Na počátku bylo nedonošené dítě narozené na samé hranici životaschopnosti – bytost, která se vejde na dlaň a v prvních měsících života balancuje na hraně života a smrti. Tento zážitek z autorčina blízkého okolí v ní vyvolal otázku: pokud takové dítě přežije, co se z něj může stát? Tak se zrodila literární postava Minnie Panisová, mladá úspěšná konceptuální umělkyně, jejímž tvůrčím materiálem je vlastní život. Na základě jejího příběhu autorka zkoumá řadu témat: hranici mezi uměním a kýčem, paradoxní touhu přitáhnout pozornost zmizením, úsilí o nezávislou existenci v soukromí, ale současně závislost na tom, zda naši existenci někdo vidí, přesněji zda se na nás někdo dívá – ať už má takové „boží oko“ jakoukoli podobu. Autorka nezapře literárněvědné vzdělání, a tak kniha obsahuje skryté i méně skryté narážky na dílo jejích literárních idolů (z nizozemských autorů hlavně Cees Nooteboom a Frans Kellendonk, ze světové literatury Kurt Vonnegut a jeho Jatka č. 5, Šťastné dny Samuela Becketta či poezie Fernanda Pessoy (Ricarda Reise). V současném chóru mezinárodních bestsellerů tu zaznívá přemýšlivý hlas nové nizozemské spisovatelské generace.