V éře, kdy adaptace superhrdinských komiksů vládnou světovým kinům, se zdá být propojení filmového a komiksového média něčím samozřejmým a vyhledávaným. České komiksy však žádný velký zájem filmařů nezaznamenávají, ostatně ani dvě výjimky z pravidla nedopadly ideálně: Alois Nebel si sice užil evropskou slávu (účast na festivalu v Benátkách a následně Evropská filmová cena za nejlepší animovaný film), ale scénář šel spíše proti duchu předlohy hlavně v nerespektování povahy titulní postavy, Čtyřlístek ve službách krále šokoval nevídanou mírou zapojení product placementu do děje. Navzdory tomu a i navzdory přihlouplému příběhu byl ale v kinech relativně úspěšný a jeho producent Miloslav Šmídmajer na letošní rok chystá nejen druhý díl, ale také další animovaný film Jack Russel zachránce planety. Stejnojmenný komiks, který vyšel na podzim loňského roku, je tedy spíše vedlejší produkt podstatně nákladnějšího filmového projektu, jakýsi vylepšený storyboard, jejichž kreslením ostatně před lety začínal svou kreslířskou kariéru i Jaromír Švejdík, spolutvůrce Aloise Nebela.

Asi těžko od výsledné knihy, která se rozsahem blíží formátu komiksového románu, čekat nějaké zázraky, ani nevysoká očekávání však nezabrání zklamání. Když už se povzneseme nad to, že Martin Skam Krejčí přiznaně kopíruje kresbu Vladimíra Jiránka (ve světě komiksu ani filmu to ostatně není nic neobvyklého, různí anonymní kreslíři pokračují ve stylu veleúspěšných jmen Walt Disney, Peyo nebo Uderzo a ostatně Jiránkova kresba posloužila jako předloha už pro animovaný seriál Pat a Mat – ovšem loutkový), přece jen se brzy ukáže, že Jiránkova jednoduchá linka je sice snadno napodobitelná, ale Krejčí postrádá jeho smysl pro zkratku a nenápadnou dynamiku. Naopak okénka zaplňuje postavami, předměty a pozadím, což jde přesně proti vyprázdněným černobílým Jiránkovým vtipům. Pro pořádek dodejme, že Vladimír Jiránek se přinejmenším jednou pustil do standardního komiksu (nepočítáme-li množství fázovaných anekdot nebo leporel s příběhy Boba a Bobka), a dokonce v barvě připravil pro časopis Čtyřlístek čtyřstránkový komiks o boxujících králících, kde zůstal své minimalistické poetice věrný. Bylo to ovšem ještě v předpočítačové éře, takže vše byla poctivá ruční práce na rozdíl od té Krejčího, která působí poněkud sterilně.

Zároveň Krejčímu přiznejme, že po začtení se do příběhu jeden zapomene na jiránkovskou inspiraci a smíří se s kresbou, která sice není bůhvíjaká, ale celkem si drží styl a stabilní úroveň, řazení oken je sice tradiční a dosti mechanické, ale občas se některé stránky z šedi vymaní, a pro děti mladšího školního věku to jakžtakž stačí, jakkoliv už v češtině pro tuto věkovou skupinu vycházejí podstatně lepší komiksy v čele s Pearsonovou Hildou.

Podobně jako v případě kresby, i z toho, jak je postaven příběh, se zdá, jako by především naplňoval producentské zadání. Někdy lehčeji, občas však spíše dosti těžkopádně dodržuje tradiční scenáristická pravidla: na začátku rychle nějakou akcí představit hlavní postavy, rozlišit sympaťáky a padouchy, přidat nějaký ten humor, zde vesměs dosti infantilní. Rozvinout děj v několika liniích, které se začnou později propojovat, vše špikovat honičkami a gagy a v samém závěru zahrozit hlavním hrdinům velkolepým nebezpečím. Vše to vlastně funguje, jen se vnucuje pocit, že když se to bude na plátně hýbat a bude to podpořeno zvuky a hudbou, teprve tehdy to bude kompletní.

Podobně je to s postavami a zápletkou: inteligentní pes Jack Russel a jeho lidský kamarád a parťák jsou hrdinové přímo modeloví. V osobním životě se spíše potácejí (jsou to bordeláři a trochu nerdi), zato po profesní stránce vynikají jako machři technici, kteří dokáží spravit a vylepšit snad vše, na co sáhnou. Proti nim stojí mocný vládce nad elektřinou ve futuristickém městě, do děje se brzy zapojí ufoni, rodí se velké vynálezy a cestuje se časem, což jsou vesměs motivy používané v komiksech a animovaných filmech pro děti opakovaně. Inovativních věcí tu najdeme málo, sympatickým prvkem je obživlá mimozemská navigace, která je zdrojem nečekaných situací i nápaditějšího humoru. Momenty fádní a odvozené se střídají s invenčnějšími, příběh má spád, ale také několik zvláštních skoků proti logice děje. Děti komiks možná zhltnou snáze, poučenější čtenář se každou chvíli ošije, ale nakonec také dočte do konce. Ani pak si ale není jistý, jestli to nebyla úplná ztráta času.