Spisovatel a novinář Norman Ohler (*1970) je německým čtenářům známý jako autor několika románů, přičemž svou prvotinu Die Quotenmaschine publikoval v roce 1995 jako první německý píšící spisovatel na internetu. O devět let později uskutečnil rozhovor s Jásirem Arafatem, v Arafatově životě vůbec poslední. Mezinárodní pozornosti se autorovi dostalo v souvislosti s jeho debutem v kategorii literatury faktu s názvem Der totale Rausch (Totální rauš), kde se Ohler zabýval jednak rolí drog při válečných úspěších Němců v prvních letech druhé světové války, jednak drogovou závislostí samotného Adolfa Hitlera. Šokující nebylo ani tak samotné odhalení těchto skutečností, jako spíše vylíčení rozsahu, v jakém k užívání drog docházelo, což autor ještě zvýraznil tematickou úpravou nejznámějších nacistických sloganů jako Sieg High, Ein Volk. Ein Reich. Ein Dealer či koneckonců samotným názvem knihy, odkazujícím na Goebbelsův známý výrok o totální válce. V překladu Niny Fojtů knihu vydalo v roce 2016 nakladatelství Host.

iLiteratura: Při čtení vaší knihy jsem se neubránil pocitu, že drogy hrály v nacistickém Německu podobnou roli jako alkohol v Sovětském svazu. Můžeme zde skutečně vidět určité paralely, nebo jsou mezi těmito dvěma příklady zásadní rozdíly?
Norman Ohler: Alkohol má v Sovětském svazu, respektive v Rusku mnohem delší historii, zatímco povzbuzovací prostředky byly v době války novým výrobkem, patentovaným teprve v roce 1937. Metamfetamin nebyl v kultuře zakotven, byl něčím novým, umělým, a tím pádem také problematičtějším, kromě toho působí silněji než alkohol. Už z toho vyplývají určité rozdíly. Armády nicméně vždy používaly nějaké stimulační prostředky a dlouhou dobu to byl alkohol. Za druhé světové války ho používala Rudá armáda, ale třeba i francouzská armáda zásobila v době německé invaze své vojáky 3500 nákladními auty naloženými červeným vínem a každý voják měl příděl tři čtvrtě litru na den. Metamfetamin je na krátké tažení asi lepší než alkohol, naopak při dlouho trvajících bojích, jaké se odehrávaly později na východní frontě, je pravděpodobně lepší alkohol, protože metamfetamin při dlouhodobém užívání může způsobit silné zdravotní potíže. Alkohol dokáže lidský organismus lépe zpracovat.

iLiteratura: Někteří badatelé se dokonce vyjadřují v tom smyslu, že prohibice, kterou v rámci svých reforem krátce zavedl Michail Gorbačov, výrazně přispěla k pádu sovětského impéria, protože lidé vystřízlivěli a viděli náhle svou bídnou situaci jasnýma očima.
Norman Ohler: U Hitlera tomu bylo dle mého názoru podobně. Od okamžiku, kdy se válečná karta obrátila, lze pozorovat, že Hitler bral drog velmi mnoho, a já se domnívám, že prostě nechtěl věci vidět jasně. Proto se uchýlil do své umělé reality, vytvořené nejen pomocí drog, ale také tím, že byl stále ve svém bunkru a mluvil pouze s lidmi, kteří s ním souhlasili. Když člověk nechce vidět realitu, často k tomu patří drogy.

iLiteratura: Spojení nacismu a drog je bezesporu zajímavé téma, u kterého je pozornost čtenářů předem zajištěna, ale vy jste první, kdo látku předkládá široké veřejnosti, dosud vzniklo jen několik studií publikovaných v odborných periodikách. Čím si vysvětlujete dosavadní malý zájem?
Norman Ohler: Alkohol a společnost, respektive drogy a společnost, to je dle mého názoru jen málo prozkoumaná oblast. Seriózní historici obvykle žádné vlastní zkušenosti s drogami nemají, takže si k tématu nenajdou cestu. Při práci na knize jsem spolupracoval s historikem Hansem Mommsenem, který k německému vydání napsal i doslov, a ten mi řekl: „My historici nemáme o drogách ponětí, a proto nám byla tak vzdálená myšlenka téma blíže prozkoumat.“ Zčásti nejspíše hraje roli i postoj samotných nacistů, kteří drogy tabuizovali, je dějinnou ironií, že šlo vlastně o první vládu, která drogám vyhlásila boj. V každém případě jde o dluh dosavadní historiografie, i když osobně jsem za něj samozřejmě rád (směje se). Doufám, že se situace změní. Existuje například kniha polského badatele Łukasze Kamieńského (není totožný s prezidentem polského Ústavu národní paměti Łukaszem Kamińským, pozn. red.) s názvem Shooting up. Autor v ní zkoumá různé války v dějinách z hlediska role drog. Takový výzkum je dle mého rovněž důležitý a snad se v budoucnu dočkáme dalších výzkumů.

iLiteratura: Recenze na vaši knihu byly skutečně velmi pestré, některé vás chválily za to, jak jste jako laik zvládl odbornou historickou práci, jiné, jako ta v Die Zeit, byly velmi kritické. Pod vlivem těchto ohlasů – napsal byste dnes něco v knize jinak?
Norman Ohler: Kritiku jsem samozřejmě důkladně prostudoval, i vámi zmíněnou recenzi v Die Zeit, ale upřímně řečeno ji nedokážu pochopit, není mi jasné, kde jsem měl udělat chybu. Konkrétně u recenze v Die Zeit jsem se později dozvěděl, že recenzentka se sama tímto tématem zabývala a chtěla o něm napsat knihu. Možná byla prostě naštvaná, nevím. Ale nic bych neměnil, domnívám se, že co jsem napsal, odpovídá skutečnosti. Samozřejmě, každá historická kniha z kategorie literatury faktu je vždy určitou interpretací, tak to píši i v předmluvě. Z tohoto úhlu pohledu jsem pochopitelně napsal naraci, která je fikcí.

iLiteratura: Zabýváte se tématem i nadále, bude mít tato kniha nějaké pokračování?
Norman Ohler: Pokračování úplně ne, nicméně třetí říší se zabývám už od svých mladých let, i když jsem napsal i tři romány, které s ní nijak nesouvisely. Má další kniha bude s třetí říší souviset, i když ne s drogami. Ale možná se k psaní o drogách ještě někdy vrátím, téma mi připadá zajímavé.

iLiteratura: A k literatuře faktu obecně byste se ještě někdy chtěl vrátit?
Norman Ohler: Ano, právě to mám v plánu. Ale nemohu teď ještě říci, o čem přesně budu psát, protože to sám nevím. Určitě půjde o dění v Berlíně za nacistické éry. Při svých rešerších jsem narazil na jistou zajímavou věc, ale musím ještě nějakou dobu dále pátrat.

iLiteratura: V knize zmiňujete výslovně u Adolfa Hitlera, Hermanna Göringa a Ernsta Udeta, že se často uchylovali k drogám. Jak na tom byli další nacističtí pohlaváři?
Norman Ohler: Být pacientem Hitlerova osobního lékaře Theodora Morella byla svého druhu móda, patřilo to k dobrému tónu uvnitř vedoucí kliky ve straně. Jeho pacientem byl Albert Speer, stejně tak i Joseph Goebbels. V jeho známém deníku stojí explicitní vyjádření ve stylu „cítil jsem se zesláblý, šel jsem k Morellovi, ten mi pomohl injekcí morfia zase na nohy“. O Heinrichu Himmlerovi jsem vůbec nic nenašel, řekl bych, že byl absolutně „čistý“. Kromě toho byl velmi skeptický, co se týče Morella, dokonce ho nechával sledovat. Stejně tak Martin Bormann, ten se snažil zjistit, co to vlastně Morell Hitlerovi neustále píchá, a nenašel jsem jediný důkaz, že by on sám něco bral.

iLiteratura: Když člověk píše o tématu třetí říše, vystavuje se riziku útoků a hrozeb ze strany neonacistů a pravicových extremistů. Vy píšete o Hitlerovi jako o „superfeťákovi“, parodujete různé nacistické slogany... Zažil jste nějaké výhrůžky nebo útoky?
Norman Ohler: Toho jsem se také obával, ale nic takového se nestalo. Asi knihy moc nečtou.

iLiteratura: Mnozí z lidí, kteří se na vývoji, výrobě a distribuci drog ve třetí říši podíleli, udělali po válce velkou kariéru, například dr. Hauschild se stal vedoucím programu na dopování sportovců v NDR. Byl vůbec po válce někdo z aktérů potrestán?
Norman Ohler: Důležitou postavou byl také Otto Ranke, který metamfetamin, respektive pervitin ve wehrmachtu zavedl. Ten se stal po válce profesorem fyziologie v bavorském Erlangenu a v jeho nekrologu se o pervitinu pomlčelo. Co se týče Morella, toho Američané dva roky vyslýchali a zvažovali, že ho postaví v Norimberku před soud, ale nakonec proti němu nedokázali najít nic konkrétního. Že léčil Hitlera, nebylo samo o sobě ještě zločin, takže nechali Morella v klidu zemřít.

iLiteratura: Zmínka o Morellovi mě přivádí k další otázce. Hitlerův osobní lékař během války vybudoval rozsáhlé farmaceutické impérium, do něhož spadala i jedna továrna v Olomouci. Nejeden český čtenář si při zmínce o Olomouci jistě položí otázku, zda Morell město někdy osobně navštívil.
Norman Ohler: Hitler Morella od sebe téměř nikdy nepouštěl, ale jednou nebo dvakrát Morell v Olomouci skutečně byl. Ovšem továrnu, kde se původně vyráběl olej na smažení a hořčice, řídil jeho šéfchemik, doktor Mulli. Mnohé z látek, které Morell Hitlerovi píchal, se přímo v Olomouci vyráběly, šlo o různé jaterní a hormonální preparáty. Rád bych se do Olomouce někdy podíval a tu továrnu si prohlédl, pokud ještě stojí.