Nakladatelství Euromedia ‒ Odeon ve své ediční řadě Světová knihovna nabízí českým čtenářům další dílo jednoho z nejúspěšnějších čínských spisovatelů současnosti Liou Čen-jüna (Liu Zhenyun, nar. 1958 v provincii Che-nan/Henan). Jeho román Kuchař, chmaták a realitní magnát (Wo ťiao Liou Jüe-ťin / Wo jiao Liu Yuejin) v Číně vyšel právě před deseti lety, v roce 2007.

Autora románu Liou Čen-jüna není třeba českému čtenáři se zájmem o moderní čínskou literaturu příliš detailně představovat. V českém překladu je již dostupný jeho další slavný román Manžela jsem nezabila (Wo pu š’ Pchan Ťin-lien / Wo bu shi Pchan Jinlian, v překladu Zuzany Li vydal roku 2016 rovněž Odeon). Časopisu iLiteratura.cz Liou také během své letošní dubnové návštěvy Prahy poskytl rozhovor. Připomeňme tedy snad jen tolik, že romanopisec, autor filmových scénářů a jeden z nejlépe placených čínských autorů současnosti Liou Čen-jün je ročník 1958, pochází z venkovského prostředí a mládí strávil službou v armádě.

Jak je možná z uvedeného původního názvu románu zřejmé i těm, kteří neovládají čínštinu, také v případě tohoto Liouova díla (stejně jako v románu Manžela jsem nezabila) jsou překladatelé nuceni uchylovat se k vytvoření názvu, který v cílovém jazyce vystihne jeho obsah a zaujme potenciální čtenáře. V originále je totiž kniha pojmenována velmi prostě a přímočaře: Jmenuji se Liou Jüe-ťin. Překladatelka Zuzana Li použila v češtině ekvivalent anglického titulu knihy: The Cook, the Crook and the Real Estate Tycoon, který zní mnohem lákavěji, a navíc je v něm obsažen termín tycoon (magnát), výraz vypůjčený v polovině 19. století z japonštiny, kam se původně dostal z čínštiny.

Hlavním hrdinou románu je již zmiňovaný kuchař Liou Jüe-ťin, který se po rozvodu přestěhoval do Pekingu, kde vaří námezdním dělníkům pracujícím na stavbě jedné z mnoha nově vznikajících moderních výškových budov. Liou je v mnoha směrech zklamaný: rozvedl se kvůli nevěře bývalé ženy, dospívající syn, kterého se rozhodl živit a vychovávat sám, po něm neustále chce peníze a navíc, jak se později ukáže, ani nedokončí střední školu. Kuchař žije ve velmi prostých podmínkách v přístěnku vedle kuchyně, v níž přes den pracuje. Kadeřnice Man-li, s níž by rád navázal vztah, o něho příliš nestojí. Liou si navíc občas přihne a pak trpí samomluvou, což ho přivádí do nečekaných situací a problémů. Navíc není žádné neviňátko, rád si bokem něco přivydělá – ne vždy poctivě. Své naděje upíná k šedesáti tisícům jüanů, které mu má vyplatit současný manžel jeho bývalé ženy jako odstupné a náhradu škody. Dlužní úpis, který to stvrzuje, nosí ve své ledvince. Už tento fakt ho naprosto výstižně charakterizuje: vidíme před sebou člověka, jakého známe z míst, kde i u nás vznikají novostavby. Ledvinka je pro stavební dělníky typická – nepřekáží při práci, obepíná tělo, a jeví se tedy jako bezpečné místo pro doklady a dokumenty. Ovšem lze ji také snadno ukrást, což se stane i Liouvi, který v ní v tu chvíli má uschovány veškeré úspory a dlužní úpis.

Kuchař se se ztrátou nemíní smířit a vydává se po stopě zloděje známého jako Černá maska. Ten se dostane do potíží s vůdci pekingského podsvětí, protože kradl v cizím rajónu. Vykoupit se může tím, že vyloupí jednu z vil v luxusní rezidenční čtvrti. A že se smůla lepí na paty nejen kuchaři, ale i ostatním postavám, s nimiž nás autor postupně seznamuje v jednotlivých kapitolách, je Černá maska při krádeži přistižen a jediné, co si odnese, je dámská kabelka. O tu ho vzápětí připraví kuchař, který ho stopuje. Netuší, že se mu právě do rukou dostala časovaná bomba. V kabelce totiž byla fleška s velmi choulostivým materiálem, jehož prostřednictvím se realitní magnát, generální ředitel Jen Ke, pokouší vydírat předsedu úřadu pro správu pozemků a nemovitostí Ťia a vedoucího jeho kanceláře zvaného Starý Lin. Kabelka patřila jeho ženě, s níž se právě chtěl rozvést. Autor roztáčí vír událostí, v němž jeden druhého špehuje a pronásleduje a současně se snaží vytěžit pro sebe maximum. Nechybějí únosy, tajně smluvené schůzky, některým postavám jde dokonce o holý život. Paradoxem je, že kuchař zpočátku ani netuší, k čemu je taková fleška dobrá, natož co je na ní uloženo.

Liou Čen-jün líčí současnou Čínu, oscilující mezi drsným kapitalismem a komunistickou byrokracií, velmi realisticky, bez patosu. Nesklouzává k sociálněkritickému pojetí ani k pouhé parodii, což je dobře patrné na stylu, jakým líčí dnešní Peking. Nepopisuje ani krásu zbylých památek, ani zánik starých čtvrtí, ani děti žebrající pod přemostěními širokých ulic, ani moderní architekturu. Líčí moderní město, které by samo mohlo být jednou z románových postav, ale zůstává spíš jen načrtnutým pozadím, před nímž se odvíjí děj s prvky detektivního příběhu, soudničky, grotesky i tragikomedie zároveň. Zachovává úměrnost a rovnováhu, z jeho románu není nijak patrné, zda vůbec některému z hrdinů straní. Nešetří ani Liou Jüe-ťina, s nímž by snad mohl soucítit. Naopak i jeho samotného ukazuje jako jednoho z těch, kteří se snaží přijít k penězům a nějak to se životem skoulet ve svůj prospěch. On ani ostatní hrdinové románu nejsou nijak hrdinští, jsou vylíčeni velmi komplexně a realisticky, čtenář je může snadno ztotožnit s lidmi z prostředí, v němž sám žije. Přestože se děj odehrává v Pekingu, kniha postrádá jakýkoli nádech exotiky. Liou se soustředí na obecnější témata, jako jsou korupce, moc peněz a informací, vydírání a partnerské vztahy připomínající spíše vztahy obchodní.

Otevřený konec románu, který lze chápat jako autorův šprým na účet napjatých čtenářů, naznačuje, že kuchařovo klopotné snažení domoci se svých šedesáti tisíc, díky nimž by si mohl otevřít vlastní restauraci, a přijít tak, jak se on sám domnívá, k nějakým penězům, bude mít přinejmenším ještě jedno dějství. Čtenáře jistě zaujme i překladatelčino pojetí přímých řečí postav pocházejících z různých čínských provincií. Do úst jim vkládá různé (spíše moravské) dialekty, takže se hned na první straně dočteme, že: „Ani nemožeš řict, že si ty dva měli dávat majzla, bo pech je prostě pech…“