Dramatik, romanopisec a povídkář William Somerset Maugham (1874–1965) byl nejlépe placeným britským autorem 30. let, přestože se jednalo o období, kdy tradiční román klesal na popularitě a do popředí se dostávaly experimentální romány Virginie Woolfové, Jamese Joyce nebo Williama Faulknera. Navzdory novým trendům v literatuře si Maugham díky svému talentu zaujmout chytlavým příběhem, exotickým prostředím a líčením vnitřních pohnutek hlavních hrdinů dokázal uhájit místo jednoho z nejoblíbenějších romanopisců své doby. Nepokoušel se ohromit čtenáře intelektem ani rafinovaností vyprávění, ale zaměřoval se především na vykreslení vztahových a společenských problémů a inspiraci hledal převážně ve svém životě – ztrátě rodičů v raném dětství, neuspokojivém manželství a hledání sexuální orientace, koktání, studiu medicíny a lékařské praxi nebo v cestování po jihovýchodní Asii. Maugham nejenže jako Ernest Hemingway sloužil za první světové války jako řidič záchranky Červeného kříže, ale s americkým spisovatelem sdílí také střídmý narativní styl bez okras. Tím inspiroval například George Orwella, který o něm prohlásil, že byl jeho největším vzorem právě pro přímočarý styl bez kudrlinek.

Román Barevný závoj v ledasčem připomene Maughamův nejznámější román O údělu člověka (Of Human Bondage), ve kterém autor popisuje životní příkoří mladého studenta medicíny, s kterým cloumají emoce. Zatímco titul O údělu člověka si Maugham vypůjčil ze Spinozovy Etiky, název Barevný závoj pochází z jednoho ze Shelleyových sonetů, kde zaznívají slova „nezvedej barevnou roušku, kterou ti, kdo žijí, zvou životem“. Hlavní hrdinka románu, mladá svobodná Britka Kitty Garstinová, žijící z peněz svých rodičů, však básníkova doporučení nedbá, vdává se za velmi inteligentního, rezervovaného a o několik let staršího bakteriologa Waltera, kterého, přestože dělá, co jí na očích vidí, záhy začne podvádět se šarmantním, společensky vysoce postaveným, ženatým Charliem Townsendem. Kitty brzy zjistí, že románek s vtipným a velice přesvědčivým Charliem nepředstavuje pouhé rozptýlení ve stereotypním a nudném životě s Walterem, ale že se do Charlieho opravdu vášnivě zamilovala a je na jeho přízni zcela závislá. Kittyin manžel, který není vůbec tak nevšímavý a flegmatický, jak si jeho naivní žena myslí, nevěru hned v úvodních kapitolách románu odhalí a posléze už se Maugham věnuje jen líčení jejích důsledků a toho, jak Kitty, která zpočátku věří, že se Townsend okamžitě rozvede a vezme si ji, přichází o iluze a postupně se učí nést svou vinu.

K osobnímu zrání hlavní hrdinky autor využívá změnu prostředí. Kitty je donucena následovat svého manžela z bezpečí Hong Kongu, kde sídlí koloniální smetánka, do provinčního města zasaženého epidemií cholery, kam se Walter rozhodne odcestovat jako lékař. Kitty je zpočátku nešťastná a šokovaná, ale brzy začne zjišťovat, že život není černobílý. Postupně se díky odstupu odpoutává od své minulosti v Hong Kongu a na manžela, který denně riskuje život při práci s nakaženými, se začíná dívat vlídněji a s obdivem. Později se dokonce do boje s nákazou sama zapojí a snaží se být celé komunitě užitečná. Když si ovšem Kitty začne myslet, že konečně překonala svou ješitnost a sobeckou povahu, život jí zasadí další ránu a později se před ní objeví nová zkouška, v které je těžké nepodlehnout.

Právě vnitřní pohnutky a úvahy hlavní hrdinky představují důvod, proč je román Barevný závoj tak čtivý. Bez nich by se jednalo o pouhý milostný román, ve kterém je hlavní zápletkou milostný trojúhelník, ale právě popis Kittyina způsobu myšlení v kontrastu s tehdejšími konvencemi z něho dělají zajímavou studii své doby. Čtenář zpočátku ke Kitty a její marnivé povaze cítí odpor, ale autor románu postupně odhalí i její dětství, vztah s rodiči a vztah mezi rodiči navzájem a postupem času je čtenář nucen s hlavní hrdinkou, jejíž jednání není ani zdaleka příkladné, sympatizovat. Kitty tak při čtení románu osciluje mezi pozicí viníka a oběti, která se snaží nalézt klid v duši. Její hledání správné životní cesty a uvědomění si minulých chyb doprovází několik epifanií, se kterými Maugham pracuje podobně jako James Joyce ve sbírce povídek Dubliňané. Příkladem takové epifanie je moment, kdy Kitty poprvé na ulici spatří znetvořeného žebráka, který zemřel na choleru, a uvědomí si, jak tenká je hranice mezi životem a smrtí.

Autor v románu Barevný závoj také popisuje sklonek britského kolonialismu v Asii a zaměřuje se především na to, jak pohrdavě kolonizátoři nahlíželi na místní původní obyvatele. Protiváhu tohoto nazírání v románu představuje celní komisař Waddington, postarší Brit, který se s orientálním koloritem sžil natolik, že opovrhuje západním životním stylem, žije s Číňankou a dívá se na život s východním nadhledem. Prostřednictvím této postavy Maugham znázorňuje střet odlišných kultur, náznakově a poněkud ironicky kritizuje západní „vyspělou“ civilizaci, která si často přivlastňuje patent na pravdu. Kitty navíc díky Waddingtonovi nadzvedává onen barevný závoj z titulu románu. Obecně lze říci, že autorovo celoživotní cestování a konfrontace s odlišnými lidmi a kulturami jeho románům dodává pestrost, nadhled a shovívavost k rozličným projevům chování jednotlivých postav.

Stejně jako ostatní Maughamovy romány je i Barevný závoj do značné míry inspirován autorovým životem. Kittyin manžel Walter je tentokrát bakteriolog a ne lékař, jak tomu u Maughama, který studoval medicínu a praktikoval v nemocnici, obvykle bývá, a jeho racionální povaha představuje protiváhu emocemi ovládané Kitty. Obě tyto postavy tedy s autorem, který byl na jednu stranu velmi pragmatický a na druhou stranu se nechával unést vlastními pohnutkami, sdílí určité charakterové vlastnosti. Hlavním tématem románu není jen problém v manželském vztahu, ale také určitý problém mezi rodiči a dětmi, kterým se autor ve svých románech často zabývá, patrně kvůli tomu, že byl sám o lásku rodičů připraven dost brzy a že se svým strýcem, jenž se ho po smrti rodičů ujal, nevycházel moc dobře. V předmluvě románu autor přiznává, že vzorem pro postavy příběhu mu byli lidé, které sice dobře znal, ale kteří nic takového, co se děje v románu, nikdy neprožili. Navíc v textu deklaruje, že se jedná snad o první román, pro který nejprve vymyslel zápletku a teprve pak do něj dosazoval postavy, což je evidentní z jasné ucelené struktury a závěru románu, který podtrhuje záměr celého textu. Silné a dobře vystavěné vyprávění, inspirované pasáží z Dantova Pekla, tak přímo vyzývá ke zfilmování, kterého se Barevný závoj dočkal již třikrát, naposledy v roce 2006 s Naomi Wattsovou v hlavní roli, což přispělo k další vlně zájmu o tento román.