Dánská spisovatelka Lene Kaaberbølová (nar. 1960) je na poli literatury pro náctileté zkušenou autorkou. U nás vyšla nejprve její série pro dívky W.I.T.C.H. o čarodějkách z říše Kondrakar. V knihkupectvích se nedávno objevily další tituly, a to hned ze dvou sérií Dcera čarodějky (dánsky 2000) a Divočarka (dánsky 2010). Ve spolupráci s Agnete Friisovou pak Kaaberbølová napsala sérii detektivních příběhů, které spojuje postava dobrovolnice Červeného kříže Niny Borgové a z nichž byl do češtiny přeložen Chlapec v kufru (česky 2013, přel. Lenka Drugová).

Hlavní hrdinkou knihy Dcera čarodějky je jedenáctiletá Dina, která kromě matky a sourozenců nemá žádné blízké, žádné kamarády. Všichni se jí vyhýbají a nechtějí si s ní hrát, aby se jí nemuseli dívat do očí. Dina totiž zdědila po matce dar pohlédnout člověku přímo do duše a vyvolat v něm pocity studu za jeho činy. Každý z nás má v sobě odmalička zakódováno, co se nesmí a nedělá, co je správné a co naopak ne. V tom není rozdílu mezi dospělými a dětmi. Tato základní lidská schopnost reflektovat své jednání a konfrontovat je s tím, čemu říkáme svědomí, je podstatou čarodějné moci paní Studu. Pro jedenáctiletou dívku je však spíše prokletím, dokáže ji totiž použít většinou jen v případě běžných dětských konfliktů a hádek, čímž se pouze prohlubuje propast mezi ní a jejími vrstevníky. Nakonec však tato nechtěná síla najde uplatnění a Dina pomůže v královském městě Dunarku objasnit sérii krutých vražd a čelit skutečnému zlu, které se před ničím nezastaví a které nezná stud.

Kniha je sice určena čtenářům ve věku hlavní hrdinky, otevírá však téma, které osloví i starší publikum. Rozlišovat, co je dobré a zlé, se učíme od útlého věku, ale až postupem času jsme schopni pociťovat stud nikoli proto, že nám někdo vynadá, nýbrž díky sebereflexi vyplývající z vlastního přesvědčení. Dina je právě ve věku, kdy si začíná formovat vlastní úsudek na základě toho, co jí po léta předávala matka, a také ve světle událostí, v jejichž středu se ocitá: v postavě lorda Drakana, který se za své činy nestydí, se Dina poprvé setkává se zlem, jež má mnohem hlubší kořeny než zlomyslnost jejích vrstevníků. U všech ostatních, které Dina na své cestě poznává, k jistému zpytování svědomí dochází a autorka prostřednictvím těchto hrdinů vhodně ukazuje, že každý člověk má své stinné stránky a dopouští se prohřešků, ale když si je uvědomí, může se z nich poučit a stát se lepším.

Děj se odehrává ve fiktivním světě, při jehož zkoumání pomohou mapy v úvodu knihy: podobně jako u jiných titulů žánru fantasy usnadňují orientaci a umožňují tak čtenáři hlouběji proniknout do světa postav. Vezmeme-li v úvahu základní aspekty příběhu, tedy fiktivní svět, mladou hlavní hrdinku nepřijímanou vrstevníky nebo boj o moc, nabízí se srovnání s jinou severskou fantasy na pokračování, a to sérií Havraní kruhy Siri Pettersenové. Dcera čarodějky se oproti ní obrací k mladšímu publiku, a i když dokáže upoutat dynamikou děje a gradujícím napětím, s ohledem na věk cílového čtenáře vykresluje události i protagonisty poměrně jednoduše a srozumitelně. Dětem a dospělým však zároveň poskytuje široký prostor k diskusi: o chování jednotlivých osob a otázkách studu, svědomí, viny a neviny.

Kniha se dočkala v roce 2015 filmového zpracování a není bez zajímavosti, že poměrně velká část se natáčela v Praze a jiných místech České republiky, např. na hradě Kost nebo u Pravčické brány.