Ucelený obraz recepce komunismu v americké společnosti
Srch, Daniel: Rudá hrozba

Ucelený obraz recepce komunismu v americké společnosti

Myšlenka komunismu měla řadu sympatizantů i v zemích, které se neocitly v sovětské sféře. Výjimkou nebyly ani Spojené státy, kde většinová společnost komunismus odmítala jako způsob života, který je v příkrém rozporu s tím americkým. Na otázky, jakých podob boj proti komunismu na domácí půdě nabyl, z čeho vycházel a na co navazoval, se snaží najít odpověď kniha mladého českého historika.

Globální vzestup komunismu po skončení 2. světové války zásadním způsobem změnil politické uspořádání mapy světa a z dosavadních spojenců protihitlerovské koalice, mezi nimiž hrály prim Spojené státy a Sovětský svaz, se postupně stali protivníci. Mezi obyvateli obou států se však pochopitelně našli lidé, kteří z různých důvodů shledávali ideologii mocenského protivníka jako přitažlivější. Zatímco osud demokraticky založených odpůrců komunistické ideologie v Sovětském svazu a jeho satelitech je dostatečně známý, již méně se (přinejmenším v českém prostředí) ví o situaci přívrženců myšlenek komunismu v zemích západně od železné opony. Zaplnit tuto mezeru může pomoci práce mladého historika Daniela Srcha Rudá hrozba s podtitulem Antikomunismus v USA 1917–1954.

Autor knihy se tematikou dějin Spojených států v období studené války zabývá dlouhodobě, před dvěma lety obhájil disertační práci na téma represe hollywoodských tvůrců podezřelých ze sympatií ke komunismu, které s tématem jeho nejnovější knihy do značné míry souvisí. V předkládané knize si autor vytkl za cíl představit širší čtenářské obci hlavní fenomény a klíčové okamžiky recepce komunistické ideologie v americké společnosti a politice, zájemci o hlubší poznání této problematiky jistě ocení připojený seznam použitých pramenů a literatury. Časový rámec knihy je ohraničen roky 1917 a 1954, zahrnuje tedy období necelých čtyřiceti let od říjnové revoluce v Rusku, kdy se komunistická ideologie poprvé dokázala prosadit v celostátním měřítku, do pádu senátora Josepha McCarthyho, který se stal hlavní ikonou amerického fanatického antikomunismu.

V prvních třech kapitolách autor podává chronologický přehled vývoje v letech 1917–1945/46, bez jehož alespoň rámcového přiblížení lze jen těžko pochopit vypjatou atmosféru „honů na čarodějnice“, jak je také vyšetřování domnělých i skutečných sympatizantů s komunismem označováno.

Nástup ruských komunistů k moci vyvolal v americké společnosti obavy z možného příchodu revoluce i do Spojených států; tyto obavy ještě podpořily pokusy o zřízení několika republik rad v destabilizovaném středoevropském prostoru po skončení 1. světové války. V samotných Spojených státech došlo k několika bombovým útokům, jak přímo na veřejných místech, tak formou dopisních bomb zaslaných na adresu významných osobností politiky a ekonomiky. Přestože se ne vždy podařilo prokázat zodpovědnost komunistických buněk za tyto atentáty, veřejností se šířily obavy, které postupně získaly v americké historiografii označení „první strach z rudých“. Právě v této době zahájil svou kariéru pozdější ředitel FBI John Edgar Hoover, který proslul jako další ze známých odpůrců komunistické ideologie. Stabilizace situace ve střední Evropě a hospodářský vzestup Spojených států pak přispěly k tomu, že zhruba okolo roku 1920 tento první strach z rudých vymizel.

Ačkoliv hospodářská krize třicátých let negativně poznamenala životy milionů Američanů, čehož Sovětský svaz propagandisticky využíval (dokonce se pro tisíce Američanů stal novým domovem) a počet komunistických přívrženců v USA dosáhl svého maxima, nebyl v tomto období komunismus výrazněji vnímán jako nebezpečí. To se změnilo až v souvislosti s podpisem paktu Ribbentrop-Molotov a následným vypuknutím 2. světové války, kdy Sovětský svaz anektoval během krátké doby několik zemí. Omezený mezičas mezi zářím 1939 a prosincem 1941, kdy japonský útok na Pearl Harbor zatáhl USA do 2. světové války, autor nazývá „malým strachem z rudých“. Po prosinci 1941 se však ze Sovětského svazu stal americký spojenec, což znamenalo i značné ulehčení životní situace pro americké komunisty.

Konec 2. světové války, spuštění železné opony a stále zřetelnější bipolární rozdělení světa znamenalo návrat obav z možného komunistického převratu v USA a skuteční i domnělí američtí komunisté se stali v očích úřadů podezřelým elementem. Společnost ovládl „druhý strach z rudých“.

Ve čtvrté kapitole se autor zaměřuje na formální stránku vyšetřování občanů podezřelých ze sympatií ke komunismu. Podává přehled zákonů a zákonných norem, které mohly být proti podezřelým použity, i nejčastější argumenty a strategie, které naopak podezřelí používali na svoji obranu. Aby nezůstal jen v teoretické rovině, rozebírá tři ukázkové případy, které skončily před soudem. Z nich bezesporu nejznámější byl proces s manžely Rosenbergovými, odsouzenými k smrti za vyzrazení utajovaných podrobností o atomové bombě Sovětskému svazu.

Samostatnou kapitolu si vysloužil již zmíněný senátor McCarthy. Tato životopisně pojatá kapitola s výmluvným názvem „Rváč z postranní uličky“ stručně představuje klíčové okamžiky v politické kariéře této zvláštní postavy a analyzuje příčiny senátorova prudkého vzestupu na výsluní i ještě prudšího pádu.

Kapitola „Rudá hrozba v Hollywoodu“ pak krátce přibližuje vyšetřování komunistických sympatizantů ve specifickém prostředí filmového průmyslu. Patrně nejznámějším z autorů, kteří se ocitli na neoficiální černé listině, byl scenárista Dalton Trumbo, což mu nicméně nezabránilo získat (byť pod pseudonymem) Oscara za nejlepší scénář a smysl celé černé listiny tak dokonale zesměšnit. Více informací k danému tématu může zvídavý čtenář získat v autorově knize Na černé listině: hollywoodští rudí a hony na čarodějnice v americkém filmovém průmyslu (1947–1960).

V závěrečné kapitole si autor klade otázku, nakolik byl komunismus skutečně v americké společnosti vnímán jako akutní nebezpečí a nakolik rudá hrozba byla jen utkvělou představou relativně úzké, byť vlivné skupiny novinářů, politiků a dalších významných osob. Autor čtenáře seznamuje s výsledky několika rozsáhlých průzkumů veřejného mínění. Zatímco u výzkumů, jejichž hlavní náplní byly otázky typu „Považujete komunisty za loajální občany?“ či „Jak by se s komunisty mělo nakládat?“, se velká část (a na přelomu 40. a 50. let výrazná nadpoloviční většina) respondentů vyjadřovala o komunistech velice kriticky, výzkumy kladoucí otázky typu „Čeho se v životě nejvíce obáváte?“ dospěly ke zjištění, že možný nástup komunismu považovaly za největší hrozbu ve svém životě jen jednotky procent Američanů. Celkem logicky pak autor dochází k závěru, že provinění jednotlivých komunistů nelze bagatelizovat, na druhou stranu však ani nelze strach z komunismu přeceňovat jako rozhodující faktor pro fungování americké společnosti v poválečném období.

Autorovi se podařilo podat ucelený obraz recepce komunismu v americké společnosti, a to velice čtivou formou, aniž by sklouzl k poklesle žurnalistickým či jiným nevhodným formulacím. Na celkové srozumitelnosti textu neubírá ani několik anglicismů, které se pod vlivem dlouholeté práce s anglicky psanými materiály autorovi do textu vloudily: čtenář se například opakovaně dočítá o „autoritách“ tam, kde autor má na mysli „úřady“. Určitou bolístkou textu je nicméně velká nejednotnost ohledně odborných výrazů s přípustným dvojím pravopisem – číst střídavě o „extremismu“ a „extrémismu“ či o „fašismu“ a „fašizmu“ (zejména ve spojení „nacismus a fašizmus“) ne každého nadchne. Nejeden recipient by pak jistě ocenil jmenný rejstřík, který bohužel schází úplně.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Daniel Srch: Rudá hrozba. Antikomunismus v USA 1917–1954. Epocha a Pražská vydavatelská společnost, Praha, 2016, 180 s.

Zařazení článku:

historie

Jazyk:

Hodnocení knihy:

60%

Témata článku: