Po několika časopiseckých ukázkách vychází v nakladatelství Protimluv v češtině poprvé knižně tvorba polského básníka Eugeniusze Tkaczyszyna-Dyckého. Autor na zdejší scénu vstupuje sbírkou Píseň o návycích a závislostech z roku 2008, za kterou obdržel v roce 2009 prestižní ocenění Nike. Tkaczyszyn-Dycki je od svého debutu v roce 1990 výraznou postavou polské poezie, která se těší přízni nejen literárních kritiků, ale rovněž čtenářů. Za neobvyklou popularitu vděčí bezpochyby také legendě, která se kolem něj vytváří, a nenapodobitelnému způsobu recitace.

Vzhledem ke Tkaczyszynovu významu se snad může nabízet otázka, proč Protimluv nevydal výbor, ale jednu sbírku, byť tu nejoceňovanější. Každý, kdo prolistuje Píseň o návycích a závislostech, ví, že by to byla vzhledem k nesmírné kompoziční propracovanosti celku sbírky křivda. Právě důmyslná kompozice, založená na opakujících se motivech i celých strofách, je jedním z nejvýraznějších rysů sbírky, se kterým souvisí žánr písně, avizovaný titulem.

Tvoří ji padesát básní, z nichž většina je označena pouze římskou číslicí, jen několik obdařil básník názvem, čtyři pak datem a jednu báseň uvozuje citát z Antonína Poustevníka. Básně tvoří povětšinou tři strofy, sestávající nejčastěji ze čtyř veršů. První báseň evokuje vzývání Múz, poslední se obrací k Bohu. Spolu s manifestovanou písňovostí se jedná o další odkaz k lyrické tradici. Nutno ovšem podotknout, že s ní Tkaczyszyn zachází svérázně: již ve zmiňované první básni neprosí o to, aby byl pozvednut do výšin k Múzám, ale naopak aby „hranice obratně nazval hranicemi a tančil v nich“. Právě tak se ve sbírce objevují v netradičních podobách národní klasici a hrdinové: Tadeusz Kościuszko proniká do básně jako ten, po němž je pojmenována ulice u psychiatrické léčebny, zmínka o jeho jmenovci, panu Tadeášovi, neodkazuje k hrdinovi Mickiewiczovy básně, ale ke stejnojmenné vodce. Míšení tradičních motivů s moderní inovací je patrné i na úrovni lexika, když se v jedné básni mohou potkat archaismus i vulgarismus.

Mezi návyky a závislosti, o kterých Tkaczyszyn zpívá, patří čtení knih, sexuální touha, duševní i fyzické choroby či alkoholismus. Poslední jmenovaný explicitně souvisí s básníkovou matkou, jejíž závislost sbírku otevírá a jejíž smrt zase uzavírá. Každý z návyků vyvstává po odeznění předchozího „pásma“ a je mu věnováno několik básní. Jednotlivé básně tematicky propojují opakující se strofy a většina návyků má svůj reprezentativní symbol v podobě předmětu. Některé jsou originální méně, jako lahev v případě alkoholismu, jiné důmyslnější, obzvláště v případě kamene, který jakožto tvrdý penis reprezentuje sexuální touhu. Téma návyku a závislosti navíc zajímavě souzní s formou celé sbírky: návyk je tvořen opakováním, což do značné míry platí i o výstavbě celé Písně o návycích a závislostech.

Z výčtu návyků je patrné, jak silně jsou spojené s prožíváním vlastní tělesnosti. S ním velká část básní souvisí. V tom je příznačný rovněž zmiňovaný odkaz na Pana Tadeáše: Tkaczyszyn k němu neodkazuje jako k inspirativnímu prameni ducha, ale jako k něčemu, co je možno okusit tělesně. Výrazná tělesnost, její vztah k duchovnosti a neurčitost hranice mezi oběma sférami lidství prostupuje řadu popisovaných „návyků a závislostí“. Nejvýrazněji to můžeme sledovat v případě duševních chorob, které jsou na jednu stranu, jak název napovídá, „duševní“, přitom se však neméně projevují fyzicky. Výsadní postavení mezi chorobami zaujímá schizofrenie, o níž se v souvislosti s autorem často hovoří. Ve sbírce se vyskytuje nejen tematicky, ale jako by prosakovala rovněž do způsobu psaní: to, jak se jednotlivé tematické bloky týkající se návyků a závislostí vynořují napříč básněmi, může připomínat zmatené myšlenky a halucinace, kterými trpí schizofrenik. Rovněž stavební kámen kompozice sbírky, tedy opakování, lze vykládat schizofrenicky – etymologicky je schizofrenie rozštěpení mysli, a pracuje-li Tkaczyszyn s opakováním jednotlivých slok, jejich závěr se od básně k básni často liší, přičemž pozměněný verš může tvořit pointu nebo významový zvrat. Mistrovsky toho dociluje obzvláště v části věnované matčinu alkoholismu.

Vedle výrazných motivických celků tělesnosti, originální reinterpretace tradice a návykovosti se Tkaczyszynovou sbírkou prolíná bohatá škála dalších témat, jako jsou víra, vzpomínání a paměť či smysl poezie. Mozaika originálně pojatých otázek, umně poskládaná do důmyslné a na opakování vystavěné kompozice činí Tkaczyszynovu Píseň o návycích a závislostech jedním z nejzajímavějších titulů letošní překladové poezie.