a jsou nakrmený, potvory. Jo, todle jsou prostě hogo fogo kastlíky, ty vám nesežerou jen tak nějakej leták…“), rajón zná jak vlastní boty („Pssst, Bartoš, čekám zásilku. Tajnou.! – „Vim, pane Hutka.“ – „Jak to, že to víte? Jak znáte moje jméno? Jsem Jan Dumán.“ – „Dobře, pane Dumán, ale sem na papír mi hoďte Hutku, ano?“) a ničeho se nezalekne. Svou práci dělá s vášní, a vytuší-li zaujatého posluchače, rád se nechá unést vlastním vyprávěním: „Ptáci pršeli a letadla nelítaly, ale já doručoval!“ – „A jak bylo takový teplo, že tekly chodníky? Já vzal necky a plavil se po rozteklým asfaltu jak Marek Polo!“ Kdesi v hlavě vám rezonuje pábitelský hrabalovský tón? V listonošově příběhu nechybí ani explicitní humanistické vyznání – pošťákova práce stojí za to, vždyť jeho posláním je naplňovat očekávání tolika lidí.

Omračující příhody listonoše Bartoše jsou stmeleny komentáři a průvodním textem bezejmenného lokálního reportéra, který chce úsměvným novinářským žargonem živě vylíčit pošťákův běžný pracovní den (zvlášť oblíbený je obrat „pošťácké řemeslo“). Reportérova snaživost a Bartošova ležérnost jsou zdrojem humorných vypravěčských kolizí, mozaikovitý text pracující s nadsázkou tak organicky doplňuje svérázné kresby, jež vlastně vznikly dříve než nápad na knihu – totiž jako diplomový projekt polského studenta grafického designu Bartosze Choryana (nar. 1991). Drobnou legráckou, rámující reportáž, je Bartošův dialog s holčičkou (jež v Choryanově výtvarném pojetí připomíná Červenou Karkulku), která čeká dopis od babičky. Když pošťák na konci směny psaníčko konečně doručí, je pozdě, babička už vnučce mezitím volala.

Na dobré zprávy ale není nikdy pozdě: tak honem, tužku nebo pastelky, odložit mobily, milí školáci, a pojďte napsat opravdový dopis třeba taky pro babi: papír i obálka jsou součástí kreativního balení této originální knihy.