Není to tak dávno, co se u nás o severskou mytologii zajímala jen hrstka nadšenců, převážně fanoušků metalu a vikingů. Pak ale do kin po celém světě vstoupil americký film Thor a poptávka po příbězích o bozích severského panteonu notně vzrostla. Není proto divu, že se úkolu převyprávět přístupnější formou příběhy z Poetické a Prozaické Eddy, unikátních památek středověkého písemnictví, ujal natolik úspěšný fantasy spisovatel, jakým je Brit Neil Gaiman (nar. 1960), a že jeho kniha, nazvaná jednoduše Severská mytologie, vyšla záhy po anglickém vydání i v českém překladu. A to i přesto, že v angličtině i češtině jsou už z dřívějška k dispozici takřka totožné publikace.

Severská mytologie připomíná sbírku vzájemně propojených povídek. Po stručném představení „hráčů“, tedy těch nejdůležitějších bohů, následuje vznik života z nicoty spolupůsobením chladu a horka. Povstane praobr Ymi, jehož části těla poslouží ke stvoření světa. Oporou světa se přitom stává jasan Yggdrasil. Po stvoření světa, které je líčeno popisným stylem, se Gaiman přesouvá k samotným mytologickým příběhům, v nichž důležitou roli zpravidla hrají bohové. Nejčastěji nejsilnější z nich Tór se svým pozoruhodným kladivem, nepřekonatelnou zbraní na obry, co se vždy vrátí zpět ke svému majiteli. Dozvídáme se, jak Tór kladivo získal a jak s ním málem pobil mnoho obrů. Nesmí chybět ani zrádný Loki, který svými vylomeninami mnohokrát dostane ostatní do potíží, ale díky důvtipu se mu zpravidla podaří vše napravit. Doslova nezapomenutelné je líčení, jak se Loki promění v klisnu, aby zabránil horskému obrovi v dostavění hradby kolem Ásgardu, sídla bohů, a odláká mu proto jeho hřebce. O několik měsíců později se vrátí s osminohým hříbětem jménem Sleipni, které věnuje Ódinovi. Všechny barvité příběhy však směřují k nevyhnutelnému konci, k takzvanému ragnaröku, soumraku bohů.

Soumrak bohů se jmenuje také české převyprávění severských mýtů nordistky Heleny Kadečkové a vzhledem k námětu nelze obě publikace nesrovnávat. Obě knihy jsou stylově i obsahově velmi podobné. Při převyprávění hojně využívají moderní jazyk, přímou řeč a dialogy, autoři dodávají textu na dějovosti a spádu, postavám na životnosti. Příběhů, které je možno převyprávět, je v Eddě omezené množství, není tudíž nic zvláštního, že se zápletky do značné míry překrývají. Texty se nicméně poměrně hodně liší v detailech, například v Gaimanově kapitole Rybářská výprava Hymiho a Tóra je oproti Soumraku bohů zcela odlišná Tórova motivace, proč se vypravuje za obrem Hymim, okolnosti, za jakých zaútočí na hada Midgardsorma, důvod, proč se mu útok nepovede, i způsob Hymiho smrti. Helena Kadečková do příběhů navíc zapracovala vybrané eddické verše, které pěkně dokreslují atmosféru a obohacují text o autentický literární pramen. K celkovému dojmu „dvojčat“ přispívá i stejný úzus v případě českého přepisu vlastních jmen a používané terminologie.

V knize Heleny Kadečkové čtenáři jistě ocení fundovaný doslov představující historické souvislosti vzniku a recepce literárních pramenů, které se staly předlohou knihy. Odnesou si tak nejen lepší povědomí o panteonu severských bohů, ale také základní uvedení do světa staroseverské literatury. V Severské mytologii takový doslov bohužel není. Najdeme tu jen poměrně krátký úvod, v němž se Gaiman vyznává ze svého obdivu k vikinským mýtům a kde uvádí, jak se vůbec k jejich převyprávění dostal. Naopak na konci knihy potěší slovníček, který je sice dostupný i v jiných publikacích, ale je praktické mít ho při čtení při ruce. A velmi zdařilá je i obálka s Tórovým kladivem Mjöllni, vyvedená ve zlatě a stříbře. Zároveň ovšem trochu navozuje dojem, že obal předčil poněkud průměrný obsah. Vůči spisovateli takového formátu mám vysoká očekávání a ta se naplnit nepodařilo. Knize chybí výraznější přidaná hodnota, například objevná interpretace, inovativní adaptační strategie nebo osobitý autorský styl, a proto působí dojmem, že by ji mohl napsat takřka kdokoli jiný.

Severskou mytologii lze nicméně přesto doporučit všem, kdo se staroseverskými mýty dosud neměli tu čest a mají zájem o přístupný úvod do fascinujícího světa neohrožených válečníků a válečnic, bohů a bohyní.