Důvod, proč se Petr Hanzelka rozhodl věnovat detailněji tématu suchých zahrad, je s ohledem na klimatickou realitu posledních let nasnadě. Bohužel, srážek je málo, když už přicházejí, tak v podobě přívalových dešťů a zem není schopná je pojmout, mimo jiné také z důvodu devastace půdního fondu a nevhodných krajinářských postupů. Vody je čím dál méně nejen v povrchových tocích, ale i v podzemních zásobách, pitná voda je stále dražší a vzácnější artikl a do budoucna jistě vyvstane otázka, zda může být využívána pro zalévání zahrad.

Autor proto v knize Květiny pro suché zahrady nejen představuje bohatý sortiment rostlin, které zvládají měnící se podnebné podmínky, ale také radí, jaké postupy využívat, abychom vláhu v půdě co nejvíce udrželi a rostlinám pomohli přestát dlouhá období beze srážek. Knížka je skvělý rádce, jak vytvořit zelenou rozkvetlou oázu, která nebude zálivku potřebovat – snad jen při svém založení, než rostliny zakoření. Zahradu zajímavou také v zimním období, kdy ji mohou zdobit nápadité semeníky, různě zbarvené keře nebo trsy okrasných trav.

Suchá zahrada není jednotné stanoviště – některá místa se nalézají na plném slunci, jiná v polostínu či stínu úplném. Pro každé z nich tu najdete vhodnou kombinaci rostlin, jimž se v daných specifických podmínkách bude dařit.

Rostliny stepí a pouští u vás v zahradě
Hledáme-li vhodné rostliny, jež dokážou růst bez zálivky a vystačí s málem, musíme brát v potaz i jiné aspekty. Především specifiku našich zim, ať už je to výrazné střídání teplot, mrazy, období bez sněhové pokrývky, nebo naopak zamokření, či silné vysušující větry. A také odlišné rozložení srážek během roku, než na jaké jsou tyto rostliny zvyklé ve své domovině. Naštěstí jsou velmi flexibilní a schopné se mnohým nástrahám naší kotliny přizpůsobit. A tak tu můžeme jako trvalky přivítat mnohé suchomilné byliny ze Středomoří, vždyť třeba šalvěj, jablečník, pelyněk, šanta nebo fenykl u nás už dávno zdomácněly. Od dubna do června pokvetou rostliny z maďarských, ukrajinských nebo mongolských stepí. Nebo těch našich, na Pálavě. A severoamerické prérijní a stepní druhy zatraktivní zahradu v létě a na podzim. Do našich zahrad si ale našly cestu i květiny ze suchých oblastí Kalifornie, severního Mexika, centrální části Chile, jihozápadu Austrálie nebo jižní Afriky. Petr Hanzelka stručně představuje regiony, ze kterých suchomilné rostliny pocházejí, a z toho vyplývající specifika jejich pěstování. Zahradnické snažení je tak bohatší o další rozměr.

Využijme různých strategií
Mezi suchomilnými rostlinami najdeme spoustu letniček. Pokud budeme volit jejich botanické druhy, mohou se na stanovišti samy přesévat a zdobit zahradu dlouhá léta. Jejich pestrobarevné květy doplní víceletky s podzemními zásobními orgány, vykvétající časně zjara či na podzim. Jedinečný barevný aspekt, který zahradě propůjčují právě v období, kdy tu mnoho jiných barev nenajdeme, může opět vydržet dlouhé roky – vybereme-li ty vhodné ke zplanění.

Na slunečných a dobře odvodněných stanovištích se uplatní také sukulentní rostliny. A pak je tu obrovská skupina trvalek, polokeřů a keřů, využívajících různá funkční uzpůsobení, která jim dovolují zvládnout život bez většího množství vody. Zahradník by je měl znát, při navrhování zahrad mu budou neocenitelným vodítkem, jak rostliny kombinovat a kde najít pro každou to správné místo. Bývají to hluboké kořeny nebo naopak hustá síť mělkých svazčitých kořenů, listy uzpůsobené proti výparu, silná borka, fyziologická specifika pro lepší příjem vody ze suchých půd či různé formy symbiózy a parazitismu. Ovšem není třeba se bát, kniha je sice psána s hlubokou znalostí věci, ale je zcela srozumitelná a čtivá a nepředpokládá předchozí znalosti ze světa botaniky nebo fyziologie rostlin. A pokud bychom ji už chtěli označit za učebnici, poskytuje výuku snadno a ryze prakticky. Tomu pomáhá i bohatý fotografický doprovod, ať už v teoretickém úvodu, v části věnující se ukázkám výsadeb, nebo potom ve speciální kapitole, která je jakousi kapesní encyklopedií hlavních suchomilných druhů.

Udržet vodu v půdě – to je, oč tu běží
Zahradnickým přístupem můžeme nepříliš příznivý vodní režim zlepšit a usnadnit rostlinám životní podmínky, jak je to jen možné. Autor zmiňuje nutnost znát nejprve kvalitu půdy a podle potřeby ji umět vylepšit kompostem, uleželým chlévským hnojem, zeleným hnojením. A mulčovat, ať už organickým, nebo anorganickým mulčem, abychom omezili výpar a zlepšili vsakování vody. Poukazuje i na modernější metody, jejich výhody a úskalí – využití hydrogelů, hnojiv a také zahradnických textilií.

Suchomilné výsadby od A do Z
Na slunné stanoviště se budou hodit skalky, suché zídky nebo například suťoviště, málo využívaný, ale skvělý způsob, jak si založit „suchou“ zahradu. Okrasné rostliny lze kombinovat s užitkovými, stepní a prérijní květiny s travami, trvalky s keři. Další možností je založení květinové louky – možná na počátku trochu oříšek, aby byla navržena vyváženě, rostliny se ideálně zapojily, dlouhodobě se na místě udržovaly a celek působil harmonickým dojmem. Výsledkem však je funkční barevná radost.

Petr Hanzelka upozorňuje na úskalí suchých, polostinných a stinných stanovišť, která trápí srážkový stín, a rostliny tu navíc bojují s konkurencí kořenového systému stromů a keřů. I na tuto nesnáz existuje recept. V podobě jarních efemér využívajících slunce a vláhu časného jara, než se stromy zazelenají. A pak květin, jež zvládají suchý stín, ať už jsou to barvínky, bergénie, škornice, anebo dlužichy a kakosty. Bohužel, fotografie s ukázkami výsadeb nejsou detailněji popsány, to by laikům výrazně pomohlo. Naopak dobrou představu si každý zájemce o realizace zahrad udělá ze snímků, jež ukazují vývoj výsadby během několika následujících let.

Při listování se dostáváme k docela bohaté encyklopedické části, ani bychom ji v tak útlé knížce nečekali. Škoda jen, že hesla nejsou řešena jednotně a u některých druhů je informací opravdu velmi málo. Snadnější orientaci by jistě pomohl bodový úvod, zda je rostlina určena pro slunečné stanoviště, či stín, jakou má výšku a šířku, kdy kvete a jakou barvou, data k výsevu nebo výsadbě. Ovšem pokud se rostlina udržuje na stanovišti samovýsevem, autor tuto skutečnost uvádí. A seznamuje čtenáře s druhy u nás zatím nepříliš známými – jako příklad mohou sloužit Zauschneria, Daela nebo Heterotheca.

Publikaci vřele doporučuji jako skvělého rádce při zakládání suchých zahrad. Měnící se klimatické podmínky nás zřejmě donutí o této variantě řešení přemýšlet častěji. S knihou Petra Hanzelky budou takové zahradní kouty krásné, různorodé a dlouhodobě snadno udržitelné.

Knihu Květiny pro suché zahrady si můžete prohlédnout či zakoupit na webu nakladatelství Grada.