Nakladatelství Euromedia – Odeon ve své ediční řadě Světová knihovna představuje českým čtenářům nejnovější dílo jednoho z nejúspěšnějších čínských spisovatelů současnosti Liou Čen-jüna (nar. 1958 v provincii Che-nan/Henan). Jeho román Manžela jsem nezabila (Wo pu š’ Pchan Ťin-lien/Wo bu shi Pchan Jinlian) v Číně vyšel roku 2014 a okamžitě přispěl autorově již tak značné popularitě.

Hrdinkou knihy Manžela jsem nezabila je Lotos Liová, venkovská žena z městysu Zákruta, jejíž životní peripetie sledujeme. Všechny její problémy začaly, když zjistila, že je podruhé těhotná, což vzhledem k platným zákonům znamenalo jisté potíže s úřady. Navrhla manželovi, aby se naoko rozvedli a nějaký čas po narození dítěte se znovu vzali. Manžel ji však zradil a oženil se s jinou. Pro Lotos tak začala dlouhá cesta, jejímž smyslem a cílem mělo být zneplatnění rozvodu. Nejprve se obrátila na mladého soudce Wanga se žádostí, aby celou záležitost vyřídil. Ještě předtím však měla v úmyslu vyřešit celou záležitost mnohem jednodušším způsobem – nechat bývalého manžela zabít. Ovšem ani jedné z těchto variant není souzen úspěch. Lotos se postupně obrací se svými stížnostmi i žádostmi o pomoc na řadu mužů. Jejich soupisem a stručnou charakteristikou ostatně román začíná – jako by se jednalo o text dramatu.

Jak v doslovu vysvětluje překladatelka Zuzana Li, v originále se román jmenuje Já nejsem Lotos Pchanová. Čínskému čtenáři toto jméno asociuje stejnojmennou zákeřnou krásku a vražedkyni, hrdinku slavného čínského románu ze 16. století Slivoň ve zlaté váze (Ťin pching mej/Jin ping mei, česky vyšla roku 1948 jeho zkrácená verze, nazvaná Půvabné ženy). Postava Liouova románu si vyslouží tuto hanlivou přezdívku na samém počátku svých snah o nápravu křivdy, jež se jí stala. A hned má o důvod víc, proč svou při dotáhnout až do konce, ať ji to stojí cokoli. Svou stížnost žene – marně, ale neúnavně – stále výš, až se nakonec rozhodne protestovat při sjezdu Všečínského shromáždění lidových zástupců. V Pekingu vyhledá dávného spolužáka ze střední školy Čaoa Hlavouna, kterému se vždycky líbila, a ten je ochoten jí pomoci.

Lotos je sice při shromáždění zadržena, ale její případ přece jen přišel na přetřes. Jeden ze členů ústředního výboru ji přirovnal k Zelíčce, hrdince slavného soudního případu z doby vlády dynastie Čching (Qing), jež byla křivě nařčena z vraždy manžela a až dlouhé šetření prokázalo její nevinu a odhalilo korupční skandál. V Lotosině případě byli odvoláni: městský prefekt, okresní tajemník, předseda okresního soudu a předseda odborné soudní komise, další byli pokáráni. Tak končí první ze tří kapitol románu, nazvaná Toho roku.

Druhá kapitola Po dvaceti letech začíná zcela opačnou situací, než jakou román začal. Tentokrát přichází soudce Wang, doprovázený dalšími úředníky okresního soudu, za Lotos, aby ji přesvědčil, ať už konečně přestane jezdit do Pekingu s udáním. Liou v této části románu ukazuje, co v lidech způsobuje nedůvěra. Lotos totiž byla opravdu rozhodnutá na všechno zapomenout, ale to, jak s ní různí funkcionáři jednali, jak se ji snažili – ve svůj prospěch a pro svůj klid – uchlácholit a uplatit, ji znovu vyburcovalo. Zklamali ji i někteří její blízcí, jimž důvěřovala. Rozuzlení příběhu jen zintenzivňuje pocit marnosti, který při četbě postupně narůstá. Závěrečnou kapitolou Hra je hra Liou Čen-jün z dojemného, tragického příběhu náhle udělá frašku, pouhou historku pro pobavení čtyř starých mužů, hrajících pravidelně madžong.

Liouův román líčí realistickým způsobem únavnou životní každodennost ženy, jež se rozhodla domoci se svých práv navzdory tomu, že nemá žádné vlivné přímluvce ani dostatek prostředků na to, aby si zkorumpované úředníky, jejichž jediným zájmem je udržet si své obtížně vydobyté místo a pokud možno vyšplhat ještě o kousek výš, mohla koupit. V textu místy probleskuje satirický tón, ovšem důvod k smíchu hledá čtenář jen těžko. Zajímavé je i to, jak obratně se autor vyhnul byť jen náznaku polemiky s čínskou politikou jednoho dítěte, vždyť nebýt příslušného zákona, prožila by Lotos možná docela obyčejný a snad i trochu šťastný život. Na otázku, zda mělo její celoživotní snažení smysl, ať si čtenář odpoví sám. Důvodů k zamyšlení bude mít během četby víc než dost a díky zdařilému překladu Zuzany Li mu stránky budou před očima rychle ubíhat.