V sofistikovaném a ironickém rozjímání nad rodinou a věcmi s ní spřízněnými čtenáře nepřekvapí žádné experimentální výbuchy. Přesto Wichova kniha obdržela nejprestižnější polskou literární cenu a její téma překvapivě zapadá do poměrně plodného a využívaného rámce.
JH
Jakub Hankiewicz
Nové vydání sbírky raných sci-fi povídek zahájilo vydávání díla polského klasika žánru. Devět povídek přitom bezděčně připomíná, že svou literární kariéru autor zahájil psychologickým románem.
Oceněnou sbírkou s názvem Matečník debutuje polská básnířka Małgorzata Lebda na české překladové literární scéně. Její básně specifickým způsobem tematizují vztah k přírodě, rodině a ke krajině dětství. Množství významů a obrazů, které dokáže Lebda svým jednoduchým jazykem generovat, svědčí o velké hodnotě sbírky.
První český knižní průřez dílem básníka, který má v současné polské poezii solitérní postavení, přináší výbor z jeho absurdních, nonsensových básní, psaných záměrně nepoetickým jazykem a prozrazujících jeho kořeny v alternativě a literárním undergroundu. Výbor je komponován tak, že od prvotních básní zakotvených ještě v pozorování reality směřuje ke snovým, surrealistickým vizím.
Básně v próze filmové režisérky Bronky Nowické, oceněné polskou literární cenou Nike, přinášejí pestrou paletu variací dětského pohledu na každodenní předměty a jejich prostřednictvím na elementární životní otázky.
První český výbor z díla významného polského básníka Macieje Meleckého přináší témata smrti, smrtelnosti, tíhy bytí a každodennosti.
Tvorba polského literárního vědce a básníka Leszka Engelkinga už v češtině vyšla, nový výbor mapuje jeho nejnovější období. Pro polonistický svět je významný rovněž coby poslední překlad Václava Buriana před jeho „absurdně předčasnou“ (Engelkingovými slovy) smrtí.
Nejznámější sbírka nenapodobitelného a nezastupitelného polského básníka Eugeniusze Tkaczyszyna-Dyckého rozvíjí originálním způsobem tradiční lyrické prvky a je jedním z nejzajímavějších titulů letošní překladové poezie.
Rozsáhlý výbor z díla jednoho z polských „prokletých básníků“ – první reprezentativní souhrn jeho tvorby vůbec, vydaný dvojjazyčně – nabízí krátké básně zachycující okamžiky duchovního hledání, k nim komplementární lyrické prózy a další texty, které namnoze zachycují básníkovu tvorbu in statu nascendi. Sbírka tak trpí jistou nevyrovnaností. Prospěla by jí také lepší redakční práce.
K čtivosti knihy o Zbigniewu Herbertovi silně přispívá sám její předmět: barvitý život plný historek a žertíků, které si básník tropil jak z přátel, tak nepřátel, například agentů polské tajné bezpečnosti. Na své si při četbě přijdou ti, kteří rádi sbírají informace o vzájemných vztazích literárních velikánů ze středoškolských učebnic.
