Nejen v domovském Izraeli je Uri Orlev (nar. 1931) známý především jako spisovatel literatury s tematikou šoa. Jeho tři knihy pro děti, které doposud vyšly česky v nakladatelství Práh, to ostatně potvrzují. Smysl pro dobrodružství a elegantní vypravěčské umění nepostrádá ani autorova humorná knížka Je těžké být lvem, v níž se zdánlivě „jen“ napínavý příběh snoubí s mnoha dalšími motivy ze života dětí i dospělých. I když se téma války a pronásledování Židů tentokrát v ději vůbec neobjevuje, neznamená to, že by se Orlev spokojil s jednoduchým či povrchním vyprávěním. Do příběhu o starém mládenci, který bydlí u stárnoucí úzkostlivé, pečující „židovské matky“, autor vplétá motivy hledání lásky nebo zvířecí i lidské reprodukce a chytře, nenásilně vkládá témata opuštěnosti, přátelství, touhy po penězích a slávě, národní i náboženské identity: „‚Ruchama každého automaticky považuje za Žida, víte?‘ vysvětloval Cvika. Máma se zasmála. Pak se mě zeptala: ,Jste židovský lev?‘ Konečně se mnou někdo mluví slušně a vyká mi. Přikývl jsem. Byl jsem židovský lev.“ (s. 85)

Hebrejský originál knihy Je těžké být lvem (Kaše lihjot arje) vyšel už v roce 1979 s ilustracemi Josiho Abulafii, jednoho z klasiků izraelské ilustrace. Abulafia výtvarně doprovodil celou řadu izraelských dětských knih, především ty z pera Meira Šaleva, například Ha-Kina Nechama (Veš jménem Nechama), podle níž byl natočen stejnojmenný film, příběh byl dále zpracován i jako divadelní hra a na jeho motivy vzniklo v Izraeli dokonce tematické dětské hřiště. Abulafiovy ilustrace najdeme i v mnoha dalších dětských knihách slavných izraelských autorů, za všechny jmenujme Ha-Tarnegolim ve-ha-šual (O slepicích a lišce) národního básníka Chajima Nachmanha Bialika, Hipopotam be-marak (Hroch v polévce) Jehudy Atlase nebo Anašim tovim be-emca ha-derech (Dobří lidé vprostřed cesty) zpěvačky Naomi Šemer. Zatímco Orlevův text za 40 let od vydání originálu nijak nezestárl a v českém kontextu i díky nápaditému překladu Lenky Bukovské jako by ještě nabíral na síle a aktuálnosti – třeba ve scéně, kdy proradný pytlák, kterého lev přistihl na lupu, prohlásí: „Přísahám na synův a manželčin život, že už nebudu lovit v rezervacích.“ (s. 136) –, Abulafiovy ilustrace za příběhem v tomto smyslu trochu pokulhávají, časový odstup se na nich znatelně podepsal. U sofistikovaného dětského románu si spíš než styl amerických novinových cartoonistů lze představit méně doslovný obrazový doprovod.

Spletitý příběh na hranici absurdity přitahuje nejen dětské čtenáře, ale i dospělé předčítače. Hlavní hrdina a vypravěč David Rozen není žádné malé dítě, nejedná se o klasického hrdinu literatury pro děti. Vyprávění dokonce není postaveno ani na principu dospělého hrdiny, který zprostředkovává dobrodružství dětem nebo díky dětem zažívá zábavné historky, o nichž následně vypráví (jako je tomu například u více než století staré, nicméně nestárnoucí klasiky Hýta a Batul (Helen’s babies, 1876). David Rozen je starý mládenec, kterého během pobytu v sanatoriu jeho pes promění ve lva. Zda se tak stalo z čiré škodolibosti, tak trochu omylem, nebo protože chtěl pes svému pánovi prokázat nějakou službu, musí každý čtenář rozhodnout sám. Hrdina prožívá svá dobrodružství ve lví kůži a přitom poznává nejen život lvů, který jej odjakživa zajímal, ale zároveň i sám sebe. Role se vyměnily, a tak jako dřív s odborným zájmem pozoroval lvy, teď z pozice lva s lidskými myšlenkami a lvími pudy nahlíží svůj někdejší lidský život. Během doby, kterou vypravěč tráví ve lví kůži, jako by se stíral rozdíl mezi dětským a dospělým vnímáním okolní reality, stejně jako mizí rozdíl mezi tím, zda je David spíš lev, nebo spíš člověk. Další – zejména v dětské literatuře – netradiční vypravěčský postup Orlev využije, když během vyprávění několikrát prozrazuje, „jak to dopadne“. Nicméně ani tento spoiler nekazí požitek z umně vystavěného příběhu.

Od úvodních stran tak autor ve svižném vypravěčském tempu pojednává střídavě humorně i seriózně řadu témat, rámovaných úvahami o smíšených pocitech, jež člověka provázejí ve chvíli, kdy se mu splní vytoužený dávný sen. David Rozen byl otloukánek, na kterého si ve škole každý dovoloval, v dětství měl jediného dobrého kamaráda Cviku a jeden velký sen, stát se lvem. Sen se Davidovi v dospělosti plní a on přitom nahlíží důležitost tehdejšího přátelství, jež přetrvalo, i cenu, kterou za splněný sen musí zaplatit. A někdejší sen už střídá sen nový: „Uplynuly už skoro dva roky od chvíle, kdy jsem přestal být člověkem. Tehdy jsem ležel v posteli, nic zlého netuše. Měl jsem veselou mámu, která nezkazila žádnou legraci, podivínského psa, spoustu přátel a práci, o které jsem si tehdy myslel, že mi leze na nervy, a po níž se mi v poslední době často stýskalo. Vstávat každé ráno po zazvonění budíku mi teď připadalo jako sen, který se možná nikdy nesplní.“