Zátiší (z oddílu Z Polabí)
Na rozpažené větvi
staré hrušně
zůstala králičí tlapka
oběšena
v pevném provázku
tlapka je šedá
provázek žlutý
nebe temné
netečné

Sándor Márai (z oddílu Konec konců)
V bolestech umřela
jeho žena
zakrátko syn
poznamenal si
skutečnost je němá
zůstal sám
bez důvodu žít
pak jednoho dne
skoro slepý bezmocný
ráno v poledne večer
nevím přesně
prostřelil si spánek
možná srdce
které začalo
tak jako tak
samovolně pukat

(Sándor Márai, 1900–1989, maďarský básník a spisovatel, autor několika románů, například Svíce dohořívají a Odkaz Ester)

Celina, dívka z ghetta (z oddílu Z Krakova)
Krásná dívka
kdekdo říkal
nejkrásnější
nevolá nekřičí
neprosí nevěří
běží běží v očích úžas
ale spíš strach
a střelhbité střely
ve zmateném těle
najednou třeskuté ticho
hluché prázdno
život a smrt
smrt a život
a dívčí tělo
plnoštíhlé plné
do kaluže krve
násilně položené
znám jen jméno
Celina
krásné jméno
Celina