Norská spisovatelka a ilustrátorka Siri Pettersenová (*1971) pochází z Galtnesu v severním Norsku. Od roku 2002 se s úspěchem věnuje komiksu a ilustraci, její humoristická a politicky laděná série Anti-klimaks získala roku 2004 cenu pro debutanty v oblasti komiksu. Jako spisovatelka se představila v roce 2013 knihou Ódinovo dítě (Odinsbarn), ta je prvním dílem fantasy trilogie Havraní kruhy (Ravnerignene) a v překladu Jitky Jindřiškové ji letos vydalo nakladatelství Host. Pokračování následovalo zanedlouho, v roce 2014 vyšla Råta (Plíseň) a o rok později Evna (Síla). Za Ódinovo dítě získala Pettersenová v roce 2014 cenu Fabelprisen pro nejlepší norskou fantasy. Poslední díl trilogie Evna byl v roce 2016 oceněn cenou Havmannsprisen za nejlepší knihu severního Norska. Ačkoli jedním z charakteristických znaků žánru fantasy je svět, v němž existují nadpřirozené jevy a schopnosti, autorka trilogie Havraní kruhy si dává pozor na to, aby se slovo „magie“ v její knize neobjevilo, přestože je patrné, že zvláštní schopnosti obyvatel jejího světa by bylo možné jako určitý druh magie vykládat. Proti zástupu výjimečných stojí hlavní hrdinka Hirka, patnáctiletá dívka, jejíž autobiografické rysy Siri Pettersenová nepopírá.

Děj knihy Ódinovo dítě je zasazen do světa vycházejího ze severské historie a mytologie a vypráví o Hirce, která se liší od ostatních tím, že nemá žádné zvláštní schopnosti. Je naprosto obyčejná. Hirka byla až doposud přesvědčena, že jí chybí ocas následkem útoku vlka v době, kdy byla ještě malé dítě. Až v čase svých patnáctých narozenin, po nichž se má zařadit oficiálně mezi dospělé, jí otec prozradí, že ocas, jeden ze symbolů sounáležitosti s ostatními „svého“ rodu, nikdy neměla. Je totiž Ódinovo dítě, tedy člověk. To vše se čtenář dozvídá hned na začátku knihy a bez velkých okolků je vtažen do světa plného umně vykreslených postav, jejichž perspektiva se střídá v jednotlivých kapitolách, což příběhu přidává na plasticitě. Přestože v centru dění stojí Hirka, prostor dostávají i Rime, její nejbližší přítel, a Urd, který naopak stojí proti nim. Fakt, že je Hirka ve světě výjimečných vnímána nejen jako outsider, ale především jako hrozba, v mnohém koresponduje s nahlížením na vše cizí a odlišné v naší každodenní realitě. Právě tento obraz xenofobie světa vůči jedinci dohnané ad absurdum je moment, který kritici u Pettersenové opakovaně vyzdvihují a který jí vynesl již nejedno ocenění.

Čtenáři, který se do příběhu pustí s očekáváním klasické hrdinské (epické) fantasy, autorka nabízí přesně to, po čem touží – propracovaný svět plný charakterově rozmanitých postav, hlavní hrdinku na útěku, jejího chrabrého přítele, mocenské boje a nebezpečí zvenku v podobě stvůr mnohem zákeřnějších, než jsou obyčejní lidé. V tomto případě je nutné poznamenat, že hrozba v podobě Slepých přicházejích zpoza Zdi jistě příznivcům fantasy připomene pravděpodobně nejpopulárnější současné dílo tohoto žánru, jež hýbe světem literatury i filmu, a to Píseň ledu a ohně G. R. R. Martina. Přestože je příběh Hirky místy komplikovaně vystavěný a pochopení všech souvislostí může někoho odradit (také proto, že autorka zastává názor, že vysvětlovat příliš není potřeba a její čtenář se jistě brzy zorientuje a dovtípí), komplexnosti Martinova eposu zdaleka nedosahuje. To je mu ve výsledku ke cti, stejně jako fakt, že krvavým bojům se úspěšně vyhýbá a zásadní postavy nechá v příběhu pobýt déle než několik kapitol. Boje ponechává v rukou těch nejmocnějších, a to především na osobní rovině, přičemž opravdovou válku pro posun děje vůbec nepotřebuje. Jako pozitivní lze také hodnotit skutečnost, že zde najdeme důležitou esenci v podobě lásky, kterou autorka do děje zapracovává s rozvahou a po špetkách, stejně jako se to dělá s dobrým kořením.

Inspirace severskou mytologií se odráží mimo jiné v názvosloví, které může být pro někoho, kdo si nelibuje v nevyslovitelných výrazech (nebo se někdy nepokoušel proniknout do tajů staré severštiny), poněkud hůře stravitelné. Čtenář tohoto žánru je však jistě bystrý a stejně jako se ponoří do bohatě rozvitého a místy možná méně prostupného děje, zvykne si i na jména, která se mu mohou zpočátku plést na jazyku. Porozumění napomáhá i precizní a zdařilý překlad Jitky Jindřiškové. Vzhledem k tomu, jak kladně knihu hodnotí norská kritika i publikum, zdá se, že se nakladatelství Host sázka na knihu z žánru fantasy vyplatila. Překlad dalších dvou dílů trilogie by měl následovat brzy. Můžeme se tedy těšit, že se již v příštím roce dozvíme, kam osud nebojácnou Hirku povede dál.